Toužíte po kvalitním partnerovi? Nehledejte. Začněte věřit, že ho potkáte

Pokud jen tušíte, co by vám na vašem potenciálním protějšku vadilo, nejste na té správné cestě. Na všechno, co by vás mohlo zajímat o kvalitním a opravdovém partnerství, jsem se ptala terapeutky Kristiny Baudyšové.

Jsou opravdu kvalitní partneři rozebraní?

Mnoho žen a mužů zůstává samo bez partnera a žijí v domnění, že ti kvalitní partneři buď nejsou či jsou zadaní. Svět je plný skvělých lidí, kteří zadaní nejsou. Co když si nedokážeme představit, že pro nás existuje skvělý partner? Potom je těžké, abychom ho potkali. A když ho potkáme, možná ho zase necháme jít. Protože pochybujeme. Vše dobré v našem životě začíná u naší ochoty přijmout, že ta možnost je. Zůstat otevřený tomu dobrému.

Proč někteří lidé potkávají stále stejný typ partnerů?

Ukážu vám to na příkladu. Pokud si žena myslí o mužích, že jsou nezodpovědní anebo líní, tak takové muže skutečně potkává. Tento program si svými zkušenostmi stále znovu potvrzuje. S největší pravděpodobností v sobě tyto vlastnosti nesl i její tatínek. Odtud může toto její přesvědčení pramenit. Lidé do našeho života vstupují na základě našich myšlenkových vzorců, které jsou v našem podvědomí. Takové programy si běžně neuvědomujeme, protože sami nad sebou nemáme takový nadhled. Položím vám jednoduchou otázku: "co si vlastně myslíte o mužích?" Začněte zapisovat cokoliv, co vás napadá. Buďte trpělivé, nespěchejte, vezměte si na to klidně i deset minut. Stojí to za to. Z vašeho podvědomí začne postupně vyplouvat vše, co ovlivňuje váš vztahový život. Zapsáním si své postoje pojmenujete. Postupně své postoje můžete začít i měnit. Tímto způsobem se můžeme otevřít hezkému vztahu.

A co ti, kteří měli harmonické dětství, a přesto jsou sami? 

Pracovala jsem s ženou, která vyrůstala v láskyplné rodině. Zůstávala dlouho nezadaná, i když po vztahu velmi toužila. Vypadala i působila mladistvě. Její ženská část působila až dětsky. Když jsem se jí ptala, co si o mužích myslí, jmenovala samé pozitivní věci. Jediná nepříjemná představa pro ni bylo to, že muži jsou příliš živočišní a pudoví. Začali jsme mluvit o jejich rodičích a žena řekla, že v její rodině byl sex tabu. Vždy. Před dětmi se rodiče neobjímali ani nedotýkali. Otec ženy byl jemný a citlivý a mužskou vášnivost v sobě prostě neměl. A pro tuto ženu pak setkání s instinktivní mužskou sexualitou vzbuzovalo strach. Volila si partnery, kteří jak se říká "neměli koule". Takže neudělali ani první krok směrem k ní. Zpracováním tohoto strachu se ženě velmi ulevilo. Dívka v ní, která se bála plnokrevného muže, dostala prostor dozrát v ženu.

Zrcadlení pomáhá pojmenovat vlastnosti našeho ega, říká terapeutka číst článek

Vztahy

Lidé, kteří o sobě říkají, že nechtějí žádný vztah, reagují na určitou minulost. Co nejčastěji prožili?

Mnohdy se za takovým tvrzením skrývá hluboké zranění. Strach z bolesti, strach z dalšího zklamání. Je pro ně jednodušší zůstat sami, než riskovat probuzení bolesti, která v hloubi duše dřímá. Může se to týkat i někoho, kdo je pro další vztah otevřený. Někde hlubokov sobě se však obává dalších zklamání. Bojí se, ale z druhé strany doufá, že to může být i jinak. Mohou zde být ale i lidé, kteří se cítí partnerským vztahem nasyceni. Svoju zkušenost už prožili a lépe se cítí bez partnera. Záměrně nepoužívám slovo sami. Sami je spojeno s pocitem samoty, opuštění. Tito lidé svoji volbu umějí prožívat bez pocitu, že je něco špatně. A cítí se dobře.

