reklama
 

Strach, že nejsme dost dobří, nás nutí k nasazování masek

Tanečnice a terapeutka Mirka Papajiková založila s Martinem Zákostelským zážitkovou seznamku Titali, jejímž cílem není pouze lidi seznamovat, ale také jim umožnit prostor pro osobnostní rozvoj. Co na takových seznamovacích akcích nejčastěji řeší?

Foto: iStock

Název Titali znamená v sanskrtu motýl. Ten je symbolem transformace a růstu, ale také lekhosti, radosti, hravosti, kreativity a otevírání se světu nových možností. Jaké nové možnosti mohou účastníci akcí Mirky Papajikové a Martina Zákostelského v sobě objevit?


Zážitkovou seznamku vytváříte spolu s Martinem Zákostelským. V čem vy osobně vidíte výhody vašeho tandemu?

S Martinem jsme se znali ze studia psychologie na FF UK, ale nebyli jsme moc v kontaktu. Já se mu po asi 3 letech od školy ozvala, na základě jeho článku o oslovování žen, který mě zaujal. Setkali jsme se a probírali možnosti rozšíření jednoho dotazníku. Během pár minut vyplynulo, že by nás vlastně víc než dotazník bavilo dělat semináře, které by přinášely více vědomí do mezilidské interakce. Chtěli jsme udělat seznamku, která člověka výrazně obohatí, i když se zrovna neseznámí s "někým na chození". Já do seminářů přináším živelnost a ženskost a Martin přináší klid a stabilitu, což se skvěle doplňuje a pomáhá to budovat bezpečný prostor, vzájemnou důvěru a autenticitu, se kterou pak na semináři hodně pracujeme.

Proč "zážitková seznamka"? Jaké zážitky nabízíte a v čem je rozdíl například od vaší konkurence, která pořádá třeba seznamovací víkendy, kde lidé také jistě něco zažijí?

Název jsme hledali docela dlouho. Chtěli jsme, aby vyjadřoval to, že nejde jenom o seznamku, ale i o zážitky. Aby bylo jasné, že si člověk odnese něco hodnotného, i když se zrovna neseznámí. Oproti konkurenci se zaměřujeme hlavně na sebepoznání skrze interakci s druhými. Vnímáme totiž, že pro to, aby si člověk našel stabilní vztah, je dobré si nejprve ujasnit, s čím by do takového vztahu vstupoval - kdo je vlastně on sám. Na našich seminářích hodně zapojujeme tělo a pohyb. Účastníci tím získají zážitek vnímání svého těla v interakci s druhým člověkem a naučí se více vnímat signály těla a využívat je pro hlubší poznání sebe i partnera.

Současně se zaměřujeme na sdílení názorů mezi muži a ženami - jak určitý druh chování vnímá opačné pohlaví. Některé semináře navíc zaměřujeme na zpětnou vazbu, kdy má člověk šanci zjistit, jak působí na druhé lidi a případně i to, co by mohl na sobě změnit. To se totiž nikde jinde nemá moc šanci dozvědět, a tím se jen složitě dostává k tomu, co je vlastně na jeho seznamování "špatně". Účastníci tedy zažijí hlavně sami sebe a ujasní si, kým doopravdy jsou. Díky tomu mohou lépe poznávat ostatní. Nezřídka se nám stane, že se na semináři sejdou lidé, co si vzájemně sednou natolik, že se pak dál schází a přátelí se spolu. Na každém semináři se nám seznámí alespoň jeden pár.

Pro jaké lidi je vaše seznamka určena?

Pro lidi, co se chtějí rozvíjet a investovat do budoucího vztahu nějaký svůj čas a energii. I díky tomu si pak lidé na semináři lépe rozumí.

Co nás nejvíc blokuje?

Kdybych měla vybrat jednu věc, tak by to byla nedostatečná sebedůvěra. Strach z toho, že sami nejsme dost dobří, nás nutí k nasazování různých masek, které seznamování celkově komplikují. Způsobují pak deziluzi a zklamání, což vede k ještě většímu snížení sebehodnoty, a tak se to točí stále dokola. Proto na seminářích zkoušíme masky odkládat, abychom se dostali do svého těla, do autenticity, otevřenosti. Dovolujeme si být sami sebou. Lidé jsou pak často překvapeni, jak se cítí dobře. Dostáváme zpětné vazby od lidí, kteří si po skončení semináře tento stav udrželi, že se jim pak díky tomu podařilo najít partnera.

Dá se to nějak odlišit u mužů a u žen?

Všichni čelíme strachu z odmítnutí - v tom rozdíl není. Společensky je ale obvyklejší, že oslovuje muž - ten má tedy častěji výzvu překonat stud a nejrůznější obavy. Ženy mají k bariéře studu a strachu ještě bariéru společenskou, takže téměř neoslovují (přitom spousta mužů by to ocenila) a navíc kvůli nedostatku sebedůvěry se často uzavírají do svého světa (knížkou, mobilem, sluchátky, zachumláním do kabátu, koukáním do země…). Bez očního kontaktu se velmi těžko navazuje nějaká komunikace, to si moc lidí neuvědomuje. I proto většina mužů nikdy neosloví žádnou ženu, a proto většina žen není nikdy oslovena (když tedy nepočítám žebráky a nejrůznější pouliční prodavače, popřípadě pickupery na tréninku) (pickuper = muž, který má svádění žen jako sport/koníček, pozn.red.)

