Muži často tvrdí, že dnešní něžnější pohlaví zajímá především mamon. Co je na těchto i jiných názorech pravdy, jsem se zeptala koučky a psychoterapeutky Lucie Mucalové.

Jaká je podle vás současná žena?

Dnešní ženy vypadají krásně, dá se říci, vypadají dokonale, mají vše, co si naplánují, ale bohužel nejsou šťastné. Jsou si velmi vědomy své hodnoty, svůj zrak upínají samy k sobě, a to více než před mnoha mnoha lety. Mají jasné vize, vytyčené cíle a jdou s hlavou vztyčenou vpřed. Pokud jim k tomu něco chybí, jsou ochotny na tom makat.

Mluvíme pořád ještě o ženách? Není tah na bránu už mužskou záležitostí?

Nemyslím si. Tah na bránu může být vlastní ženě i muži. V čem ale vnímám obtíž, je to, že přílišný tah na branku si žena vybuduje na základě těžkých životních situací a staví se poté do role silné tvrdé ženy, co se může spolehnout jen a jen na sebe. A přesně ví, co a proč dělá, kam míří a mnohdy ji nic nezastaví, protože to by bylo známkou prohry a slabosti. Žena ale má být ženou a muž mužem. Bohužel někdy se role vyměňují tak, že někdy vnímám větší citlivost a jemnost u muže než u ženy.

Buďme pro muže čitelné, vzkazuje ženám psychoterapeutka Lucie Mucalová číst článek

Vztahy

Co na to všechno muži?

Když jsem se zeptala jednoho muže, jak by jednou větou popsal ženu 21. století, tak mi hbitě odpověděl: "Ženy, které tráví mnoho času na Facebooku a v ruce nosí mobilní telefon, ne jako nástroj ke komunikaci, ale jako šperk." Dnešní ženy se často na sociálních sítích předhánění, která je lepší, která má lepší auto, zážitky. Anebo hodiny tráví na profilech svých známých a lamentují nad jejich životy, místo toho, aby si žily ten svůj. Většinou mívají problematické vztahy nebo žádné.

Jde o touhu po dokonalosti, ve všem, v celém životě. Ale ono to bohužel všude nejde, zejména ve vztazích. Vztah se musí budovat, musí tam být touha obou. Vztah prochází vývojem, tím hezkým, i složitějším. Vztah není z minuty na minutu dokonalý. A proto ženy v jednadvacátém století narážejí a vztahy brzy končí.

Končit vztah, když narazím nebo se mi něco nelíbí, nebývala to také spíš doména mužů?

Z terapeutické praxe a z příběhů klientů vnímám, ze je to doména mužů i žen. Vyvarovala bych se škatulkování. I ženy se zejména v dnešní době umí dost jasně vyhradit a rychle ukončují vztahy. Podívejme se všude kolem, kolik je partnerských, mužských, ženských seminářů, které lidi vedou k tomu, aby nedovolili být v náročném vztahu a posilují ženy i muže v tom, aby šli za svým štěstím. Nevidím na tom nic špatného, jen to, že lidé se pak rozhodují i na základě příruček a informací, které na seminářích posbírají a zapomínají se obrátit do sebe, do svých pravd a potřeb.
 
Proč tak moc toužíme po dokonalosti? Co zásadního nám přináší?

Dokonalost na nás vykukuje ze všech koutů. Spíše vykukují extrémy. Na jedné straně slyšíme, milujte se takoví, jací jste a na druhé straně je nám předkládáno, jak se ve všem zlepšovat, abychom dosáhli dokonalosti. Plastiky, školení, tréninky, rady jak dokonale vychovávat, vydělávat, milovat a tak dále. Je někdy těžké uvěřit, že pouze s přijetím sebe sama, se vším, co ke mně paří, vybuduji úspěch a životní štěstí.

Ženy říkají, že normální chlapi došli, muži o ženách říkají to samé. Tak kde je háček?

Možná právě v oné neochotě vztahy budovat a nehledat v první minutě pana dokonalého nebo paní dokonalou.

Po čem tedy ženy touží?

Chtějí mít všechno a hned. Neznamená to, že je to špatně, ale v některých oblastech ta touha "hned" vše zboří. A zanikne to dříve, než by něco hezkého mohlo začít. Mnoho žen nehledá reálného muže, tedy v realitě, ale hledá ho virtuálně, třeba na seznamkách (tinderu), kde si vlastně vytvoří "ideální" požadavky a zkouší se to tak dlouho, dokud se pan úžasňák nenajde. Oni muži jsou a i ti schopní, ale musíme nejdříve ve svých hlavách uvěřit a chodit po světě, přestat utíkat do umělého světa, kde si vše objednám a vytvořím. A hlavně chtít vztah budovat. Ne teď hned, ale postupně.

