Amanita muscaria
Muchomůrka červená je stopkovýtrusou houbou z čeledi štítovkovitých.
Přestože je jedovatá, pro své nápadné rysy a výšku patří k našim nejznámějším houbám. Lidově se jí říká mochomůrka, vochomůrka, muchomírka, muchotrávka, pávice, špunty nebo boží slina.

Vzhled houby

Muchomůrka červená má klobouk o průměru 8 – 20 cm. Barva klobouku hraje různými odstíny červené, od zářivě korálové, přes jasně oranžovou až po vínovou. Za vlhka bledne. Ojediněle může být klobouk muchomůrky zcela bělavý. Na slunečném stanovišti může muchomůrka červená vyrůst zase i se žlutým kloboukem. V mládí má klobouk polokulovitý tvar, později je sklenutý, ve stáří se rozkládá do plochy. Na okraji mívá hřebenité rýhování.
Nejčastěji zastoupená červená barva klobouku u této krásné muchomůrky kontrastuje s bílými stroupky, tzv. bradavkami. Jde o pozůstatky plachetky, která halí mladé plodnice. Někdy je klobouk muchomůrky i hladký, bez stroupků.
Lupeny muchomůrky jsou sněhově bílé, husté, u třeně volné. Výtrusný prach je bílý.
Barevný klobouk muchomůrky je posazen na bílém třeni vysokém až 20 cm. Vyrůstá z bradavičnaté pochvy. Třeň má válcovitý tvar, na bázi je hlízovitý. Nese široký, převislý blanitý prsten v bílé až nažloutlé barvě.
Dužina houby je čistě bílá. Nemá výraznější vůni ani chuť.

Možné záměny

Muchomůrka červená má natolik výrazné zbarvení, že ji téměř nelze zaměnit s některou jedlou houbou. Vzhledově je sice podobná jedlé muchomůrce císařské, jenže ta se vyskytuje jen velmi vzácně a nesbírá se. Je totiž chráněná zákonem.
Muchomůrka červená je podobná i muchomůrce královské. Muchomůrka královská je jen slabě jedovatá, na rozdíl od další podobné muchomůrky panterové, která je kvůli vyššímu obsahu toxický látek více nebezpečná. Velmi nebezpečná je také prudce jedovatá muchomůrka panterová (tygrovaná).

Kdy muchomůrka červená roste?

Na muchomůrku červenou lze natrefit od června do listopadu.

Kde muchomůrka červená roste?

Muchomůrka červená je hojným druhem, v některých lokalitách dokonce patří k nejčastěji zastoupeným houbám. Svědčí ji především smrkové lesy, ale dá se najít i v dalších jehličnatých, listnatých i smíšených porostech.
Muchomůrka roste jednotlivě, ale i ve velkých skupinách. Nezřídka vytváří tzv. čarodějné kruhy, které tvoří houby v různých stádiích růstu. Často je k vidění také ve společnosti hřibu pravého smrkového.
Muchomůrka červená osídluje nejenom Evropu a Asii, ale k vidění je i v severní Africe, Severní Americe nebo v Austrálii.
 

Otrava muchomůrkou červenou

Muchomůrka červená je všeobecně známá jako jedovatá houba. Rozhodně však nepatří k těm nejjedovatějším. Vedle toxického působení má i halucinogenní vlastnosti, které některá etnika již celá staletí využívají ve svých šamanských rituálech.
V evropské kultuře muchomůrka dříve sloužila k omámení nepříjemného hmyzu. Namočená v cukrové vodě se muchomůrka pokládala na talíř. Na sladkou chuť lákala mouchy, které její jed dokázal i zahubit. Odtud také pochází český název celého rodu, je odvozen od fráze „hubit – mořit mouchy“.
Psychotropní vlastnosti nese zejména obsažený muscinol. Ve složení muchomůrky červené najdeme i prudce jedovatý muskarin. Přestože dal houbě její latinské jméno, není v ní příliš zastoupený. Otravy tak má na svědomí spíše kyselina ibotenová hrozící vážným poškozením mozku, za spolupůsobení dalších alkaloidů.
Složení muchomůrky je závislé na konkrétní lokalitě. Její účinky jsou velmi individuální, stejně tak je individuální i dávkování. Jen výjimečně však má otrava muchomůrkou fatální následky.
Příznaky otravy se zpravidla projevují už 30 minut po konzumaci, zejména v podobě nevolností, bolestí hlavy, problémů se zrakem, rozšířených zorniček, pocení, střevních potíží, slinění nebo poruch vědomí. Psychotropní účinky přicházejí až po delší době, projevují se paranoiou, halucinacemi, pocity euforie, agresivitou až hlubokým spánkem. Příznaky zpravidla odezní během jednoho dne, ačkoli jed zůstává v těle i několik měsíců.

Upozornění

Text je informativní, slouží pouze k orientačnímu určení houby. Vzhledem k tomu, že jedlé a jedovaté houby lze v mnoha případech snadno zaměnit, upozorňujeme na nutnost sbíranou houbu bezpečně rozeznat. Vždy sbíráme jen ty houby, které spolehlivě poznáme a které mají většinu charakteristických znaků pro jednoznačnou identifikaci. Provozovatel serveru nenese odpovědnost za případné negativní následky dané mylným určením houby.