Víme, že se nás lidé bojí. Může za to nakažlivý strach, říká zubařka z Instagramu

Na Instagramu máte více než 39 tisíc sledujících. Měla jste v plánu stát se zubařkou - influencerkou?

Už na základce a gymplu jsem blogovala o dívčích tématech. Když jsem se dostala na vysokou, začala jsem psát zubařský blog. Postupem času se k němu přirozeně přidal Instagram, který je v současné době využívanější kanál než blog. Zároveň jsem během svého studia i praxe zjistila a stále zjišťuju, jak to v zubařské praxi chodí, a mám potřebu konat osvětu. A to jak z odborné stránky, tak z té manažerské, kdy zubař často není jen zdravotník, ale také manažer, který vede vlastní ambulanci.

Na svém účtu nicméně také píšete o tom, jaké to je být zubařkou s vlastní ordinací, manželem lékařem a dvěma malými dětmi…

Ano, s ročním dítětem jsem odkoupila praxi po starší lékařce. V současné době pracuji dvakrát čtyři hodiny týdně čisté práce u křesla s pacientem. Pak se samozřejmě věnuji administrativě. Zbylý čas ordinaci využívá další zubařka a dentální hygienistka. Práci se mohu věnovat díky chůvě a paní na úklid. I když je manžel pracovně vytížený, neexistuje u nás něco jako ženská a mužská práce. Snažíme se o rozumný kompromis podle časových možností.

V jednom příspěvku zmiňujete, že když řeknete, že máte chůvu a paní na úklid, stále máte pocit, že byste se měla omlouvat…

Ano. Ale s oblibou říkám, že nemám vrtulku u zadku. Buď stíhám během doby, kdy dítě spí, vytřít podlahu, nebo dodělat faktury. Oboje nejde. Přitom když si najmu chůvu nebo paní na úklid, dávám tím někomu práci. Pocit, že se musím omlouvat, podle mě vychází z postoje určité části společnosti, která vyznává silný pedocentrismus, tedy zaměření čistě na dítě. Samozřejmě že děti jsou malé jen jednou a potřebují rodiče, ale i já mám nějaké své meze a potřeby.

Většinu času zabírá předělávání původní práce

Do práce jste se vrátila rok po narození prvního dítěte. Musela jste si odchod do ordinace sama před sebou obhajovat?

Ano, prvních pár měsíců jsem měla pocit, že si musím chození do práce obhajovat dokonce před samotnou chůvou a paní na úklid. Postupem času mi ale došlo, že mentální zdraví je strašně důležité, a pokud mi v duševní pohodě pomůže jít jednou za čas do práce, tak je to v pořádku. Stejně tak se mi ulevilo, když jsem si přiznala, že nejsem dobrá kuchařka, a přestala jsem bojovat s tlakem, že bych měla na Instagramu sdílet fotky načančaných jídel.

Na svém blogu píšete, že nedostatek zubařů je způsobený právě faktem, že se většinou jedná o ženy, které pracují kvůli péči o děti na poloviční úvazky. Je časová vytíženost zubařů a zubařek dána ještě něčím jiným?

Hlavním důvodem je vývoj stomatologie. Zuby, které se dřív vytrhly, se dnes spravují. Vytržení i s pozdravem, rozloučením a vyčištěním je událost na pár minut, ale spravení zubu trvá třikrát dvě hodiny. Hraje zde roli časová náročnost, kdy 80 procent práce zubního lékaře tvoří předělávání původních prací.

Je nutnost předělávání původních prací dána přirozeným vývojem oboru, nebo nebyla péče o zuby odvedená tak, jak měla být?

Obor jde samozřejmě dopředu. Procedury i materiál jsou lepší a zároveň mají protetické práce a výplně omezenou životnost.

Mateřství nekazí zuby

Které mýty ohledně péče o zuby vás zvedají ze židle?

Například že těhotenství a kojení ničí zuby, protože mateřství čerpá vápník ze zubů. Samozřejmě, když je ženě nevolno a zvrací, dobrotu to zubům nedělá. Ale není to tak, že by mateřství kazilo čistý zub. Roli zde hraje úprava životosprávy a péče o zuby. Pak mi vadí mýtus, který říká, že dětské zuby se nespravují. Spravují se. Dokud v puse drží, tak mají několik významů. Pokud nemá zub za týden vypadnout, je hrubá chyba dětský chrup nespravovat.

A proč je důležité dětské zuby spravovat? 

První je sociální aspekt. Dítě chodí do školky a nechceme, aby se mu ostatní děti smály. Pak zde hraje roli vývoj řeči, tedy logopedické aspekty. Další je příjem potravy - když nemáte zub, obtížně se najíte. Dětské zuby navíc v ústech určitým způsobem udržují skus a ve chvíli, kdy se vytrhnou, skusové poměry se začnou měnit. Stálí nástupci se následně prořežou křivě a musí se spravovat rovnátky nebo operací. Nebo když se pod zubem nachází zánět, ovlivní vývoj stálého nástupce.

Chronický zánět navíc ovlivňuje vývoj a zdraví celého těla. Může mít nepříznivý vliv na již existující autoimunitní onemocnění, cukrovku, srdeční vady a další věci. A dítě může na zanedbanou zubní péči i zemřít. Například v případě, kdy dostane otravu krve z neřešeného zubního kazu nebo se otok dostane až k dýchacím cestám, do mezihrudí, a způsobí udušení dítěte.

Bělení zubů má být za odměnu

Jak důležitá je prevence a důkladná péče o zuby?

