Adina Mandlová (1910 - 1991) byla česká herečka a sexuální symbol 30. let minulého století.

Harmonické dětství a těžké dospívání

Adina Mandlová se narodila v Mladé Boleslavi v rodině inspektora drah a přednosty stanice. Jako nejmladší ze čtyř sourozenců a zároveň jediná dcera, byla tatínkovým mazánkem. Když jí bylo osm let, otec zemřel a ona o svoje výsostné postavení přišla. Ztrátou živitele se navíc rodina Mandlových dostala do finanční krize.
V 16 letech byla Adina vyslána do pařížského dívčího penzionátu, kde se učila vařit a zdokonalovala si francouzštinu a němčinu. Po dvou letech byla vyloučena kvůli nevhodnému chování a začala se věnovat herectví.

Adina Mandlová a muži

Muži hráli v životě krásné a inteligentní Adiny velmi důležitou roli. Dalo by se říct, že na tehdejší dobu žila Adina poměrně vášnivým stylem života. Během studia na pařížském penzionátu dokonce otěhotněla a postoupila potrat. Stala se milenkou režiséra a herce Hugo Haase, stavitele Freda Schneinera - Svítila, manželkou malíře Zdeňka Tůmy (ten kvůli ní spáchal sebevraždu) a po válce se sblížila se svým hereckým kolegou aktivním komunistou Vladimírem Šmeralem. Byla vdaná celkem třikrát, a to s Josefem Kočvárkem, s bohatým podnikatelem Geoffreym a naposledy za módního návrháře Bena Pearsona.

Obvinění z kolaborace s Němci

Během 2. Světové války natočila pouze jeden německý film, ale udržovala osobní kontakt s několika představiteli okupační moci. Dokonce se objevily fámy, že šlo o samotného tajemníka Úřadu říšského protektorátu K.H. Franka. Po válce byla kvůli svým stykům s Němci zatčena a obviněna z velezrady. Po třech měsících ve vazbě v pankrácké věznici byla propuštěna a zproštěna obvinění.

Filmová hvězda

První příležitost u filmu dostala už ve třicátých letech ve filmu Děvčátko, neříkej ne a řekla v něm přesně jednu větu. Atraktivní nabídky přišly později, v době, kdy poznala režiséra a herce Hugo Haase, který se stal i jejím milencem. Prvním společným snímkem, na němž dvojice spolupracovala, byla komedie Život je pes. Na začátku představovala mladé a sportovně založené dívky, později mondénní dámy z vyšší společnosti. Schopnost vypořádat se i s hlubšími psychologicky zabarvenými rolemi předvedla až ve filmech Otakara Vávry (Pacientka dr. Hegla nebo Šťastnou cestu).

Emigrace

Kvůli obvinění z kolaborace s Němci nenašla dostatek pracovních příležitostí a v roce 1948 emigrovala do Anglie. Ani tady ale nepřišlo mnoho hereckých příležitostí. Limitovala ji špatná anglická výslovnost a ani zde ji nemohli zapomenout její „německou“ minulost. Několik let žila na Maltě a do roku 1990 v Kanadě, kde v roce 1990 zemřel její manžel. Ona se ve stejném roce vrátila do Čech. V roce 1991 zemřela v příbramské nemocnici.