Čtyřicetiletou Miladu zastihl rozpad rodiny zcela nepřipravenou. Žila v ideálním manželství, tedy aspoň si to myslela, dokud ji její manžel neomaleně nevyvedl z omylu. Jak se s životním karambolem vypořádala, nám vylíčila ve svém e-mailu, který může být inspirací pro mnoho žen, jež se ocitly ve stejné nebo podobné situaci. Přečtěte si Miladin příběh.

Milá redakce, musím se vám svěřit s obrovským životním kotrmelcem, který mě o mnohé připravil, ale také mnohému naučil. Vdávala jsem se poměrně mladá a už v pětadvaceti jsem měla jasno, že si beru toho pravého. Tedy myslela jsem si, že vím, ono co je také možné vědět v tom věku, že. Na druhou stranu je fakt, že v pětadvaceti tím pravým možná byl, jenže jak se člověk mění…

  Spát odděleně nemusí být stigma. Spánkový rozvod doporučuje i herečka Cameron Diaz

Zažili jsme spolu krásné roky, jako katalogová rodinka si vzali psa z útulku, měli doma morče, křečka, dvě myši - a to vše nám domů donesli a dovedli naši dva milovaní synové. Věděla jsem, že jednou odejdou z domu, a rozhodla jsem se nebránit jim v tom, pořád je to lepší než do smrti provozovat mamahotel. A docela jsem se těšila na dobu, kdy zůstaneme s manželem sami, jako tomu bylo dřív. Budeme chodit večer ven, za kamarády a tak.

Oslavila jsem čtyřicáté narozeniny a manžel mi jako dárek nadělil skvělé přiznání. Prý jsem pro něj moc stará, chtěl by ještě dceru a potřebuje čas sám na sebe. Trochu si sice svými argumenty odporoval, přesto se sbalil a odešel.

To, že se vykašlal na mě, bych nějak vydržela, ale to, že zazdil syny, to nechápu dodnes. Do dvou měsíců od odchodu, kdy já ho naivně přemlouvala k sezení u rodinného terapeuta, se ženil. Fakt. Nedělala jsem problémy u rozvodu, kluci řekli, že chtějí žít se mnou, protože na tátu byli pořádně naštvaní. Majetek jsme si také vypořádali, protože jsme vlastně žádný neměli.

Exmanžel chřadne, já jsem rozkvetla

Zdálky jsem slyšela, že se oženil, dcera se mu narodila, jeho nové ženě bylo dvacet, takže asi otěhotnění nebyl problém. Kluci se s ním občas vídali a podávali hlášení. Mysleli si, že mě tím nějak utěší, jakože viděli, že táta není šťastný, že má kruhy pod očima a podobně, ale nebylo tomu tak. Mě vlastně ON jako muž byl úplně jedno. Ta zrada byla tak obrovská, že jsem ho v zájmu zachování svého duševního zdraví musela vymazat ze svého srdce i duše. Jinak bych se zbláznila.

Když jsem se se svými pocity poprala u terapeuta, zjistila jsem, že mám před sebou fajn období života. Děti velké, závazky majetkové téměř nulové. Podle teoretických pouček bych se měla hroutit roky, ale ono to tak nebylo. Asi jsem se v manželství, kde jsem byla někde na úrovni křečka a rohožky, necítila dlouhodobě dobře, protože šťastná jsem byla prakticky po půl roce od rozvodu. A přestala jsem dokonce manželův odchod vnímat jako zradu, ale spíš jako pozitivní vklad, který mi do života dal. Zatímco on, podle kluků, páprdovatěl a byl vedle nové ženy pořád unavenější, já rozkvetla. Začala jsem chodit na výtvarku, angličtinu, pravidelně s kamarádkami na drink… I milence jsem si našla. Třicetiletého kolouška, ale domů jsem ho netahala, protože to nebyl muž, se kterým bych chtěla žít. Přesto jsme spolu vydrželi poměrně dlouho. Tedy do doby, než já jsem se rozhodla, že kromě výtvarky a péče o zvířenu a děti chci také vedle někoho usínat a probouzet se. Rozešli jsme se jako přátelé.

Nyní mám partnera, kterého jsem představila klukům, věnuju se své práci i zálibám, respektuju záliby svého partnera a uvažujeme o svatbě. Tedy on uvažuje, já přemýšlím o tom, jestli mám podobné divadlo ve svém věku ještě zapotřebí. 

Podtrženo sečteno, nevím, jestli je to tím, že jsem nezdolná optimistka, životní kotrmelec jsem nakonec docela ustála. A víte co, manželovi jsem nakonec vděčná, že odešel hledat štěstí jinam. Kdyby to neudělal, seděli bychom dnes vedle sebe na pohovce jako dva cizinci a zírali do mobilů, občas prohodili slovo. Na svém příkladu jsem si ověřila, že ženy se se změnami vyrovnávají líp, než muži. Ti hledají pořád dokola to samé, my ženy nikoliv. A to je jen dobře.

Nebojte, i když vás vaše životní láska opustí, bude to samozřejmě bolet. Rok, možná dva, nebo tři. Ale jednoho dne se probudíte a zjistíte, že svět je krásný, dokonalý a vy pro něj jako stvořená. Užívejte si každý den, zasloužíte si to.

Máte zkušenost z rozvodem? 

Pokud máte zkušenosti s rozvodem a chcete se podělit o své myšlenky nebo rady, neváhejte a napište nám do komentářů. Vaše zkušenosti mohou pomoci ostatním, kteří procházejí podobnou situací.