V jakých okamžicích na vašich seznamovacích aktivitách lidé nejčastěji odhodí stud?

Většinou je to už po úvodním představení, kdy zjistí, že jsou na akci milí a podobně naladění lidé, popř. hned po první skupinové akivitě, která je určena pro prolomení ledů a navázání bližšího konktaktu. Doménou našich seminářů je především vytvoření přátelské, přijímající atmosféry - vzniká tím prostor, kde se lidé po prvních pár minutách cítí bezpěčně a dobře.

Všimla jsem si, že máte vyšší ceny účastnických poplatků u mužů než u žen. Proč?

Udělali jsme takové testování na základě cen naší konkurence, které někdy také zvýhodňují ženy. Ukázalo se to jako nepříliš účinné, a proto jsme se vrátili k rovnosti cen pro obě pohlaví.

Jak jsou zážitkové večery koncipované? Musí tam být "pohlavní vyrovnanost", nebo se vám hlásí více žen než mužů?

Na seminářích vždy zajišťujeme vyrovnaný počet mužů a žen, protože je většina programu postavena na párových aktivitách. Máme už velkou řadu absolventů, kterým v případě nevyrovnaného počtu nabídneme zvýhodněné vstupné, a tím se případné nesrovnalosti vyrovnávají. Obecně se nám dříve hlásilo více žen a poslední rok zase naopak více mužů. Nakonec se to ale vždy vyrovná. Když se stane, že třeba někdo z přihlášených nedorazí nebo někdo prostě vychází lichý, tak doplňuje účastníky buď Martin nebo já. To se ale nestává příliš často.

Jaká věková kategorie lidí nejvíc touží po vztahu?

Nejčastěji se nám hlásí lidé okolo 35 let, ale velmi silnou skupinou toužící po seznámení je i věková kategorie 45+. Pro ty ale semináře nenabízíme, protože se nepotkávají preferencemi (ženy 45+ chtějí starší a někdy i mladší muže zatímco muži 45+ chtějí většinou jen mladší ženy)

Jste pouze heterosexuální seznamkou?
Ano, nemáme ambice spasit svět a pokrýt potřeby úplně všech.

V čem dělají lidé při seznamování nejčastěji chyby?

Je to různé a necítím se na to něco definovat jako chybu - myslím, že každý dělá to nejlepší, co může. Za největší komplikaci seznamování ale považuji odpojení od těla. To se při oslovování nejčastěji projeví tím, že člověk nedostatečně dýchá, tím se začne zalykat, rudnout a pak se dostaví pocit trapnosti, pocení, případně stavy na omdlení. To není nejvhodnější způsob, jak protějšek zaujmout. Myslím, že je příliš mnoho paniky kolem seznamování. Lidem větsinou chybí klid a uvolněnost. A i na to se na našich seminářích zaměřujeme.

Dá se klid a uvolněnost opravdu naučit? Nejde o vrozenou schopnost, kterou člověk v sobě buď má nebo nemá?

Dobrá otázka. Neřekla bych, že se klid dá naučit, ale určitě se dají naučit techniky, jak se k němu dostat. To znamená jak být více ve spojení s tělem, jak pracovat s dechem a vědomím, jak předběhnout emocionální reakci, jak vnímat kontext a objektivně vyhodnocovat situaci a podobně. Věřím, že žádný zenový mistr se jako zenový mistr nenarodil. Vnitřní klid je odrazem seberozvoje. Samozřejmě, že osobnostní charakter může být velmi vlivný a např. pro některé choleriky bude obtížné vnitřní klid nalézat, ale z vlastní zkušenosti vím, že je to možné. Třeba to nepůjde hned plošně vztáhnout do všech oblastí života, ale minimálně v té oblasti seznamování se na tom zapracovat dá.

Nakolik hledáme svůj protějšek podle svých romantických představ z dětství nebo z romantických filmů v dospělosti?

Naprostá většina lidí neví, na kolik jsou jejich preference ovlivněny romanticými představami z dětství nebo dospělosti. Vyžaduje to velkou míru sebereflexe a mnoho hodin sebezkušenosti na oprostění se od nereálných představ, programů z dětství (primární rodiny) a vlivu společnosti v děství. Řekla bych tedy, že obecně jsme takovými představami ovliněni hodně. Ještě mnohem více nás ale při výběru partnera ovlivňuje aktuální vztah k rodičům - to, jak se cítíme přijmutí, jako vnímáme míru uznání a lásky ze strany rodičů apod.

Na jaké kompromisy ve vztahu lidé nejčastěji nechtějí přistoupit?

Záleží na člověku a na míře dominance/submise. Jsou lidé, kteří by kvůli tomu, aby nebyli sami, přistoupili ve vztahu prakticky na cokoli. A jsou lidé, kteří by ze svých potřeb neslevili v ničem. Záleží na míře sebehodnoty a otevřenosti, což je kombinace, kterou máme každý nastavenou trochu jinak.

reklama

Komerční tip

reklama