Obě patří mezi šestinu žen na světě, které se staly obětí domácího násilí. Jejich situaci popisuje první globální studie, kterou včera zveřejnila Světová zdravotnická organizace (WHO). Hodnotí rozsah domácího násilí, jeho vliv na ženy a také reakci vlád i jednotlivých společností.

Zpráva vznikla na základě rozhovorů s 24 tisíci ženami v 10 zemích počínaje Japonskem a Thajskem až po Namibii a Peru. Maluje trýznivý obraz plný zlámaných kostí, modřin, popálenin, prasklých lebek, vyhozených čelistí, znásilnění a strachu.

Ženy násilí často nehlásí

Autoři studie přiznávají, že jejich statistika, jakkoli děsivá, není kompletní. Mnohé ženy domácí násilí nehlásí, protože ho považují za něco normálního. Jiné se zase bojí, že by přišly o děti, nebo byly zostuzeny. V nejedné zemi se úřady dívají na domácí násilí jako na soukromou věc a nechtějí řešit ani nahlášené případy.

Problém domácího násilí je podle odborníků z WHO těžko řešitelný i proto, že se dědí z generace na generaci. "Dítě, které vyrůstá v prostředí, kde k domácímu násilí dochází, má sklony ho přijmout jako standard a pak ho samo také bude praktikovat," varoval náměstek ředitele WHO Joy Phumaphi.

Řešením je často sebevražda

Až dvanáct procent žen nahlásilo, že byly fyzicky napadeny v době těhotenství. Více než 90 procent z nich otcem nenarozeného dítěte. "Nemají kam jít. Veškeré dveře jsou jim uzavřeny. Mnoho žen má tak silný pocit, že jsou zahnány do rohu, až se pokusí o sebevraždu," říká Phumaphi.

Ačkoliv jde o celosvětový problém, zpráva uvádí, že domácí násilí je rozšířenější v zemích s nízkou úrovní vzdělání a nízkými příjmy.