V čem je ještě dnešní doba ve vztazích zhoubná a specifická?

Například dochází k rozvoji takzvaných "sugar babies". Jde o ženy, kterým je maximálně do třiceti let, většinou jde o studentky, které se na internetu seznamují se staršími bohatými muži. Nechávají se od těchto mužů zahrnovat luxusem. Ano, naprosto férová hra dnešní doby. I takto to jde. Ve své praxi se s těmito dívkami setkávám. Naprostá dokonalost zahrnovaná luxusem. Ale uvnitř některé dívky zažívají pocit zhnusení, smutku. Opět se zde potvrzuje to, že mají vše, ale zároveň nic.

Lucie Mucalová

Terapeutka, koučka pro rodiny, děti a mezilidské vztahy. Vystudovala Pedagogickou fakultu UP v Olomouci, je absolventkou ročního koučovacího výcviku a frekventantkou dlouhodobého výcviku v komunikační a strategické psychoterapii a hypnoterapii. Přednáší a publikuje témata z oblasti partnerských vztahů, výchovy dětí a osobnostního rozvoje. Více na  www.koucink-vzdelavani.cz.

Jakou pomoc od vás takové dívky v ordinaci žádají?

Často přicházejí pouze s požadavkem sdílet v bezpečí a pod pokličkou mlčenlivosti to, co žijí. Na rovinu mi říkají, že se toho luxusu nevzdají. Že jim je ze sebe čas od času špatně, ale představa, že budou muset pracovat, jezdit "jen" na Mácháč a jíst v mekáči, je děsivá představa.

Někdy je tento život dovede do úzkosti a deprese. Někdy sáhnou po droze, aby to zvládly a otupěly. Zde je otázka času, kdy jim tělo z psychické nepohody vypoví službu. Každá tato slečna má za sebou náročný životní příběh. Některá je dítětem prostitutky, některá strádala v dětství, jiná splácí dluhy za své rodiče.

Co mateřství? Všímám si v okolí buď toho, že se nekonečně odkládá, až to už nejde, nebo se do něj ženám vlastně vůbec nechce…

Je tolik možností, že na dítě prostě není čas. A ženy si více a více uvědomují, že stát se matkou je jejich svobodná volba, a že si to od nikoho nenechají diktovat. V terapiích slyším muže, co neví kudy kam. Chtějí s dlouholetou partnerkou dítě, ale ona nechce, tedy ne teď, ale až jí bude alespoň šestatřicet. Pro vztah je to zásadní prověrka.

A pak musím zmínit ještě jeden extrém, který se děje. Žena je přesvědčena, že dítě nechce, a to nikdy. A nechce ani muže, protože by jí byl na obtíž. Ale přijde devětatřicet let a žena cítí touhu po miminku. Ani to není problém. Máme tu kliniky, co se postarají a ženy si ze seznamu mohou vybrat vhodného dárce.

Co ženám chybí?

Myslím si, že se vytrácí opravdové ženství, přirozenost. Odpovědi hledáme méně v sobě, a více venku. V knihách, u koučů, kartářek a tak dále. Neříkám, že je to špatně, ale to vše by měla byt jen podpora, rozhodnutí by mělo vycházet z nás. Bohužel mám nemálo žen ve své praxi, které se bojí udělat chybu, proto hledají stále potvrzení u někoho.

Někdy se to přehání i s osobním rozvojem. Chodí mi do praxe ženy, co z minuty na minutu odejdou od muže a dětí a dávají mi výčet vesmírných zákonů, proč se to stalo a že je to v pořádku. Ano, sama zbožňuji seberozvoj, nejsou mi cizí vesmírné zákony, ale opravdu všechno má své limity. Dnešní ženy potřebují méně křeče, hry a falše a více přirozenosti ve všem.

Někdy mě napadá trochu kacířská otázka. Nevzala nám emancipace více než by nám dala?

Je to o úhlu pohledu, o tom, jak se která z žen k emancipaci staví. Žena může být svá, úspěšná, silná a zároveň citlivá, zranitelná a milovat svou rodinu. Co žena, to originál. Mohu vám tady a teď dát soupis toho, co nám emancipace dala a vzala, ale k čemu by to bylo? Není lepší se zamyslet nad tím, co žijeme a začít dělat změny v tom, v čem nám není dobře a je to jen póza? Je dobré mít peníze a věci, které si za ně můžeme koupit, ale také je dobré se ujistit, že neztrácíme věc, kterou si za peníze nekoupíme.