Muži chybně očekávají, že jim žena a rodina budou oporou, tvrdí terapeut

Co všechno děláme kolem čtyřicítky špatně? Existuje nějaká prevence vůči tomu, abychom zcela fatálně nezměnili životní směr tak, že toho budeme později litovat?

Co všechno patří do krize středního věku u muže? Jak se projevuje?

Mnoho mužů ve středním věku pětatřicet až pětačtyřicet let zažívá zvláštní krizi, které se také říká vyhoření. Často mají vše, co si přáli. Jsou zajištění, mají rodinu, ženu, dobrou práci. A přitom nejsou šťastní. Říká se, že opřeli žebřík o špatnou zeď. Mají hypotéku, jsou v práci, která je nenaplňuje. S vlastní ženou si nerozumí, vzdálili se sobě navzájem skrze depolarizaci způsobenou výchovou dětí a placením složenek. Tito muži totiž zjistili, že cíle života, které měli ve dvaceti letech, je už nenaplňují. Splnili si většinu z toho, co měli na svém seznamu přání jako teenageři. Vlastně nemají motivaci se zvednout z postele. Často je přestane bavit i sex.

Takový muž pak začne obviňovat svoje okolí. Útočí na partnerku, je nespokojený v práci, hádá se s přáteli. Prostě se začne chovat divně. Často říká něco jiného a žije něco jiného. V krajním případě to končí rozchodem, vyhozením z práce, ukončením kamarádství. Když se na to podíváme zblízka, snaží se vlastně zbavit všech rušení a zůstat sám. Což se mu většinou povede. Nejhorší varianta je, když si najde novou ženu a tím krizi odsune o pět nebo deset let.

Je na to nějaká rada nebo řešení?

Muži ve všech dávných kulturách chodili v takových chvílích do ústraní na retreaty nebo se vydali samotní někam do divočiny. Jejich cílem bylo odpovědět si na otázku, kdo jsem a kam jdu, co potřebuju ve svém životě zažít. Bohužel na tyto otázky si neodpovíme myšlením. Kdyby to bylo tak jednoduché, nedostali bychom se do krize. Jediný způsob je dostat se do meditace, zklidnit svoji mysl a místo ven se začít dívat dovnitř do sebe.  

Jak se tato krize projevuje u žen? 

U žen má krize trochu jiný důvod. Je to způsobeno tím, že se žena mnoho let potlačovala, věnovala se dětem, manželovi byla věrná a najednou zjistí, že vlastně nezažila moc zajímavý život, a začne se vzdělávat, začne se starat sama o sebe a to často přinese hádky a rozkoly v jejím partnerství, protože všichni byli zvyklí na to, že jim celou dobu dávala, a najednou tam není ta stejná žena a máma, ale je tam silná žena, která si přeje taky přijímat lásku, doteky a žít plnohodnotný život. V krajním případě si najde milence nebo se rozejde a často pak zůstane i sama. Žena touží po lásce a plnosti v životě. Touží po tom, být viděna a milována. Pokud to dlouhodobě nedostane, přijde její krize.

Patří do krize středního věku muže i tak častý rozchod s dlouholetou 
partnerkou, například i v situaci, kdy má pár malé děti?

Ano, přesně tak. Odchod je bohužel chybně interpretovaná vnitřní touha po svobodě, kterou mu žena a děti berou. Pokud je muž podpořen jiným mužem, který už takovou krizí prošel, nemusí se nic z toho stát. Často pár dní strávených ve společnosti takových mužů nebo jen několik dní o samotě zachrání rodinu a vztah.

Co čekají, že ještě přijde jiného?

Muž, který odejde od partnerky, většinou pak začne na nějakou dobu žít promiskuitní a nevázaný život. Alkohol, ženy, sex. Bohužel asi tak po roce až dvou zjistí, že ho ani toto nenaplňuje, a přijde ještě větší krize, často doprovázená depresemi. Z toho, že mu nic nedává smysl. Jak už jsem říkal, jediné řešení je obrátit pozornost dovnitř sebe, místo na naplňování vnějších radostí kupováním hraček a rychlým nevědomým sexem.

Co si muži, kteří odešli od partnerky kolem čtyřicítky, uvědomují kolem své šedesátky?

Možná přijdou už dřív na to, že i ta sebelepší žena je neudělá šťastnými. Jedině když muž najde to, co jsou jeho dary. To, v čem je nejlepší, a začne je dávat světu. Najde v tom naplnění, pak najde klid a může být oporou pro svoji ženu a rodinu. Spousta mužů chybně očekává, že oporou mu bude žena a rodina. Pro tu je to ale až moc velké zatížení a je pak nepříjemná a tím podporuje mužskou krizi a jeho odchod. Dostáváme se pak do začarovaného kruhu.

