Tenhle povzdech rovnající se kapitulaci navozuje téma, které tu už nejmíň jednou bylo zmíněno. Ovšem neuškodí podívat se na ně znovu, a to nejen proto, že tentokráte je to pohled jaksi z druhé strany barikády.

Téma je aktuální i proto, že jím popisovaný vztahový trojúhelník je dosti častou příčinou osobních trápení i rodinných kolizí. A kdože tedy stojí na jevišti onoho rodinného dramatu?

Otravující tchyně, nebo milující matka?!

 Na jedné straně je to matka již ženatého syna, tchyně. Proti ní stojí manželka jejího syna - snacha. Někdy je rozkročená s rukama v bok s pohledem drze vyzývavým - až maminku jejího miláčka - tchyni, svrbí ruka. Jindy v koutku plaše schoulená s hlavou skloněnou v odevzdané pokoře, až si o ní "matka" musí myslet, koho že si to její syn vzal - taková chudinka.

A jak se k tomu staví syn - manžel?

Z pohledu své matky, stejně jako manželky je jeho role různá - obvykle přesně opačná, než jak by si dotyčné v danou chvíli přály. Někdy stojí směle po boku své vyvolené, aby ji hájil před matinkou (či naopak), jindy se spíše straní a mlčí. Nejčastěji si ale zaleze tzv. do zákulisí a emoce mezi "jeho ženami" ho nechávají chladným. Tchyně je ta starší, či lépe řečeno, je to žena v nejlepších letech. Svého syna opravdu miluje. Oddaně a hluboce. Ona svého syna vychovala. Zná proto do puntíku jeho zvyky, potřeby, harmonogram. Chce pro něj jen to nejlepší. Potud vše v pořádku. Ale to (bohužel) není všechno!

Pro syna jen to nejlepší!

Ale jen ona ví přece nejlépe, co je pro něho nejlepší. Co mu jde k duhu. Na čem si smlsne a z čeho naopak trpí nadýmáním bříška. Ví, jak akorát má synkovi škrobit košili, aby límeček držel a přitom neškrábal za krkem. Zkrátka ví o něm všechno. O většině těch informací tak nezbytných pro blaho synáčka ta mladá žába, co si ji přivedl, ani netuší. A vůbec, na co ta holka sáhne, to zkazí. Polévkou při vaření míchá proti směru hodinových ručiček! No kdo to kdy viděl. Každý přece ví, že polévka se musí míchat po směru a né proti!

A považte - ponožky nežehlí. Místo, aby je pak pěkně srovnala, smotá je do jakési nevzhledné koule. A co je nejhorší, není dost všímavá ke svému muži. Přitom je tak úžasný! Tuhle přišel unavený z práce a ona po něm chtěla vyměnit žárovku! Po chudákovi sedřeném.

Prostě - ta ženská je mladá, nezkušená a zdaleka není dokonalá. To by jí tchyně ve své velkorysosti ještě odpustila. Ale ona se snad vůbec nehodlá učit! To je nepochopitelné. O to víc, že má poblíž zralou, zkušenou ženu, která by jí eventuelně byla ochotná sem tam pomoci. Nějakým tím moudrem potěšit. Aby se to neohrabané telátko aspoň trochu přiblížilo obrazu správné ženy.

Konkurovat tchyni? Nemožné!

Nutno podotknout, že v tomto nerovném souboji mladá žena proti „mamince" valné šance nemá. Pokud ta se rozhodne nepustit synka ze svého objetí, zůstává snacha pouhým pátým kolem u vozu. Ne, že by tenhle bermudský vztahový trojúhelník tchyně vytvářela vědomě, nedej bože dokonce schválně. To jenom její láska k synovi je tak veliká, že skrze ni dávno přestala vidět některé věci.

Láska nebo už závislost?

Třeba tu, že svého syna už nepodporuje, ale podráží mu nohy. Že z něho dělá citového invalidu. Že už to vlastně ani není láska, ale závislost. Na někom, kdo je sice syn. Ale to je jedno, syn nebo partner. Prostě nějaký chlap. Někdo, kdo jí dá zapomenout na vlastní samotu, nespokojenost se skutečným manželem. Kdo jí poskytne aspoň iluzi významu, hodnoty a sebeúcty. Jenže pod bezchybný povrch zdánlivě dokonalé matky a tchyně nebývá vidět. Snacha tedy nevidí, že ta paní nechce být útočná a přehnaně kritická. Že vlastně není vůbec zlá. Že je „jenom" nešťastná a neví, co se svým životem. Neví, pro co žít, když syn už opustil hnízdo.

Když se u včel narodí nová královna, tu starou zapudí. U lidí je to složitější. Nikoliv náhodou patří vztah tchyně - snacha mezi nejkomplikovanější lidské vztahy vůbec. Jestli by nový úl neměl být aspoň kus dál od toho starého. Pak možná nebude nutné tolik bojovat...