Šáchor jedlý (Cyperus esculentus), nazývaný také zelenošáchor jedlý, chufa či lomi, je rostlinou z čeledi šáchorovitých. Šáchoru se lidově říká také zemní mandle. Produkuje totiž podzemní hlízky, které svojí lahodnou chutí mandle připomínají. Konzumují se čerstvé, ale dají se i vařit nebo péct.
Šáchor jedlý pochází z tropické Afriky, v současnosti je však rozšířený po celé severní polokouli. U nás není šáchor tak známý, jinak je tomu například ve Španělsku. Právě tady se šáchor pěstuje, aby posloužil v místní kuchyni. Na jedné straně jde o kulturní plodinu s výtečnými, nutričně hodnotnými hlízkami, na druhé straně je však šáchor považovaný za nebezpečný plevel. Škodí zejména v kukuřici či okopaninách, kde se právě hlízky šáchoru prostřednictvím zemědělské techniky rychle rozšiřují a zaplevelují stále nové plochy.
Popis rostliny
Šáchor jedlý dorůstá do výšky 40 – 60 cm.
Má přímou lodyhu trojhranného profilu. Střídavě na ní vyrůstají čárkovité listy. Rostlina kvete drobnými oboupohlavnými květy. Skládají se do tenkých klásků žlutavé barvy, vytvářejí kuželovitá květenství. Jednotlivé kvítky sedí za žlutými plevami klásků. Plodem šáchoru je šedohnědá nažka. Více než semeny se však rostlina množí podzemními hlízkami.
Šáchor jedlý vytváří pod zemí tenké šupinaté oddenky. Jejich špičky se po čase ztlušťují do podoby hlízek o průměru 1 – 2 cm. Jedna rostlina vytváří až několik tisíc hnědých hlízek s cenným obsahem, vysokým podílem škrobu, kvalitních tuků, vitamínů, minerálů a vlákniny.
Pěstování a sklizeň
Šáchor jedlý je teplomilnou rostlinou, která potřebuje dostatek vláhy. Svědčí mu slunná stanoviště. Bude se mu dařit v propustné výživné půdě, nejlépe hlinito-písčité.
Šáchor se vysazuje v podobě hlízek v dubnu nebo v květnu. Pěstuje se v květináči nebo na záhoně na zahradě. Nové hlízky šáchoru se sklízejí na podzim, kdy nadzemní část rostliny odumírá. Ze země se vyrývají. Z metru čtverečního lze sklidit až 0,25 kg chutných hlízek.
Rostlina je citlivá na vysoké mrazy, hlízky však mohou přežívat i mrazy kolem – 10 °C. Přesto je lepší je pro novou sadbu nechat přezimovat v bezmrazém, ale chladném prostoru.
Zemní mandle jako pochoutka
Jedlé hlízky šáchoru se pro svoji výtečnou nasládlou chuť označují jako zemní mandle. Říká se jim také tygří ořechy nebo chufas.
Konzumují se čerstvé nebo pražené jako zdravá pochoutka, obdobně jako pravé mandle. Pražené, rozemleté hlízky poslouží i jako náhražka kávy. Vařené hlízky se uplatňují jako zeleninová příloha. Lisované hlízky představují chutné vločky, které se skvěle hodí do müsli, lze je přidávat i do jogurtu či tvarohu. Připravuje se z nich také tradiční španělská specialita – rostlinné mléko horchata (recept níže). Z hlízek se vyrábí také jedlý olej. Má využití i v kosmetice.
Hlízky šáchoru obsahují asi 45 % sacharidů a 20 % tuků. Mají vysoký podíl nenasycených mastných kyselin, zejména kyseliny linolové. Jsou také zdrojem vitamínu E, biotinu (vitamínu H), minerálních látek jako vápník, hořčík či draslík. Cení se i pro obsah vlákniny. Ve slupce hlízek šáchoru najdeme rutin – vitamín P, který je prospěšný pro cévní systém.
Hlízkám šáchoru jsou pro jejich cenné složení připisovány i další léčivé účinky.
- šáchor příznivě ovlivňuje funkci střev
- podporuje léčbu při střevních onemocněních
- funguje jako antioxidant
- působí protizánětlivě
- posiluje imunitu
Španělská horchata se skořicí
Na 500 g hlízek šáchoru bude třeba asi 5 lžic cukru, celá skořice, příp. šťáva z citronu či pomeranče.
Hlízky šáchoru důkladně omyjeme. Ve vodě je třeme o sebe tak, abychom je zbavili drobných kořenových vlákének. Poté je necháme stát ve studené vodě asi 12 hod. Měly by přitom být potopené. Následně hlízky scedíme a rozmixujeme spolu s novou vodou (asi 2,5 l). Do směsi přidáme skořici a necháme ji stát na chladném místě asi 2 hod. Nakonec do tekutiny vmícháme cukr, příp. 1 – 2 lžíce citronové či pomerančové šťávy. Směs přefiltrujeme. Mléko se dá ihned konzumovat, uchovává se v chladničce (vydrží několik dnů). Mléko se podává i s ledovou tříští jako granizado.
Upozornění
Text nenahrazuje lékařské vyšetření. Má pouze informativní charakter. Konkrétní léčba je vždy v rukou odborníka, také využívání léčivých bylin by mělo být individuálně konzultováno s lékařem.
