Lycoperdon perlatum, Lycoperdon gemmatum Batsch
Pýchavka obecná, označovaná také jako pýchavka bradavičnatá, je stopkovýtrusou houbou z čeledi pýchavkovitých. Jde o výtečnou jedlou houbu. Houbaři ji však pro její drobný vzrůst často opomíjejí, oceňují spíše nález příbuzné pýchavky obrovské. Všechny druhy pýchavek mají nezaměnitelný vzhled.
Název houby pochází ze zastaralého „pýchat“ s významem „foukat“. Odkazuje tak na olivově hnědý výtrusný prach, který se jako hustý oblak objeví kolem staré plodnice po jejím stlačení.
Lidově se pýchavce proto říká také prášivka, prašivka nebo plešivka. Mezi další lidové názvy patří babin duch, muzikantský tabák, kozí sýr nebo zaječí pytlík.

Vzhled houby

Plodnice pýchavky obecné dorůstá do výšky 3 – 9 cm, má obráceně kyjovitý až obráceně hruškovitý tvar. Horní kulovitá část je mírně stlačená, má průměr 2 – 6 cm. Ve spodní části přechází ve válcovitý třeň.
Povrch plodnice pýchavky je hustě posetý tuhými kuželovitými bradavkami a drobnými ostny, které při dotyku nebo při dešti snadno odpadávají. Zůstávají po nich zřetelné polokulovité jamky.
Uvnitř horní části plodnice je výtrusorodá hmota (teřich). Dužina houby je v mládí sněhově bílá a pružná, nese příjemnou houbovou vůni i chuť. Později se stává vodnatou a měkkou. Nabývá olivově žluté až šedohnědé barvy, nakonec se mění v olivově hnědý výtrusný prach. Výtrusy houby jsou kulovité, jemně bradavičnaté, bledě žluté. Z houby se uvolňují prostřednictvím malého, potrhaně kulatého otvoru, který se ve stáří vytváří na vrcholu plodnice.

Třeň houby nenese výtrusorodou hmotu, jeho dužina si tak dlouho zachovává bílou barvu. Ve stáří šediví. Hnědošedé či okrově žluté barvy nabývá ve stáří celá plodnice, která je po zaschnutí papírovitá.
Naprosto sterilní výtrusný prach pýchavky dříve sloužil v lidovém léčitelství jako zásyp na rány. Měl zastavovat krvácení. Vdechování prachových výtrusů pýchavky, které mělo zastavovat krvácení z nosu, však může vést k potížím dýchací soustavy podobným alergickým reakcím. Na druhé straně dříve tinktura z pýchavky sloužila při astmatu nebo kožních potížích. Pýchavce se v minulosti přisuzovaly také diuretické (močopudné) vlastnosti.

Možné záměny

Pýchavka obecná má vzhled podobný dalším druhům pýchavek. Jde o pýchavku dlabanou, pýchavku palicovitou, pýchavku hruškovitou, pýchavku čokoládovou, pýchavku černající aj. Všechny druhy pýchavek jsou jedlé, v praxi se proto vzájemně nerozlišují. Pýchavka obecná však nese charakteristické znaky, díky kterým se dá snadno rozpoznat. Plodnice žádných jiných druhů pýchavek totiž nejsou pokryty typickými bradavkovitými a ostnitými útvary tak, jak je to patrné u pýchavky obecné.
Obdobný vzhled jako drobnou pýchavku obecnou charakterizuje i pýchavku obrovskou. Její plodnice však dorůstá až do průměru desítek centimetrů.

Kdy pýchavka obecná roste?

Na pýchavku obecnou lze narazit od června až do listopadu. Svědčí jí zejména deštivé počasí.

Kde pýchavka obecná roste?

Pýchavka obecná je houbou pastvin a luk, najdeme ji v sadech a zahradách, na pasekách a mýtinách, v křovinách, na mezích, lesních cestách apod. Roste v listnatých, jehličnatých i smíšených porostech, častěji však mimo les. Daří se jí na travnatých stanovištích. Dá se na ni natrefit i ve městech na okrajích chodníků nebo na tlejícím dřevě.
Pýchavka obecná se vyskytuje jednotlivě i ve skupinách. Roste i v trsech. U nás je k vidění hojně, je rozšířená od nížin až po horská pásma.

Kulinářské využití

Pýchavka obecná je jedlou houbou s výraznou vůní a lahodnou chutí, kterou předčí mnoho klasických jedlých hub. Sbírají se však vždy jen mladé plodnice, které mají čistě bílou, pružnou a měkkou dužinu.
Pýchavka má mnohostranné kulinářské využití, ale nehodí se na sušení. Při sušení totiž nezřídka dochází k plnému vyzrání plodnice, kdy se bílá dužina mění v olivově hnědý výtrusný prach.
Houba výborně chutná v polévkách a omáčkách. Pýchavky se dají také zprudka smažit na oleji jako škvarky, připravovat smažené v trojobalu nebo jako mozeček. Nakládají se do octu nebo soli.

Pýchavky na smetaně – recept

Na 2 hrsti na kousky nakrájených loupaných pýchavek budeme dle receptu potřebovat 1 zelenou papriku, 1 menší cibuli, 2 lžíce hladké mouky, 1 lžičku mleté papriky, 2 lžíce másla, 2 lžíce zakysané smetany, trochu vody a sůl.
Na másle necháme zezlátnout nadrobno nakrájenou cibuli. Poté přidáme kousky houby a sušenou mletou papriku. Směs podlijeme trochou vody (nebo vývaru), posolíme a dusíme asi 15 minut. Do směsi pak přidáme i na kousky nakrájenou zelenou papriku a necháme ji změknout. Nakonec zalijeme smetanou, ve které jsme předtím rozmíchali mouku. Vše necháme krátce zavařit.
Podáváme jako omáčku k houskovým knedlíkům, těstovinám nebo vařeným bramborám.

Upozornění

Text je informativní, slouží pouze k orientačnímu určení houby. Vzhledem k tomu, že jedlé a jedovaté houby lze v mnoha případech snadno zaměnit, upozorňujeme na nutnost sbíranou houbu bezpečně rozeznat. Vždy sbíráme jen ty houby, které spolehlivě poznáme a které mají většinu charakteristických znaků pro jednoznačnou identifikaci. Provozovatel serveru nenese odpovědnost za případné negativní následky dané mylným určením houby.