Já osobně jsem společenský člověk, bez blízkých a přátel bych neudělala krok, ale samotu mám ráda. Vychutnávám si ji a často ji i vyhledávám. Ale musím vědět a cítit, že tam někde vzadu jsou lidé, na kterých mi záleží a kterým záleží na mně.

Pak jsou ale lidé, kteří i když mají blízké kolem sebe, nechtějí být samotní nikdy. Stačí jim hemžit se mezi lidmi v anonymním prostředí města, obchodů, kdekoliv, kde je šrumec, hlavně, aby vedle sebe cítili nějakého člověka. A pak jsou lidé, kteří opravdu nikoho nemají a je jim smutno na duši a nedokážou unést tíhu samoty. Každý je vnitřně jinak založený. Jak se všemi těmito pocity vycházet a zacházet? Jak se naučit žít sám tak, aby byl člověk v pohodě, prožíval přítomnost a jen stále někam neunikal?

Únik před vlastním já

Všichni máme nějaké podobné příběhy kolem sebe: někdo žije ve vztahu s někým, koho nemiluje, jen aby nebyl sám. Žena přijde po práci domů, a aby se necítila sama, telefonuje na všechny strany, než začne večer a než si může s klidem říct, že by vlastně mohla jít spát. Po práci chodí po městě, zběsile nakupuje, jen aby došla domů co nejpozději a šla rovnou do postele. Cestuje po světě, jezdí za kulturou, v očích všech je strašně cool, ale málokdo ví, že tím vším vlastně před sebou uniká. No a pak jsou lidé, kteří už se samotou tak splynuli, že se od jiných lidí už jen izolují.

Nesrovnávejte se!

Co je to samota, kdy je prospěšná a kdy pro určité lidi destruktivní? "Mnoho klientů ke mně přichází právě v období samoty, v době, kdy neví, kudy kam. Jsou zoufalí a často bezmocní a stahují se do izolace. Všude okolo totiž slyší, jak je samota cenná, jak ji lidé mají využít ve svůj prospěch. A jsou i lidé, co absolutně neví, jak se restartovat a před okolím si přijdou méněcenní. Ne každý má v sobě okamžitě vnitřní sílu a tu dovednost ihned žít v pohodě a naplnění. Není jednoduché vidět smysl života ve chvíli, kdy například milovaný partner nebo blízký odešel...

Přestaňte se srovnávat. Každý vnímá samotu jinak, každý potřebuje jiný čas, než se mu rány zahojí, aby mohl jít dál. Pokud se těžké chvíle zhoršují, vyhledejte pomoc odborníka. Samota opravdu nemá za úkol ničit a brát, má postupně učit si sebe sama vážit a naučit se žít i sám se sebou, vybudovat sám k sobě zdravý vztah a nelpět na někom či něčem," vysvětluje psychoterapeutka pro děti a dospělé Lucie Mucalová.

Kdy se z kamaráda může stát partner pro život číst článek

Vztahy

Samota jako škola

Samota je jakási škola, která nám má poskytnout všechny zkušenosti, dovednosti pro dosažení osobního úspěchu. Tato škola samoty nás má naučit spolehnout se na sebe a porozumět si. "Důležitou prevencí, jak se naučit brát samotu jako součást života, je přestat navazovat citově závislé vztahy. Proto se naučme milovat sebe jako naše milované. Ať i bez nich víme, jak život žít. Samota je čas dočasný, ale negativními myšlenkami a postoji k životu si ji můžeme nehezky prodloužit," říká Lucie Mucalová.

Jak si zpříjemnit samotu podle Lucie Mucalové?

1) Potřebujete doteky?
Doporučuji využívat různých služeb, jako jsou masáže, kosmetika, manikúra a pedikúra. Doteky mají zázračnou moc a uzdravují, přestože nejsou momentálně partnerské.

2) Panák TenTaTo
Potřebujete obejmout, tak mrkněte na tohoto úžasného pomocníka pro děti i dospělé. Zadejte do Googlu TenTaTo a dozvíte se více.

3) Potřebujete endorfin?
Do plánu zařaďte pohyb, a to jakýkoli, třeba tanec doma.

4) Vytvořte si příjemné rituály
Svíčky v koupelně, voňavá vana s aroma olejíčkem.

5) Naučte se chodit sami třeba do kina 
Ne, nemusíte chodit na filmy jen ve dvou.Tohle je mýtus! Naučte se krůček po krůčku dělat milé věci i bez účasti druhých.