Gomphidius glutinosus, Leucogomphidius glutinosus
Slizák mazlavý je stopkovýtrusou houbou z řádu hřibotvarých, čeledi slizákovitých. Již dle svého názvu nemá slizák atraktivní vzhled, jako jedlá houba však nabízí příjemnou chuť a praktické kulinářské využití. Kvůli nevábnému vzhledu a silné vrstvě slizu sbírá houbu jen minimum houbařů, o to větší úrodu lze přinést z lesa.
Lidově se slizák označuje také jako lepák, mazlavec, usmrkánek nebo vrhavka.
Popis houby
Slizák mazlavý je masitou houbou s kloboukem o šířce 5 – 12 cm. Ten je typicky rosolovitě slizký. Lepkavá pokožka klobouku je elastická a snadno se dá snadno sloupnout i s vrstvou slizu. Klobouk slizáka může nabývat různých odstínů hnědé nebo šedé barvy, může mít i fialový nádech. Je radiálně žíhaný. V mládí má klobouk kuželovitý nebo polokulovitý tvar, celé plodnice bývají zahaleny průsvitným slizkým závojem. Později se klobouk rozkládá do plochy, bývá vmáčklý až nálevkovitý. Stářím také bledne a objevují se na něm početné skvrny.
Lupeny lošáka jsou pružné, nízké a prořídlé, ale silné. Dlouze se sbíhají na třeň. V mládí jsou bílé, zastřené průsvitným bělavým závojem (velum). Později mohou být zbarveny od výtrusného prachu až do šedočerné.
Třeň je vysoký 5 – 8 cm. Má válcovitý tvar, směrem dolů se zužuje. Je dutý. Stejně jako klobouk je i třeň pokrytý vrstvou slizu, v dospělosti nese slizovitý prsten jako pozůstatek vela. V horní části má barvu bílou, v dolní je pak citronově či chromově žlutý. Žlutá je i dužina spodní části třeně, zatímco dužina klobouku je bělavá, později našedlá až narůžovělá. Na řezu nemění barvu. Houba nemá výraznější vůni ani chuť.
Možnost záměny
Slizák mazlavý má obdobný vzhled jako jeho příbuzný slizák skvrnitý. Ten je však drobnější. Je charakteristický třeněm pokrytým skvrnami, tmavne i při doteku. Roste výhradně pod modříny, oproti slizáku mazlavému je navíc vzácnější. Celkem se u nás dá najít několik druhů slizáků, všechny jsou jedlé.
Slizký vzhled je typický také pro jedlé klouzky. Slizáka mazlavého lze zaměnit zejména s klouzkem obecným. Klouzek však nemá lupeny, ale póry. Třeň klouzka je vždy jednobarevný.
Kdy slizák mazlavý roste?
Plodnice slizáka se objevují od července. V lesích se na něho dá narazit až do listopadu.
Kde slizák mazlavý roste?
Slizák mazlavý roste v jehličnatých nebo smíšených porostech. Často ho nacházíme v blízkosti smrků nebo borovic. Daří se mu na lesních lemech, podél lesních cest, na mýtinách a paloucích. Vyhovují mu vlhké mechy, louky a houštiny.
Roste hojně nejenom u nás, ale po celém mírném pásmu severní polokoule. Byl zavlečen i na jižní polokouli.
Slizák mazlavý roste často ve skupinách po mnoha plodnicích. Většina houbařů ho nesbírá a tak se dá na jednom místě posbírat třeba košík slizáků. Před sběrem se však očišťují od slizu – třeň se seškrábe nožem a klobouček jednoduše sloupne.
Kulinářské využití
Slizák mazlavý se v kuchyni uplatní hojně, lze ho vařit, dusit nebo nakládat. Zpestří houbové smaženice a jiné houbové směsi.
Slizák chutná mírně nakysle, hodí se proto do kyselých nálevů. Skvěle bude chutnat v kyselých polévkách a omáčkách, třeba v kulajdě.
Kulajda ze slizáků – recept
Dle receptu bude třeba hrnek na kousky nakrájených slizáků, 5 brambor, 1 cibule, 250 ml smetany, 2 lžíce mouky, 1 lžíce octu, 2 vejce, 2 bobkové listy, čerstvý kopr, kmín a sůl.
Asi do 2 l vody dáme vařit houby spolu s bramborami, nadrobno nakrájenou cibulí a bobkovými listy. Polévku osolíme a přidáme kmín. Vaříme do změknutí brambor. Poté ochutíme nasekaným koprem, zahustíme jíškou z mouky a smetany. Nakonec vmícháme rozkvedlaná vajíčka a okyselíme octem.
Upozornění
Text je informativní, slouží pouze k orientačnímu určení houby. Vzhledem k tomu, že jedlé a jedovaté houby lze v mnoha případech snadno zaměnit, upozorňujeme na nutnost sbíranou houbu bezpečně rozeznat. Vždy sbíráme jen ty houby, které spolehlivě poznáme a které mají většinu charakteristických znaků pro jednoznačnou identifikaci. Provozovatel serveru nenese odpovědnost za případné negativní následky dané mylným určením houby.
