Zamilované filmy: Působí jako terapie, nebo jako jed?
Většina žen, i ty nejracionálnější, miluje zamilované příběhy. Protože není člověka, který by nepotřeboval lásku. Jsou ale takové příběhy spíš pomocí, nebo překážkou v reálném milostném životě?
Obliba zamilovaných filmů narůstá a ženy k nim utíkají, když si potřebují odpočinout... Je to ale dobře?
Relax nevadí, naopak
Tak především záleží na tom, o jaké ženy se jedná. Pokud berou život racionálně a jen si občas hodí nohy na stůl a zkouknou Bridget Jones, nemyslím si, že by jim podobná zábava jakkoli škodila. "Nejsem blázen. Vím, že se o mě těžko poperou dva největší samci široko daleko, když budu nenalíčená, neupravená a chovat se jak magor," lakonicky mě poučila kamarádka Hanka. "Přesto, když jsem unavená z práce a mám po krk dětí i muže, nic mě tak nepobaví jako Bridget Jones s rozumem v koncích," dodává. Jenže Hanka je realistka, vede vlastní obchod, vypracovala se od úplných začátků a ještě se stíhá starat o dvě děti a manžela.
Mimo realitu
Pavlína je na tom o poznání hůř. Pro ni už zamilované filmy nejsou zábavou, ale pomocnou berličkou. Vystudovala literaturu, a i když tvrdí, že její největší miláček je Ladislav Klíma, já ji šacuji na Jane Austenovou. Je jí skoro 30, a i když je krásná a něžná, nepamatuji se, že by měla normální vztah. Vždycky na naše společné víkendy přitáhla nějakého zvláštního muže, o kterém nám vyprávěla jen samé úžasné věci, ale nakonec se z něj vyklubal sobec. A proč to tak je? Pavlína vidí v každém to dobré, což je prima, ale když tomu realita neodpovídá, bez rozmyslu si ji přizpůsobí.
Když se zeptáte na její vysněný ideál, je to pan Darcy z knihy Pýcha a předsudek, což je také její super oblíbený film. Když jsem u ní před lety přespávala, rozhodly jsme se pustit film a tolik zamilovaných komedií a tragédií, které čítala "filmotéka" v jejím počítači, jsem neviděla. "Na tom není nic špatného, koukat na zamilované filmy. Dávají mi víru, že existují i šarmantní muži, gentlemani, ne ty, které potkávám já…," jemně se rozhořčila moje kamarádka. Bohužel jí ale pořád nedochází, že život není zamilovaný film, i když by to někdy bylo krásné.
Jen on a nikdo jiný
Abych nelovila jen mezi kamarádkami, uspořádala jsem jednu ze svých oblíbených anket a zjistila jsem, že pro většinu žen jsou romantické "slaďáky" vážně jen příjemným povyražením na cestě životem. Ovšem pro beznadějné romantičky, kterých není málo, jen se dobře maskují, by to mělo být zakázané téma.
Třeba paní Jitka, je jí přes 40 a za sebou má řadu nepodařených vztahů, včetně jednoho manželství. Když byla v pubertě, viděla film Hříšný tanec a drsný hrdina s dobrým srdcem jí tak učaroval, že jiného nechtěla. Fakt je, že její bývalý manžel vypadal podle fotky přesně jako zmíněný herec, ale chybělo mu to dobré srdce. Musím říct, že mě Jitka překvapila, když líčila své životní peripetie, vůbec totiž nepůsobí jako romantická duše. Jenže lehké neměla dětství ani dospívání a romantické filmy pro ni byly milým únikem z reality. Jenže se dostala do začarovaného kruhu, který nemá konce. Každého chlapa srovnává a posuzuje, a když se jí ho podaří napasovat do škatulky "Patrick", má vyhráno – tedy muž, ona obvykle bohužel ne…
S rozumem...
... a ne v koncích jako Bridget. Tedy je mi jasné, že realistky, které tohle budou číst, asi nepochopí, o čem je vlastně řeč. Pokud mezi ně ale nepatříte, dejte si pozor, romantičtí hrdinové z filmů a knih opravdu neexistují, a neexistovali ani v době, kdy třeba taková Austenová své romány psala. Měli jiné chování, způsoby a výchovu, ale hrdiny to z nich nedělá. Takže pokud vám vysněný hrdina ničí reálný život, nebo si do každého muže, kterého potkáte, promítáte svého vysněného hrdinu, pozor. Pak je čas dát si od veškerých "limonád" pauzu, anebo dokonce navštívit psychologa, který vám pomůže se nereálného očekávání zbavit.