Stává se, že lidé sice v nějakém vztahu žijí, ale vlastně sami cítí, že to není ono. Chybí kvalita, po které někde v hloubi duše stejně touží. Dá se z takového "vztahu nevztahu" někdy vystoupit?

Vyžaduje to velikou odvahu a důvěru v život. Odvahu vyjít z toho, co se od nás očekává. Jsou-li ve vztahu přítomné děti, o to více je tento krok náročný. Člověk může mít pocit, že by to měl vydržet kvůli dětem. Od dětí zase slýchávám, že rodiče nejsou či nebyli spolu šťastní. I když se nedějí konflikty. Nechápou, proč společně zůstávají a tiše trpí. Našim dětem prostřednictvím našich životů předáváme návod na život. Rodiče si myslí, že se obětují pro děti. Děti v tom však nevidí smysl. Pro dítě jsou důležití šťastní a spokojení rodiče. I když třeba už nejsou spolu.

Další skupinou jsou ti, kteří nikdy tu pravou lásku a kvalitní vztah nezažili. A proto ani nevěří, že by je něco takového mohlo potkat.

To prvotní je, umět si představit sebe ve spokojeném vztahu. To máte jako v práci. Když si neumíte představit, že budete úspěšní anebo dobře zaplacení, těžko toho dosáhnete. Naopak, když si budete věřit, okolnosti vás podpoří. Vše dobré začíná u toho, že si to dokážeme představit. A to, že si to dokážeme představit, je opět naší volbou.

Jak je možné, že jiní lidé i po vztahových karambolech dokážou vidět svou budoucnost pozitivně?

Jsou to lidé, kteří si uvědomují, že oni jsou tvůrci svého osudu. Nejsou oběti nikoho a ničeho. Dokáží ocenit zkušenost bolesti, protože se z ní učí. Každá bolest v sobě nese dar. Když tento dar zahlédneme, vymaníme se z bolesti a netaháme ji do dalšího vztahu.

Kristina Baudyšová

Kristina Baudyšová je terapeutka, lektorka videoseminářů zaměřujících se na podporu ženství a krásu vnitřního života. Střídavě žije v Jeseníkách a v Řecku. Je mámou dvou dětí a dospělého syna. Více na www.kristinabaudysova.cz

Může zarytý vztahový nihilista potkat Lásku?

Může. Myslíte ale, že to pozná, že ji potkal?

Jak v sobě tedy znovu probudit důvěru v druhého člověka?

Spíše bych dala pozornost probuzení důvěry v sebe a v život. Můžeme překonat nedůvěru, pokud se zaměříme na to, čeho se ve skutečnosti bojíme.

Jakou roli v tom, že nemůžeme najít opravdové partnerství, hrají nereálné představy a očekávání?

Za velikou iluzi pokládám představu, že najdeme někoho, kdo nás udělá šťastným. Když očekáváme, že ten druhý bude dokonalý. Slýchám od klientek: "Teď jsem hrozně nešťastná, ale budu zase hrozně šťastná, až se objeví ten pravý." Po dvou měsících se z toho pravého vyklube normální muž a žena je opět nešťastná, případně mu to dává za vinu. Šťastní se můžeme udělat my sami. A vztah nám toto naše štěstí může znásobit.

Kdo najde rychleji? Ten, kdo hledá nebo ten, kdo "jen" žije a programově nehledá?

Která žena rychleji otěhotní? Ta, která se urputně snaží a nebo ta, která tomu dá volný průběh? Jsem zastáncem nehledání a netlaku. Užívání si života, vylaďování se na vlastní radost. A snění. Lidi se bojí snít a přát si. Když se zeptám ženy, jaké jsou její sny o partnerství, vyjmenuje mi všechno, co nechce. Takže vlastně vůbec neví. Doporučuji ženám, aby si pojmenovaly, po jakém vztahu a muži sní. Co je pro ně důležité. Těmito představami  dává své budoucnosti konkrétní obraz. Vyladí se na příjemnou vlnu, ve které není lpění či urputnost.