Zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud řekl, že když člověk miluje, mění se z housenky v motýla. Je ovšem mnoho lidí, kteří se proměnit nedokážou, protože se létání bojí… Co pak s tím, jsem se ptala terapeutky Kláry Gelnarové.

Proč má tolik lidí obavu milovat?

Milovat znamená odkrýt veškerou svou zranitelnost, znamená to otevřít se partnerovi a důvěřovat tomu, že lásky nezneužije, že nezraní duši. Mnoho lidí si prožilo ve vztazích bolest tak velkou, že znovu nic podobného prožít nechtějí. Chrání sami sebe tím, že se chtějí další lásce vyhnout.

Můžeme se do někoho zamilovat, když máme strach z lásky?

Naštěstí dokáže být láska silnější než strach. Láska nabíjí energií, dodává sílu a odvahu, pocit, že všechno bude dobré. Říká se "láska hory přenáší", pokud si představíme strach jako pomyslnou horu, je to trefné. I zranění lidé tak mohou znovu uvěřit. Často zpočátku dlouho váhají, popírají, co cítí, snaží se sami sebe "ubít" argumenty, proč znovu nemilovat, ale život se nedá držet pod pokličkou rozumu a racionality, emoce jsou nejsilnější přísadou.

Čeho se lidé bojí v lásce nejvíc?

Strach plyne ze zkušeností, takže pokud člověka například partner podvedl, má strach, že se mu to stane znovu. Že bude znovu prožívat bolest ze zrady, bude se cítit podvedený, že se mu zobrazí, že někdo jiný je lepší než on. Strach zasáhne tam, kde je narušena důvěra v sebe sama.

Citoví vyděrači jsou jen nejistí lidé, říká terapeutka číst článek

Vztahy

Jak moc se podílejí zkušenosti z našeho dětství v oblasti vztahů  a strachu z nich?

Pro dítě jsou vzorem partnerské lásky máma a táta. Děti pozorují, jak spolu rodiče komunikují, co se stane, když jeden s druhým nesouhlasí, jak se řeší konflikty, jak se k sobě vzájemně chovají, jak o sobě mluví, jak se dotýkají, podporují, jak se mají rádi a jak se respektují. Partnerství je touto dobou zhmotněno pouze na jeden jediný pár, a to rodiče nebo jiné nejbližší dospělé, kteří dítě vychovávají. I když třeba rodiče nežijí spolu, je to, jak spolu komunikují, stále důležité. Stejně tak, když jeden z rodičů úplně chybí. Je dobré o něm mluvit, aby dítě vědělo, že má nebo mělo mámu i tátu, ať už je současná situace jakákoliv. Strach či různé předsudky z mužů či žen mají zasetá svá semínka už v dětství. Pokud rodič nezvládne zpracovat svou bolest a začne ji šířit dále, dítě bude nasávat pohled svého rodiče vůči druhému pohlaví. Slýchává věty typu "na chlapy se nedá spolehnout, ženské tě chtějí jenom obrat o peníze a tak dále", které utvářejí jeho postoj a ovlivňují nejen partnerské vztahy.

Jak to mají lidé, kteří čelí strachu z lásky se sebeláskou?

Lidé, kteří mají rádi sami sebe a sami sebe si váží, nad strachem z lásky neuvažují. Ani je to totiž nenapadne. Důvěra v sebe se zrcadlí v celém světě. Důvěřují lidem, mají lidi rádi, věří, že svět je krásné místo. I když si třeba někdy zažili bolest nebo zklamání, berou tuto skutečnost jako jednu z mnoha, jako další zkušenost. Pokud jim někdo ublížil, vypovídá to totiž nejen o nich, ale také o lidech, kteří to udělali.

Čím vším se dá na sobě pracovat tak, aby člověk své obavy překonal?

Velmi nápomocné je poznat, kdo jsem a proč se mi děje to a to. S čím to souvisí, na co to navazuje, jak jsem k tomu přispěl sám. Poznat své pocity, myšlenky, očekávání, obavy, všechno, co mě definuje. To nám otevírá cesty k tomu, abychom to mohli zpracovat a přijmout. Zároveň i odpustit sobě a ostatním. Vpustit do svého srdce lásku a důvěru, že všechno je v pořádku. A jak začít? Obklopujte se lidmi, které máte rádi, se kterými vám je dobře. Smějte se, užívejte si maličkostí, dělejte věci, které vás baví. Pokud nevíte, co to je, začněte tyto činnosti hledat a vybírat si, co vás osloví. Změňte krůček po krůčku šeď života v barevnost. Náš život odráží naše nitro. Tak, jak se cítíme vevnitř, tak vypadá náš život navenek. Začněte měnit svou každodennost a změníte se i vy. S radostí přichází důvěra v život. A kde je důvěra, tam není strach.

Klára Gelnarová

Vystudovala obor Sociální pedagogika a poradenství na Filozofické Fakultě Masarykovy univerzity. Je absolventkou výcviku Telefonické krizové intervence a Internetového poradenství. Od roku 2011 do roku 2016 působila v Centru Anabell, které se zaměřuje na pomoc lidem s poruchami příjmu potravy, kde se věnovala individuálnímu, párovému i skupinovému poradenství, intervenční a lektorské činnosti. Více na www.poradenstvi-gelnarova.cz.

Co je pro lidi ve vztahu největším strašákem? Dokonce až takovým, že se mu brání?

Člověk má strach, že pokud by zažil znovu tak silnou bolest jako minule, už to nepřežije. Znám lidi, které láska nechala padnout na kolena. Vzala jim všechno. Do vztahu totiž vložili vše, potlačili sami sebe a obětovali se na úkor vztahu. Když nedopadl, nezbylo jim nic. Proto je důležité ve vztahu zachovat sám sebe, svou podstatu. Hledat harmonii v tom, že jsme sami za sebe stále individuální bytosti, které teď sdílejí svůj život s někým dalším.

Z čeho mají nejčastěji strach v lásce ženy a z čeho muži?

Největší rozdíl ve strachu mužů a žen vnímám v tom, že ženy, jako nositelky života, myslí více dopředu. S každým partnerem přichází možnost, že žena otěhotní a nebude zodpovědná už pouze za svůj život, ale i za život dítěte. Samozřejmě je tato zodpovědnost i na straně partnera. Strach žen však vychází často z toho, že na výchovu zůstanou samy, že je partner opustí. Strach mužů bývá nejsilnější v oblasti financí, strach z toho, že je s nimi žena jen pro peníze.