Kdo by měl být tedy komu oporou? Matka dítěti? Žena muži? Muž ženě? Jak docílit ideální symbiózy? Jde to vůbec?

Pokud chce být muž v mužské polaritě, je on opora. Říká se, že muž by měl být jako břeh a žena jako voda. Muž říká, co se bude dělat, a žena jak. Těžké je, když máme rodinu, děti. Ty totiž depolarizují vztah. Ani jeden není oporou ani energií. Pak i sexuální život vyhasíná a z partnerů se spíš stanou kamarádi. Polarita se pak zpětně vytvoří pochopením rolí.

Chlapce je třeba při výchově zatížit, ale nezpůsobit trauma, říká terapeut číst článek

Vztahy

Co podle mužů ženě kolem čtyřicítky chybí, že ji musí vyměnit?

Chybí jí ženskost a přirozená submisivita. A úplně rozumím tomu, že ani jedno nemá. Ženy se totiž také necítí milované a dostatečně obdivované a začnou být drsné a ztuhlé v těle. To pak způsobí, že samy sebe přestanou mít rády, a od toho je krůček k nekontrolovatelnému jedení a tuku. Žena se potřebuje něčím naplnit, a když to není pozorností a láskou, tak se naplní čokoládou a zákusky. Takže moje odpověď je: Ženě chybí láska a vědomý sex.

Jak se s takovou situací musí vyrovnávat ženy?

Pro ženy je velkou pomocí, když se potkají s jinými ženami a inspirují se navzájem. Takový správný ženský retreat je někde, kde je moc dobré jídlo, smyslné masáže a krásná příroda. Pokud k tomu přidáte tanec, máte řešení, jak přežít takovou krizi vlastního muže.

Mám kolem sebe mnoho žen, které samy vychovávají děti a je jim právě kolem čtyřicítky (ale týká se to i padesátiletých šedesátiletých žen, které zůstaly samy). Velmi často u nich pozoruji POHRDÁNÍ muži, ať už na vědomé, nebo nevědomé úrovni. Jak se zbavit takového neodbytného pocitu, aby žena mohla ještě navázat nějaký plnohodnotný vztah?

Je třeba, aby se nechala opatrovat ženami. Jedině ženy jí mohou pomoci najít ztracenou sebe-hodnotu a to pomůže nastartovat její chuť věřit, že je možné si najít partnera, který neuteče a bude ji milovat. Což je samozřejmě těžké, když všechny kamarádky mají podobný problém. Musím říct, že je mi velmi líto, když vidím kolem sebe spoustu žen mezi čtyřicátým a šedesátým rokem bez partnerů, jen proto, že už nevěří, že by se našel ten správný muž. Ano, já vidím jejich nedůvěru a chápu ji.

Stává se, že muž, který odejde jinam, se po čase chce vrátit do svého opelichaného hnízda? Pokud ano, co pak s tím, pokud to "jde" ze strany ženy?

Ano, pracuju často s páry, které prošly podobným scénářem, a jediné, co dokáže napojit a vyléčit rány, které utrpěly rozchodem, je vědomé milování. Pomalý vědomý sex bez cíle v podobě vzrušení nebo orgasmu, pouze v napojení těch dvou, to je zázračný lék.

Jak dlouho vůbec taková krize trvá a dá se poznat její konec?

Moje zkušenost s muži, kteří přijedou na některou z mých mužských skupin, je pět až sedm let. Pokud ale najdou oporu u někoho, komu věří, a nechají se inspirovat, dá se krize zvládnout do roka, někdy dokonce jen během několika měsíců. Konec pozná každý jednoduše. Pokud ráno vstáváš z postele a těšíš se na nový den, je krize zažehnána. Což neplatí, pokud jsi opravdový cíl života a své poslání vyměnil za pseudo-cíl nového vztahu nebo za promiskuitní život.

Proč se vlastně říká krize něčemu, při čem vznikají nové začátky?

Tato otázka je položena ženou :) Muž by ji nikdy nepoložil. Ale musím s vámi souhlasit, že je to trochu pokrytecké řešení, najít si mladší ženu a nechat se její neutahanou naivní mladostí opít. A za pět až deset let ji vyhodit na smetiště a sáhnout po nové. Pravý muž nehledá svoji sebe-hodnotu a naplnění ve vztahu, ale v něčem důležitějším, než je jeho vztah, a v lepším případě jeho hodnoty a cíle sdílí se svojí ženou, která pak přirozeně a z lásky podporuje jeho cestu, protože je to také její cesta.