Viola odorata, Viola lilacina
Lidové názvy: fialka, fiala, violka jarní, božcová bylina
Čeleď: violkovité

Popis byliny

Violka vonná, nazývaná často také fialka, je drobnou trvalkou s výškou od 10 do 20 cm. Je charakteristická výraznou vůní svých fialových květů.
Violka je půdokryvnou rostlinou s krátkým, relativně tlustým oddenkem a tenkými kořenujícími plazivými výběžky o délce až 20 cm.
Z oddenku vyrůstají přímo řapíkaté listy i květy, lodyha se nevytváří. Okrouhle vejčité listy se srdčitou bází vytvářejí přízemní růžici. Nezřídka jsou širší než delší. Mají vroubkovaně pilovitý okraj. Dlouhý řapík je zpravidla krátce chlupatý. Na bázi najdeme i kopinaté palisty.
Violka kvete v březnu a dubnu tmavě fialovými květy s ostruhou. Korunní lístky mají na bázi bílou skvrnu. Vzácně se však vyskytují i květy jen světle fialové nebo bílé, ostruha je vždy fialová. Květy vyrůstají na dlouhých stopkách.
První květy violky jsou většinou neplodné. Koncem léta se objevují další, nenápadné květy s neznatelnou korunou. Teprve ty vytvářejí plody – kulovité, hustě chlupaté tobolky.

Výskyt a pěstování

Violka vonná má domovinu v jižní Evropě. V současnosti je však zdomácnělá téměř po celé Evropě, ale také v severní Africe, některých oblastech Asie, Severní Ameriky nebo Nového Zélandu.
Na českém území se violka vyskytuje bohatě, zejména v okolí lidských sídel. Najdeme ji v listnatých lesích, na lukách, v křovinách, ale i v parcích nebo zahradách, kde se pěstuje jako okrasná jarní květina. Pěstované odrůdy mají různé barvy květů. Rozmnožuje se dělením trsů nebo řízky.
Violka upřednostňuje humózní půdy a polostinná stanoviště. Svědčí jí dostatek vláhy.

Léčitelství

V léčitelství se uplatňuje buď oddenek, který se sbírá na podzim (září, říjen), nebo celá kvetoucí rostlina. Oddenek se omyje a suší, při umělém sušení do teploty 40 °C, stejně tak i nať rostliny.
Violka vonná obsahuje vysoký podíl saponinů, také slizy, vosky, flavonové glykosidy (violaqercitrin), alkaloid violin nebo kyselinu salicylovou. Zejména v květech najdeme vonné silice, pro které se violka uplatňuje jako ingredience parfémů.
Fialka nachází také kulinářské využití. Listy se uplatní v zeleninových salátech, bylinkových máslech, pomazánkách, ale i polévkách, omáčkách, masových nebo vaječných pokrmech.

Léčivé účinky violky

- usnadňuje odkašlávání, odhleňuje
- zklidňuje a jemně dezinfikuje sliznice
- působí protizánětlivě
- je močopudná
- čistí krev
- podporuje detoxikaci
- pomáhá při revmatismu
- mírně snižuje krevní tlak
- zmírňuje bolesti hlavy
- zevně hojí pokožku

Podávání a užití

Vnitřní užití

Violka se v léčitelství podává jako alkoholová tinktura, čajový nálev (čajová lžička sušeného kořene na šálek vody, luhuje se 15 min., popíjí se 2x denně) nebo čajový macerát (čajová lžička sušeného kořene se maceruje 6 hodin v šálku vody, přihřátý čaj se popíjí 3x denně). Zvláště pro děti a seniory je vhodný čajový nálev z květů (polévková lžíce květů na šálek vroucí vody, luhuje se 10 min., popíjí 3x denně, sladí se medem).
Při předávkování může violka vyvolávat nevolnosti a zvracení. Není vhodná ani pro dlouhodobé užívání.
Ve směsích se kombinuje zejména s dalšími bylinkami proti kašli jako je podběl, sléz nebo dobromysl. Najdeme ji i v prsních nebo detoxikačních čajích.

Vnější využití

Zevně violka poslouží jako bylinná koupel nebo zábal na špatně se hojící rány. Bylinku lze využít i jako vlasovou vodu proti vypadávání vlasů.
Tinktura z violky je prospěšná při revmatismu, dně nebo svalových zánětech.
Silný odvar funguje jako kloktadlo při aftech.

Zkrášlující violkový olej – recept

V panenském mandlovém, olivovém či slunečnicovém oleji necháme minimálně po jeden týden luhovat květy violky. Na 250 ml oleje bude dle receptu potřeba asi hrst květů.
Užívá se jako regenerační pleťový olej. Zjemňuje pokožku, zklidňuje a hojí různé kožní neduhy, také popáleniny aj.

Upozornění

Text nenahrazuje lékařské vyšetření. Má pouze informativní charakter. Konkrétní léčba je vždy v rukou odborníka, také využívání léčivých bylin by mělo být individuálně konzultováno s lékařem.