Příběh ženy, která si žila a žije spokojený život s manželem a třemi dětmi. Ženy, která se nechala dobrovolně sterilizovat, protože další děti už nechtěla. Teď si ale svoje rozhodnutí vyčítá a bojí se...

Je mi 35 let, žiju s manželem na okraji malého města, které je de-facto vesnicí a všichni si tady žijeme tak nějak pospolu. Fungujeme tu jako komunita rodin, která se rozhodla dělat "něco" pro blaho našeho zapadlého satelitu. Snažíme se společně v rámci dobrovolných brigád (re)kultivovat okolí, čistit místní potok, pořádat dětské dny, čarodějnice, halloweenskou soutěž ve vyřezávání dýní - to vše po naše děti. Je zajímavé, že téměř všichni naši přátelé mají minimálně dvě děti a najde se mezi námi i mnoho rodinek s třemi dětmi. Mně to bylo vždy sympatické…

Vždycky jsem chtěla velkou rodinu!

Chtěla jsem vždycky aspoň dvě děti a ráda jsem si představovala rodinné akce na domečku - i to, jak v pokročilém věku budeme sedět všichni u jednoho stolu. Naše děti si přivedou partnerky a partnery a kolem bude pobíhat pár vnoučat. To je moje představa ideálního stáří!

Tři děti? Proboha proč?

Když za mnou k nám na "vesnici" přijede moje kamarádka z Prahy, tak je celé bez sebe. Líbí se jí, že si tady žijeme v pohodě obklopeni přáteli a osvícenými lidmi, kteří nechtějí jen vysedávat doma. Že se často setkáváme, scházíme se pokaždé u někoho z nás, zkrátka, že jsem akční. Jediné, co nechápe a co je jí proti srsti, je počet dětí v každé rodině. "Jak si může někdo v dnešní době pořídit tři děti?" komentuje pokaždé situaci. "Přijde mi to nezodpovědný! Jak si můžou bejt ty rodiče jistí, že je uživí, že se jim budou moct věnovat naplno. Přijdou mi trochu jako socky!" nebere si servítky. Přitom je to, stejně jako já, doktorka filozofie.

Tak ještě jedno… a dost!

Já ale byla a jsem šťastná, měli jsme (a máme) s manželem dvě děti - Lukáše a Matyáše. Manžel (a já samozřejmě taky) byl z kluků doslova nadšený, věděla jsem, že vždy chtěl syny, ale když jsem mu porodila druhého, zářil štěstím! Oba jsme cítili, že holčička do třetice by náš sen naplnila po okraj. Ani jsme se nemuseli moc snažit, půl roku po narození Matyáška jsem znovu a potřetí otěhotněla a už kvůli manželovi jsem doufala… "Vypadá to na holčičku," pravil můj gynekolog a manželovi, který byl u ultrazvuku přítomen, se zalily oči slzami. Sen se naplnil, i přesto, že podle kamarádky Gábiny jsme se právě zařadili mezi socky. Musela jsem se smát!

Můžete mě, prosím, sterilizovat?

Ke "spásné" myšlence mě přivedl jeden článek na těhotenské poradně - četla jsem ho už dávno před třetím těhotenstvím a stále mi rezonoval v hlavě. Proč to nevyřešit jednou provždy a s jistotou, že už se nemůže "nic stát", se s manželem milovat bez ochrany i bez mojí antikoncepce. Prostě si užívat života. Nápad se jmenoval: ste-ri-li-za-ce!

Já vím, taky mě to slovo děsilo, ale když jsem otěhotněla potřetí - bylo rozhodnuto. "Co kdybych se nechala sterilizovat, lásko?" ptala jsem se manžela, který nejdřív vykulil oči, ale když jsem mu sdělila, že jediný důvod je, že už "přece nechceme další dítě, že ne?", tak pokrčil ramena a pravil, že to nechává na mně. Požádala jsem tedy o sterilizaci a doktor mi vyhověl.

Manžel tuhle skutečnost přijal téměř bez mrknutí oka, asi mu stačilo jen vědomí, že další dítě nebude a tečka. Když jsem se svěřila mámě, bylo to o poznání jiné. Byla v šoku, naštvaná, uražená, že jsem s ní tak zásadní krok neprobrala předem, zklamaná. Nakonec to ale přijala jako svéprávné rozhodnutí zodpovědné dcery. Jenže...

Výčitky, bolest, strach!

Před měsícem se ve vedlejší vesnici stala nehoda, při které přišly o život dvě ze tří dětí. Rodiče, mimochodem známí naší kamarádky a sousedky, přežili i s nejstarším synem jen zázrakem a téměř nezraněni. Když jsem se tuhle zprávu dozvěděla, zachvátila mě panika a strach. Už měsíc žiju v úzkosti a černých představách, co kdyby se něco podobného stalo nám? Zůstali bychom s jedním dítětem, nebo bez dětí a já už bych nikdy nemohla mít další...? Ve svých pětatřiceti letech? Tahle představa mě sžírá a já se už asi před každou cestou autem budu modlit, aby se nám nikdy nic podobného nestalo.

Manželovi se se svým trápením nesvěřuju, ale mámě jsem to řekla. Zachovala se bezvadně, nevyčítala mi nic, jen mě utěšovala, že nám se nic takového nestane a stát nemůže. Já si ale říkám - co kdyby?

Chci tak proto apelovat na všechny ženy, které se rozhodují, zdali nepodstoupit dobrovolnou sterilizaci jen kvůli vlastnímu pohodlí - nedělejte to! Cest, jak zamezit dalšímu početí, je mnoho. Tato jediná už se ale nedá vrátit!

Co si o tomto tématu myslíte vy?

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Pětina Čechů pohrdá partnerem. Vy taky? Hlasujte!

Hledám urostlého, mužného chlapa! Zn. Který nechce sex

Dělohu už stejně nepotřebujete! Tak ji dáme pryč?