Protože mám kolem sebe hodně single žen, které jsou šikovné, chytré, vtipné, zaměstnané a ani nevypadají jako Quasimodo, napadlo mě zeptat se terapeutky Kristiny Baudyšové, co dělají špatně, že ještě nepotkaly svého Pana Božského?

Mnoho žen je buď single, nebo má jen krátkodobé vztahy, ale touží po jednom osudovém. Co dělají špatně? Došli muži?

Skvělých a současně svobodných mužů je mnoho. Ženy, které popisujete, si však podvědomě volí partnery, se kterými dlouhodobý a kvalitní vztah nemohou mít. To, co v ženě dělá volbu, je její podvědomí. Podvědomí obsahuje názory a představy, které brání otevření se plnohodnotnému vztahu. Když chcete vědět, co obsahuje vaše podvědomí, položte si otázku: Co si vlastně o mužích myslím? Vše, co vás napadne, si zapisujte. Po chvíli zapisování začnete vidět, že zapisujete i to, co jste o mužích slyšely od maminky či jak to měla babička. Co jste nasbíraly v dětství a v průběhu života. Podvědomé programy určují, jací muži nás přitahují, jak k mužům přistupujeme.

Můžeme takové negativní vzorce změnit?

Ano, a dokonce sami, bez pomoci někoho dalšího. Naše myšlenky utváří realitu, kterou žijeme. Když si například myslíme, že láska bolí, pak se nám muži stávají zdrojem bolesti, pak je skvělých chlapů málo, anebo jsou již zadaní. Podobné se přitahuje. To, co máme uvnitř sebe, se projeví i na povrchu.

Jak na sobě mohu pracovat, abych se odpoutala od bolavé vztahové minulosti?

Ukážu vám pomůcku, kterou používám v terapii. Můžete si zavřít oči a zadívat se vnitřním zrakem na svoji minulost. Zeptejte se sama sebe, zda je tato bolest stará či nová. Odpověď bude stará, protože bolest nevznikla v tomto okamžiku. Dále se můžete zeptat, zda vám tato bolest přináší něco dobrého, ve smyslu radosti. Pokud vám radost nepřináší, udělejte si souhrn. Bolest je stará a nepřináší mi radost. Znamená to, že ji nemusím dávat energii, nemusím ji živit. To, co neživíme, čemu nedáváme energii, postupně mizí. Je to skutečně tak jednoduché, že se tomu mysl vzpírá uvěřit. Existuje mnoho dalších pomůcek a léčebných nástrojů, které učím ve svých video seminářích. 

Mnoho žen má problém s tím, že se zamiluje do naprosto zřetelného slabocha, který ale vykazuje na první dobrou znaky ohromujícího muže. Vztah skončí, protože většinou takový typ muže na závazek není stavěný. Žena si ho zidealizuje, nedokáže zapomenout a stále s ním srovnává jiné muže. Jak se odmilovat od zamilování se do vlastní projekce?

Zamilování bývá iluzí, která má málo společného s realitou. Čím větší zamilování, tím větší bývá bolest z vyprchání zamilování. Když je člověk ve spojení sám se sebou, vidí toho druhého takového, jaký je… Jak se uvolnit z iluze? Každá žena touží být milována. Na nějaké úrovni uvěřila tomu, že tento muž je ten pravý zdroj lásky. Žádný muž ale nemůže být trvalým zdrojem lásky, aby se žena cítila trvale spokojená. Takovou lásku ale žena může najít sama v sobě. Potom již nehledá trvalý cit skrze někoho. Vyzařuje sebejistotu a je spokojená. Není závislá na partnerově lásce, nevyžaduje ji, pouze ji přijímá. Jak jsem říkala, co je uvnitř nás, je i venku. Partner pak lásku přirozeně dává. 

Proč některé ženy neustále opakují stejný mechanismus - šíleně toužím po tom, aby mě někdo miloval, rychle se zamiluju, uvěřím slibům, vyspím se s ním, on pak vycouvá a já si připadám jak kus hadru, a přestože mi klesá sebevědomí, znovu se vrhám do podobného scénáře, který mě v příštím kole zase dorazí. Není lepší být taky trochu sama se sebou?

Toto téma se často objevuje v terapiích. "Toužím, aby mě někdo miloval, protože se cítím být nemilovaná a sama. Cítím se být nemilovaná už od dětství, protože to rodiče neuměli, táta mě v dětství přehlížel. Proto lásku hledám u partnerů a s každým dalším vztahem přichází větší a větší zklamání a bolest. Proto se uzavírám do sebe, bojím se další bolesti". Tyto ženy fungují v podobném vzorci chování. Ve vztahu s mužem více myslí na partnera než na sebe. Přizpůsobují se tomu druhému, chtějí si lásku zasloužit. Upozaďují svoji přirozenost. Anebo už ani nevědí, co jejich přirozenost je. Na začátku terapie doporučuji zaměřit svoji pozornost na určitou dobu výhradně sama na sebe. Na rozvoj vlastní spokojenosti. Dlouhodobě to přináší pomoc a úlevu.

Mnoho žen o sobě nemá valné mínění, což zcela jistě odráží i směrem k potenciálnímu partnerovi, tím pádem vztahy nevycházejí a má to i vcelku logiku. Znám ale i spoustu srovnaných a zdravě sebevědomých žen, kterým vztahy také nevycházejí. Co dělají špatně?

Když za mnou přijde žena, která je po všech stránkách svého života úspěšná, ale její vztahy s muži jsou plné bolesti, znamená to, že tyto neúspěchy mají příčinu. Moje první otázky směřují k rodině této ženy, vztahu s tátou. I vztah rodičů navzájem ovlivňuje to, jak žena vnímá a prožívá v dospělosti vztahy s muži. 

Pořád mluvíme o chybách na straně ženy. Jsou ale vůči nám pravdiví muži? Nestává se jim, že třeba neví, co chtějí?

Mužů, kteří nevědí, co chtějí, je spousta. Vy se jim však můžete snadno vyhnout. Do svého života si přitahujeme to, co neseme sami v sobě uvnitř. Takže pokud sebe samu na nějaké úrovni odmítám - přitáhnu si partnera, který mne odmítá také. Zkuste se na to podívat z tohoto pohledu. 

Jak se z hloubi duše pozitivně naladit na budoucnost, jak si přát tak, aby naše přání byly vyslyšeny, ale zároveň abychom v přání si nebyly urputné, protože urputnost nikdy nic pozitivního nepřivolá?

Chtění, urputnost a umanutost souvisí se zraněným vnitřním dítětem. Vnitřní dítě chce věci rychle a nepřipouští další vývoj či možnosti. V takovém okamžiku žena neslyší svoji intuici. Život by jí rád přinesl, po čem ona touží, ale nemůže jí to doručit. Když v terapii zaznamenám u ženy urputnost, věnujeme pozornost jejímu dětství. Cílem je dosáhnout pocit otevřenosti. To znamená, že bych si přála úžasného muže, ale v podstatě ho nehledám. 

Jak vlastně funguje láska?

Pravá láska ve vztahu neuchopuje toho druhého, to znamená, nesnaží se toho druhého držet. Dává tomu druhému svobodu, aby mohl být takový, jaký je.