Měla byste se při výběru partnera rozhodovat hlavou nebo srdcem? Poradí psycholog a manželský poradce PhDr. Petr Šmolka.

Připustíte-li hypotetickou možnost, že si vybírat můžete, stále ještě není důvod pro nějaký neuvážený jásot. Ve skutečnosti jde často stejně spíše o paběrkování než o výběr.

Když se porozhlédnete po seznamovacím trhu, tak musíte mít pocit jak při pohledu na právě posečené pole. A vy se pak dostáváte do role někdejších babek - kláskařek, kráčejících za kombajnem a vysbírávajících zapomenuté a polámané klasy. Kdo by se v tu chvíli rozptyloval navíc ješčě úvahami, zda se řídit láskou či rozumem. Zvláště, když si právě láska o rozum navzájem spíš překážejí než rozumějí.

Spolehlivý rádce rozum?

O lásce (přesněji řečeno - o zamilovanosti) se tvrdí, že je slepá; ani rozum však není v dané situaci zrovna nejspolehlivějším rádcem. Nakonec nezbývá než vzít zavděk tím, když se nám zdaří vyhnout se alespoň nejrizikovějším šílencům.

Od alkoholiků a jiných závisláků, přes agresory a chorobné žárlivce, třeba až po muže těžce ovanuté hysterií. Jistou výhodou je samozřejmě slučitelnost hodnotových orientací, podobnost původních rodin a schopnost naplňovat si navzájem svá očekávání. Což však předpokládá, že si dokážeme také včas sdělit.

"Syndrom sester červeného kříže"

Zamilovat se můžeme i do partnerů, s nimž v podstatě nelze žít. Probíhající chemické procesy rozumem ani vůlí neovlivníme, maximálně se můžeme pokusit alespoň oddálit jakékoli těžko vratné kroky do chvíle, kdy prvotní zamilovanost trochu odezní. Půl roku je minimální doba, její zhruba trojnásobek pak doba optimální.

Možná nejhorší však je, pokud si prostřednictvím partnerského vztahu chceme uspokojovat nějaké nevědomé potřeby. Což je typické např. pro ženy trpící tzv. "Syndromem sester červeného kříže". Pak totiž hrozí, že si vybereme partnera třeba i hrubě společensky nepřizpůsobivého (včetně alkoholiků).

Pravá sestra červeného kříže má potřebu "zachraňovat" a zároveň i naivní víru v kouzelnou moc lásky a teplých večeří. Zpravidla až příliš pozdě je nucena konstatovat, že mnohdy nepomůže ani ta sebevětší láska ani sebeteplejší večeře.

Rozum? Láska vám bude chybět!

Jiná úskalí bývají spojena s čistě rozumovými výběry. Jakmile si totiž neprožijeme onen šálivý, ale zároveň krásný stav zamilovanosti, pak nám hrozí, že si jej budeme chtít prožít někdy v budoucnosti. Pohříchu však nikoli s tím, koho jsme si rozumem vybrali. Přesněji řečeno, nikoli pohříchu, ale spíše před ním!

Pokud jsme navíc postiženi možností volby, pokud máme jaksi na výběr ze dvou či více možností, pak máme jedinou jistotu - někdy v budoucnosti budeme litovat, že jsme nezvolili jinak. Potom je moudřejší vyčkat, až se objeví někdo další, s kým si alespoň na chvíli prožijeme stav výlučnosti a přesvědčení, že zrovna ten či ta jsou ti praví.