Welcome to Tower, přátelé Richardovi
Dokončení recenze
Krajčův Richard se projevuje nenápadně, stojí kdesi v pozadí; v hlase je tlumený, ve výrazu úlisný. Jak s mocí přichází síla, narůstá v něm strach i pomstychtivost.
Čeho je moc
A jako se liší Richard před a po přestávce, tak výrazně rozdílné jsou obě části inscenace. První půlka plyne až nudně pomalým tempem, mnohem více si vyhrává s detaily. Druhá běží tryskem a takřka muzikálově se v ní prosazuje hudba.
Dočekal přeplňuje prostor věcmi i lidmi. Se scénami z Toweru expanduje až na úroveň první řady před diváky. Všechny detaily důkladně splétá, vyhrává si s nimi, diváka nutí prokousávat se skrze nastražené hádanky a luštit významy. Nápady jsou to chytré i srozumitelné, přesto nudné. Čeho je moc, toho je příliš.
Tu strhává pozornost hra s růžemi na rakvi zemřelého krále, tu s balónky. Jindy se divák soustředí na to, jak odsouzencům před popravou odstřihávají košilové límce, jakým systémem střídá nenápadný sluha kabáty v červené a bílé, a pak se bojí o herce, když se jen tak z provaziště "snáší" piano.
Velkolepé detaily
Dramatický potenciál mají jen ty režijní nápady, které se podařilo invenčně rozvést. Široký kříž položený na podlahu jeviště jako meč roztíná prostor a vytváří znepřáteleným skupinám jejich teritoria.
Motiv sudů, do kterých se uklízí mrtvoly, se vrací v závěrečné bitvě a výtah s nápisem Welcome to Tower se Richardovým nepřátelům stává groteskní cestou smrti.
Z galerie všech postav (ne)vystupuje Buckingham (David Prachař) jako nejednoznačný, těžko prohlédnutelný muž číhající v pozadí. Blonďatá paruka s dlouhými vlasy dodává postavě na zženštilosti a koresponduje s jeho nejasně naznačenou homosexuální orientací.
Jako loutkovodič, který Richarda omamuje svým kouzlem, se ale prosazuje jen na chvilku; pak znovu zapadá "mezi dav" a strhne až obrazem svého tragického pádu.
Richard III. v Národním divadle je velkolepým divadlem poskládaným z nekonečného množství scénických detailů. Lze za nimi poznat jasný výklad, umocněný hereckým výkonem Richarda Krajča - a přesto divák odchází jaksi citově nezasažen.
Zkrátka tam, kde se svět ukazuje jako odpudivé smetiště, se katarze nedočkáme.
Národní divadlo Praha William Shakespeare: Richard III. Překlad Martin Hilský, režie Michal Dočekal, scéna David Marek, Kostýmy Zuzana Krejzková, hudba Michal Novinski, Jan P. Muchow, dramaturgie Daria Ullrichová. Premiéra 2. března 2006.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
