"Ženy se v posteli začnou nudit dříve než muži," říká sex koučka Poupětová
Osmého srpna si připomínáme mezinárodní den ženského orgasmu, mnoho žen ale nemá co slavit. "Řada z nich často žije ve vztazích, v nichž partneři nenaplňují jejich intimní potřeby," říká v rozhovoru sex koučka Julie Gaia Poupětová. Už patnáct let radí ženám i párům, jak objevit vztah k vlastní sexualitě a k dlouhodobě spokojenému vztahu.
Mezinárodní den ženského orgasmu vznikl v brazilském městě Esperantina, místní radní se rozhodl věnovat tento den ženskému potěšení jako kompenzaci za "sexuální dluh" vlastní manželce. Žijí podle vás ženy v partnerství často v "sexuálním dluhu"?
Ženy mi v praxi potvrzují, že často žijí ve vztazích, kde nedochází k naplnění jejich intimních a erotických potřeb ze strany partnera. A nejde jen o to, že by chtěly sex častěji, mohou mít také pocit, že nemají dostatečný prostor pro vyjádření svých potřeb, nebo obtížně hledají cestu, jak to sdělit. Nebo mají pocit, že jejich potřeby nebudou konvenovat s tím, co považuje za vzrušující partner, a proto s tím váhají. Sexualita je ale příliš komplexní na to, abychom ukázali prstem na viníka a řekli: "Ty mi to dlužíš."
Samotné spojení slov "sexuální dluh" není moc šťastné. Implikuje představu, že existuje nějaký kalendář pravidelných plateb nebo splátek ve formě sexu, ať od jednoho, nebo od druhého partnera, s cílem poskytnout pravidelné uspokojení tomu druhému. Sex se stává obchodním artiklem a manželství nebo vztah servisní organizací pro automatické uspokojení této potřeby. Taková představa mi opravdu nepřipadá zdravá. Navíc když to člověk dělá bez ohledu na vlastní pocity, stává se z toho fakt problém.
Jaký je podle vás zdravý přístup?
Faktem je, že pokud máte normální život, normální práci, normální rodinu, normální starosti, normální dlouhodobý vztah a v něm zpočátku celkem pravidelně normální sex, a nic pro svůj intimní život aktivně neděláte, je jen malá šance, že se sexem budete dlouhodobě spokojení. Na to, abyste byli sexuálně šťastní, musíte téměř vždy překročit hranice, přinejmenším hranice své komfortní zóny. To v podstatě znamená začít po malých krůčcích dělat nové věci a učit se nové dovednosti. A také se dozvědět víc o potřebách vlastních i svého protějšku.
Co ženy v intimním životě postrádají? Proč nejsou jejich potřeby naplněné?
Víte, o orgasmus opravdu často vůbec nejde. Na sezeních často s klientkami řešíme, že sice mají orgasmus, ale sex jim stejně připadá neuspokojivý, nezáživný a nudný. Takže ano, pokud žena chce a může prožít v přítomnosti muže orgasmus, a muž na to kašle a hledí jen na své potřeby, je to pochopitelně problém. Stejný problém ale je, pokud muž tlačí ženu do prožitku orgasmu jen kvůli potvrzení vlastní výkonnosti. Tím se ze sexu ztrácí extrémně důležitá složka bytí spolu a pozornosti, sex přestává být sociálním tmelem pro oba partnery, je z něj výkonnostní akt s cílem dosáhnout medailových pozic. No a tady budeme pak mluvit o emočním dluhu při sexu, protože pro ženu může být takový sex dost nenaplňující.
Ženy se v posteli nudí dříve než muži
O ženách se často mluví stereotypně jako o těch, které "bolí hlava" - tedy že nemají často chuť na sex. Je podle vás pravda, že jsou primárně muži více sexuální?
