reklama
 

Anthriscus cerefolium
Lidové/další názvy: třebule pravá, střebule, třebulka, stokláska
Čeleď: miříkovité

Popis byliny

Kerblík třebule je jednoletou aromatickou bylinou s výškou 20 – 40 cm.
Svým vzhledem připomíná petržel. Má vřetenovitý kořen, nečetné lístky přízemní růžice a jen málo větvenou lodyhu. Na pohled se však díky členěným listům jeví bohatě. Světle zelené listy bývají dvakrát až třikrát zpeřené, v obrysu jsou široce trojúhelníkovité. Lístky mají vejčitý tvar, jsou vroubkatě zubaté, na dotek hebké. Po rozedmutí silně voní anýzovým, lékořicovým až peprným aroma.
Od května do července vyrůstají na rostlině drobné bílé květy. Asi desítka květů se vždy skládá do nenápadného okoličnatého květenství. Po odkvětu celá rostlina odumírá. Plodem je hnědočerná dvounažka.

Výskyt a pěstování

Kerblík třebule má původ v západní Asii. Do Evropy se rozšířil již s Římany.
Kerblík se v Česku dříve s oblibou pěstoval jako aromatická bylinka. Zplaňuje jen vzácně. Ve volné přírodě je hojně zastoupený podobný kerblík lesní, který se sice neužívá v kuchyni, avšak má obdobné léčivé vlastnosti.
Kerblík preferuje lehké, propustné, vlhké půdy, bohaté na živiny. Svědčí mu polostín, nemá rád přímé slunce. Na pěstování není náročný. Má rychlý životní cyklus, proto se vysévá postupně.
Vysévá se na záhon i do truhlíku, od dubna do září. Pokud se vyseje na podzim, vyroste hned zjara. Je odolný vůči chladu. Nesvědčí mu však přesazování. Vyžaduje pravidelnou zálivku.
Sklízí se mladé čerstvé lístky, již měsíc po výsevu. Úrodu podpoří odřezání květních stvolů. Jakmile rostlina vykvete, začíná usychat, lístky už se nevyužívají.

Léčitelství

Nať kerblíku obsahuje vysoký podíl vitamínu C, také železo, hořčík, karotenoidy, flavonoidy, glykosidy a vonné silice. Vonné silice jsou ve velké míře obsaženy také v plodech rostliny.
Pro léčebné účely i kulinářské využití se uplatňují zejména čerstvé listy kerblíku. Sušením a vařením ztrácejí své cenné látky, vůni a chuť. Uchovat se částečně dají mrazením. Méně často jako koření či lék poslouží také semena rostliny.
Kerblík je alternativou čerstvé petrželky. Jeho listy, příp. stonky či květy se hodí do zeleninových salátů. Dochutí omáčky a polévky, bílé maso, vejce, brambory, pomazánky nebo bylinkové máslo. Dozdobí obložené chlebíčky, bagety a jednohubky. Kořenitě nasládlá chuť kerblíku doplňuje pokrmy francouzské a italské kuchyně.

Léčivé účinky kerblíku

- podporuje trávení
- pomáhá při žaludečních potížích
- je prospěšný při chronických průjmech
- mírní nadýmání
- zlepšuje krevní oběh
- je užitečný při vysokém krevním tlaku
- čistí krev, podporuje detoxikaci
- stimuluje činnost jater a žlučníku
- působí močopudně
- pomáhá při zánětech močového ústrojí a ledvin
- ulevuje při bronchitidě

Podávání a užití

Vnitřní užití

V léčitelství, stejně jako v kuchyni, se uplatňují zejména čerstvé listy kerblíku. Dá se z nich připravit i čaj – recept níže. Vzácně se využívají také semena kerblíku v podobě sušeného prášku. Podává se na špičku nože, po jídle. Zapíjí se.
Maximální denní dávka drogy je 5 g.

Vnější použití

Nálev z kerblíku poslouží jako obklad na unavené oči. Utlučená nať rostliny se uplatní jako hojivý obklad na kožní rány nebo zklidňující obklad na podbřišek při zánětech močového měchýře.
Z kerblíku lze připravit i bylinnou koupel, která ulevuje od bolestí hlavy nebo nezánětlivých bolestí kloubů. Je prospěšná při dýchacích potížích. Při bronchitidě kerblík pomáhá také prostřednictvím inhalací.

Čerstvý čaj z kerblíku – recept

Několik čerstvých lístků kerblíku zalijeme šálkem vroucí vody. Přikryjeme a necháme luhovat 10 – 15 min. Čaj ulevuje od žaludečních obtíží. Popíjí se po jídle, nejlépe spolu s čistou vodou.

Bylinková pomazánka s kerblíkem – recept

Vedle čerstvého kerblíku si připravíme také petrželku, pažitku a kopr. Nasekané bylinky vmícháme do tučného tvarohu a dochutíme solí a pepřem. Pro zjemnění můžeme přidat i smetanu.

Upozornění

Text nenahrazuje lékařské vyšetření. Má pouze informativní charakter. Konkrétní léčba je vždy v rukou odborníka, také využívání léčivých bylin by mělo být individuálně konzultováno s lékařem.

Související články

reklama
reklama
reklama