Za represálií Pinochetova režimu přišla čtyřiapadesátiletá Bacheletová o otce, který byl generálem letectva a také o svého snoubence. Sama byla zatčená Pinochetovými pochopy a společně s matkou a sestrou vystavená asi týdennímu mučení a bití.

"Měla jsem štěstí, že jsem nebyla "hozená na gril", jak se říkalo mezi vězni elektrošokům," vzpomíná na své tehdejší zatčení. Poté co byla propuštěna na přímluvu někdejších otcových kolegů, dostala se ve třiadvaceti letech do exilu v Austrálii a Německu.

Právě v Austrálii dokončila studia medicíny. V roce 1980 se vrátila do Chile a působila v organizacích na obranu lidských práv. Po pádu diktatury v roce 1990 se stala ministryní obrany a šéfovala tak stejné instituci, která nechala zavraždit část její rodiny. Přesto dnes Chilané nejvíc oceňují to, jak dokázala přispět ke zlepšení vztahů mezi bývalými vládnoucími vojenskými složkami a civilním obyvatelstvem.