Podle studií to vypadá, že ženy mají obecně v dlouhodobém vztahu menší chuť na sex než muži. Jenže to může mít hodně důvodů, historických, společenských i aktuálních. Máme tady kulturu, ve které zřejmě někde od přechodu k neolitu začalo docházet k silné represi ženské sexuality. Stále máme dvojí standard, kdy se na svobodné projevy mužské sexuality hledí velmi pozitivně, zatímco projevy sexuálního chování u ženy společnost vnímá jako frivolní, nezodpovědné, nevhodné. Z některých studií například vychází, že ženy se v monogamním svazku začnou sexuálně nudit mnohem dříve než muži. Prostě nuda a promarněný ženský sexuální potenciál, se kterým by se při vhodném rozvoji partnerských dovedností daly dělat divy.
Co se z vaší praxe ve skutečnosti za větami "bolí mě hlava" a "dneska nemám náladu" skrývá? Co by měly ženy mužům říci místo těchto frází?
Ženy, které mají koule - a že to fakt chce mít pořádné koule - mohou zkusit říci něco jako: "Hele, je to nuda, stereotyp, vím, co po čem přijde. Předehra, kterou jsme kdysi dělali a fungovala, tak ta se mnou dneska už nic nedělá. Nebo jsme ji tak zkrátili, že dneska úplně chybí. A tak vlastně když jdeme na sex, tak nejsem vzrušená. Nijak mi to nevadí, já to dělám ráda. Je mi to příjemné. Nakonec mě ten sex často i v průběhu začne vzrušovat, takže funguje svým způsobem jako docela dobrá předehra. Jenže… Když mě to začne nějak aspoň trochu bavit, ty už jsi hotový a končí se. Takhle mě to fakt nenaplňuje a nestačí. Čekám od sexu něco trochu víc, víc než pohyby sem a tam. Nějak nevím, jak ti vysvětlit, že o orgasmus tady fakt nejde… Pojďme zkusit hledat cesty, jak zjistit, co by mi přineslo větší potěšení, vzrušení a zábavu, protože věřím, že to přinese větší uspokojení i tobě."
A reagují muži na takové sdělení pozitivně?
Je pravda, že ženy se v případě takového sdělení vydávají ve vztahu opravdu na tenký led. Z mé zkušenosti totiž pořád převládá přesvědčení, že pohlavní styk, tedy to, co lidé považují za správný sex, by měl být automaticky cestou k potěšení, naplnění a uspokojení obou partnerů. Tedy pokud jste normální, zdraví a není s vámi "něco divně". A většina lidí fakt nechce, aby s nimi bylo "něco divně" v sexu. Řada mužů může takové sdělení navíc chápat jako útok na svou osobu a sebevědomí. Bylo by skvělé, kdybychom se už v rámci základního vzdělávání dozvěděli, že ženy naprosto běžně při pohlavním styku nedosahují orgasmu, obzvláště v mladších letech. A že k uspokojení ženy je třeba umět mnohem víc než splnit rozmnožovací povinnost.
Nedáváme partnerovi zpětnou vazbu
Jak pracujete s ženami, které mají problém dosáhnout orgasmu?
Prvním krokem je dokázat překonat práh vzrušení, umět ve svém těle vytvořit vzrušení. A pokud tuto dovednost žena nemá, procházíme řadu možných cest od čtení povídek, koukání na film až po stimulaci pomůckami. Podle toho, který způsob vytváření vzrušení si žena zvolí, pak navazujeme dalším krokem, kdy se učíme vzrušení cíleně zvyšovat a snižovat, tedy se učíme způsoby zintenzivnění prožitku a s tím i soustředění se na pocity v těle. Poslední milník zahrnuje naučit se v momentě vysokého vzrušení umět kontrolu naopak pustit a tím dovolit vzrušení, aby volně přešlo v orgasmus. Tento krok bývá pro řadu žen průlomový a taky bývá často celkem obtížný. Zároveň je to bod, kde může žena vnímat největší změnu. Důležitým faktem celé praxe je, že necílíme na orgasmus, ale od začátku pracujeme se vzrušením a jeho kvalitou. Orgasmus vnímáme jen jako vedlejší příjemný benefit tohoto učení. To hodně pomáhá.