Zásadní, a to jak u dětí, tak u dospělých. O zuby pečujeme čím dál lépe, například čím dál více lidí chodí na dentální hygienu. Nicméně to pořád není žádná sláva. Stále bojuju s tím, že i když jsou všude dostupné informace, jak se starat o dětské zuby, aby nevznikl kaz, lidé se jimi neřídí.

Tak to pojďme zopakovat, jaké jsou základní pokyny?

Za prvé si musí zuby umět dobře vyčistit sám rodič, protože dětem čistí zuby až do přechodu na druhý stupeň. Není reálné chtít po dítěti, aby si zuby dobře vyčistilo samo, i když si ještě neumí ani ostříhat nehty. Dál jde o používání mezizubních kartáčků. I děti by měly mít zuby čistěné mezizubním kartáčkem, a to od chvíle, kdy se sousední zuby dotýkají. Může jít tedy i o děti, které ještě ani neměly první narozeniny. Používání mezizubních kartáčků tedy není otázkou věku, ale kontaktu zubů. A zásadní je také strava a pitný režim. Jedním z nejrizikovějších faktorů rozvoje zubního kazu je vedle nedokonalé hygieny jakékoliv sladké pití.

Jaký máte názor na bělení zubů?

Měl by to být úkon za odměnu, když člověk o své zuby pečuje a nemá žádný problém. Zároveň by se jím ale měl odměnit u hygienistky nebo u zubaře. Domácí metody buď nefungují, nebo škodí. Rozhodně bych je nedoporučovala.

Nevadí vám, že vaši profesi nemá nikdo rád?

To je denní chleba každého zubaře, víme, že se nás lidé bojí a nemají nás rádi. Podle mě za to může v první řadě přenášený sdílený strach. Dítě jde k zubaři a babička řekne: "Ježiš, vůbec se neboj," dítě přitom do té doby vůbec nenapadlo, že se má bát. Dalším aspektem je samozřejmě bolest a nekomfortní poloha. Člověk leží, má otevřenou pusu, je ve zranitelné poloze a nemá kontrolu nad svým vlastním tělem, neví, co se děje. Strach určitě pomáhá mírnit empatický vstřícný přístup. Například se snažím odvést pacientovi pozornost jinam a ptám se na jeho život. Také pomáhá nastavit pocit bazální kontroly - když se pacientovi něco nelíbí, zvedne levou ruku. No a jako poslední hraje v neoblíbenosti dentistů určitě výše faktury.

Je vám 29 let. Myslíte si, že je mladší generace k bolesti pacienta a jeho psychickému stavu více empatická než starší generace?

Nevím. Ale jsme mladá generace zubařů trénovaných k tomu, abychom měli klid na práci a byli precizní. Proto se nebojíme sáhnout po anestetikách i na banální úkony. Protože pokud chceme být precizní, potřebujeme, aby zákrok člověka nebolel, protože když jej nebolí, tak v křesle sedí klidně.

Pojišťovna hradí úkony jako za krále Klacka

Zmínila jste strach z výše faktury. Nevadí vám, že se o zubařích také někdy mluví jako o těch, kteří jsou drazí, nebo dokonce rýžují?

Slýchávám to devět let a už jsem si na zmíněné řeči zvykla, protože už vím, jaká je realita. Myslím si, že můžeme být rádi za zdravotní systém, který v Česku máme. Pokryje léčbu rakoviny nebo diabetu. Když si člověk porovná, kolik zaplatí u zubaře za opravu zubu a kolik by zaplatil za porod, odvoz sanitkou nebo za pobyt na jednotce intenzivní péče, jedná se o úplně jiné částky. Úhrady u zubařů jsou s tímto neporovnatelné. Když říkáme, že je něco drahého, měli bychom se vždy zeptat v porovnání s čím.

Na vašem blogu i Instagramu nicméně píšete o tom, že pojišťovna přispívá velmi malou finanční částku na péči u zubaře. Jaké úkony tedy pojišťovna hradí?

Kdybych měla vyjmenovat úkony, které hradí a nejsou z moderního pohledu špatné a jdou udělat za cenu i nějaké finanční ztráty, tak se jedná o prevenci, kontrolu, vstupní vyšetření, všechny typy rentgenů, anestezii nebo extrakci. Když si ale jako zubař přečtete, jak byste podle pojišťovny měli dělat výplň zubu, je to opravdu jako za krále Kladska. Když pět let studujete, jak úkon udělat dobře, nechcete to v praxi dělat špatně. Je smutné, že na pojišťovnu mohu udělat zákrok špatně, ale mám zakázané udělat jej lépe.

Existuje nějaký mechanismus, jak nastavení pojišťoven změnit?

Určitě by bylo dobré vytvořit tlak ze strany pacientů na zdravotní pojišťovny. Pacient je zákazník pojišťovny, já s tím ze své pozice nemohu nic moc udělat. Úhrady jsou dané a já s nimi jako jedinec nehnu. Nicméně to neznamená, že nás zubaře stávající systém neštve.

Na svém Instagramu v jednom příspěvku zmiňujete, že se občas u pacientů setkáváte s nedůvěrou ve váš názor, protože vás považují za "mladou a nezkušenou". Jak se proti takovému postoji vymezujete?

Podle mě v tom hraje roli také genderová nerovnováha. Myslím si, že bych se s takovým postojem nesetkávala, kdybych se nacházela ve stejné situaci, ale byla muž. Časem jsem přišla na to, že je důležité, jak budu vystupovat a jakým stylem budu do dané konverzace vstupovat. Obecně dobře působí, když je člověk sebejistý. Nicméně sebejistotu člověk nenatrénuje a stejně jí získává časem.

Video: Zubní kazy jsou nakažlivé. Video lékařky se na TikToku stalo virální (20. 4. 2022)