reklama
 

Proskurník lékařský
Althaea officinalis
Lidové názvy: ibiš, ibišek, ajbiš, slézová růže, římský sléz
Čeleď: slézovité

Popis byliny

Proskurník lékařský je vytrvalou bylinou s výškou od 70 až do 180 cm.
Proskurník má silný masitý oddenek. Trsnaté lodyhy jsou přímé nebo jen prostě větvené. Jsou duté, jemně rýhované a ochlupené.
Listy proskurníku jsou střídavé, řapíkaté. Mají nepravidelně zubatý okraj. Zatímco spodní listy jsou výrazně tří až pětilaločnaté, horní jsou laločnaté jen slabě. Spodní listy mají srdčitou čepel, horní špičatě vejčitou. Z obou stran jsou leskle sametově plstnaté.
Proskurník kvete až od druhého roku. Od června do září vyrůstají z úžlabí horních listů na krátkých stopkách květy růžové, světle fialové až načervenalé barvy. Květy se skládají do řídkých vrcholových hroznů. Otevírají se jen krátce v dopoledních hodinách.
Kalich je vytrvalý i za plodu. Terčovitý plod je složen z 16 – 18 paprskovitě rozmístěných semen ledvinovitého tvaru.

Výskyt a pěstování

Proskurník lékařský pochází z jižní Evropy. Pěstuje se však téměř po celém území Eurasie nebo v Severní Americe.
U nás proskurník nacházíme v teplejších oblastech. Divoce roste zřídka, velmi často se však pěstuje v zahradách jako okrasná rostlina. Na jižní Moravě se pěstuje také pro farmaceutické využití.
Proskurníku se daří ve vlhkých, těžkých, na živiny bohatých, nejlépe slaných půdách. Přirozeně osídluje vlhké louky a pastviny, příkopy, křoviny apod. Najdeme ho poblíž vodních toků, často také na místech s vysokou hladinou spodní vody.

Léčitelství

Hlavní účinné látky proskurníku představují slizy. Nejvíce slizovitých látek obsahuje kořen (až 35 %). Proskurník je také zdrojem škrobů, sacharózy, asparaginu, kumarinu, lecitinu, betainu, pektinů, flavonoidů, tříslovin, minerálních látek, vitamínu C a organických kyselin. Obsahuje i stopy vonných silic.
Pro léčebné využití se sbírá kořen, list i květ proskurníku, z pěstovaných rostlin.
Kořen se sbírá ze dvou až tříletých rostlin, nejlépe na podzim (říjen, listopad), případně brzy zjara. Suší se při teplotách do 45 °C. Před sušením se čistí kartáčem, neomývá se, protože voda rozpouští přítomné slizy. Sbírá se kořen silnější než 1 cm, před sušením se podélně rozkrojí. Suší se ve slabých vrstvách nebo navlečený na provázku. Listy se sklízejí před rozkvětem (od května do července). Květ se sbírá před plným rozvitím (červen, červenec), suší se ve stínu, co nejrychleji.

Léčivé účinky proskurníku

- má protizánětlivé vlastnosti
- chrání, zklidňuje a regeneruje sliznice
- tlumí kašel, podporuje odkašlávání
- pomáhá při zánětech sliznic dýchacího ústrojí
- je prospěšný při zánětech žaludku a střev
- ulevuje při průjmu i zácpě
- příznivě působí při zánětech ledvin a močových cest
- zevně hojí a změkčuje pokožku

Podávání a užití

Vnitřní užití

V léčitelství je proskurník nejúčinnější v podobě studeného macerátu (luhuje se 6 – 8 hod.). Podává se mírně teplý, buď přímo po lžičkách, nebo ředěný v šálku čaje. Proskurník má charakteristický pach a nasládle slizovitou chuť. Listy se připravují také jako čajový odvar. Proskurník najdeme i v bylinných sirupech (recept níže).
Droga je vhodná i pro děti, zejména při těžkých průjmech. Při dlouhodobém užívání může tlumit vstřebávání některých vitamínů nebo léků. Samostatně může působit i projímavě.
Proskurník bývá součástí respiračních čajových směsí. Kombinuje se v nich se slézem, diviznou, černým bezem, podbělem nebo jitrocelem.

Vnější využití

Při nachlazení, zánětech dutiny ústní a mandlí se proskurník uplatní také jako kloktadlo. Sliz proskurníku podporuje hojení ran, popálenin nebo vředů. Změkčuje suchou a ztvrdlou kůži.

Proskurníkový sirup proti kašli – recept

Oloupaný, pomletý kořen proskurníku povaříme ve vodě 10 min. (na 0,5 l vody asi 6 polévkových lžic drogy), následně necháme luhovat cca 30 min. Směs poté smícháme s 300 g medu. Dle amerického receptu můžeme sirup dochutit ještě pomerančovou šťávou.

Upozornění

Text nenahrazuje lékařské vyšetření. Má pouze informativní charakter. Konkrétní léčba je vždy v rukou odborníka, také využívání léčivých bylin by mělo být individuálně konzultováno s lékařem.

Související články

reklama
reklama
reklama