Julie Gaia Poupětová
- Odbornice v oblasti sexuálního vzdělávání. Od roku 2008 působí jako certifikovaná sex koučka.
- Vystudovala imunologii a vývojovou biologii na PřFUK. Ve své praxi kombinuje vědu s empatií.
- Vytvořila inovativní systém skupinových kurzů a online školu pro jednotlivce i páry.
- Je autorkou knihy Intimní štěstí (2020), ve které odhaluje své zkušenosti s výukou partnerských dovedností a nabízí nový pohled na řešení vztahových problémů.
- V letech 2010-2014 otevírala diskusi o sexualitě ve své show na rádiu Frekvence 1.
Vedete několik kurzů pro ženy i pro páry. Jaké důvody stojí za tím, že ženy sice dosahují orgasmu o samotě, ale nedaří se jim to s partnerem?
Absence znalostí své intimní anatomie, podrobně to neví žádná z žen, které přichází ke mně na kurz. A ještě o něco hůř se orientujeme v pocitech svého těla, když po delší době prožíváme nové věci, třeba i s dlouhodobým partnerem. Chybí nám dialog o tom, jak a co je cítit na různých nových místech, když při zkoumání nových technik jdeme správným směrem, ale ještě tam třeba nejsme. Také máme dost zkreslené informace o čase, který je k novým a zajímavým orgasmům potřeba.
Dalším problémem je, že nedáváme moc dobrou zpětnou vazbu partnerovi. A když už ji dáváme, partner na ni možná nereaguje tak, jak bychom potřebovaly. Nebo ji pochopí úplně jinak. Ve svém dvanáctitýdenním výcviku vědomé masturbace učím ženy, jak mohou překonat největšího strašáka, a to je neschopnost vypnout hlavu. Dost často je za tím právě ta nuda. Podněty a situace nejsou natolik vzrušivé, aby to plně zaměstnalo naši mysl.
Mluvit o masturbaci je základ
Stydí se ženy mluvit o svých sexuálních potřebách také proto, že je jejich masturbační technika jiná než penetrace, která je považována za ten "pravý sex"?
Po 15 letech praxe si myslím, že pečlivý úvodní dialog o preferovaném masturbačním stylu ženy, tedy o tom, jak si to každá z nás ráda dělá, je naprosto nezbytným vstupním krokem k jakémukoli dalšímu rozvoji. Velmi často zdůrazňuji, že comingoutovat (vyjít na světlo se svou sexuální preferencí, pozn. red.) se před dlouhodobým partnerem se svým způsobem masturbace může být někdy stejně silné a stresující jako lesbický coming-out. Prostě to není vůbec snadné. Jde o to postupně nadávkovat po malých krocích to, jak budete o takové věci s partnerem hovořit a jak to s ním postupně začnete sdílet. I to, jak mu vysvětlíte, proč to děláte tak krkolomně pomalu a co u toho vlastně prožíváte.
Jak vypadá partnerský vztah, ve kterém funguje intimní život i po letech?
Klienti, kteří překonali nějaké krize a posunuli vztah na další úroveň, mají něco, čemu říkáme funkční stereotyp. Tedy jednu, dvě varianty běžného sexu, který praktikují, když není energie na zkoušení nového. Pak mají zažitý způsob, jak se učí nové věci, a pravidelně čas od času mluví o tom, co by mohli vyzkoušet nebo které kratochvíle z těch, co znají, jim zase přinesou nové zážitky a kdy je vyzkouší. Dále používají několik druhů sexuální komunikace, té neutrální třeba pro ujasňování si potřeb, ale i jiných druhů komunikace před sexem, při sexu a po sexu, aby se třeba vzájemně naladili, vzrušili nebo se lépe orientovali a navigovali během prožitku. A pak, což je důležité, mají způsoby, jak obnovit vzájemnou intimitu, blízkost a přitažlivost i bez sexu.
Video: Jak mluvit s dětmi o sexu? Ideálně od malička. Masturbaci nezakazovat, ale vysvětlit (2. 12. 2022)
