Jídlo hraje v našem partnerském vztahu jednu z nejdůležitějších rolí. ON je masožravec, vy vegetariánka. Bude vám to klapat? Odpoví PhDr. Petr Šmolka.

Láska prý prochází žaludkem. Dost děsivé poznání!

Když si jen představím, čím vším by se občas musela prodírat v tom mém... Naše chuti jsou výrazně poznamenány už zvyklostmi z původních rodin. Takovou svíčkovou, jakou uměla naše maminka, nám už nikdo jiný nikdy nepřipraví. Ne dost na tom!

Do chutí se, zvláště pak v poslední době, promítají i jisté módní trendy. A co hůř, někdy jsou poznamenány dokonce i něčím, co by se dalo nazvat "životní filosofií". Nezřídka filosofií dost militantní. Běžné odlišnosti chutí by měly patřit mezi rozdíly tolerovatelné.

Dobrou chuť!

Ani masožravé partnerce nemusí zrovna šmakovat naše oblíbená dieta, jejímž ústřední složkou je "bůček light". Pokud se nám jej však nebude snažit znechutit, pokud nás s ním nebude zahánět do potulné ilegality, pak není co řešit. Dokonce ani dělbu kuchyňských kompetencí. Vždyť i to kuře a bůček lze péci zároveň v jednom pekáči. Opeřenci i vepřenci to navíc chuťově jen prospěje.

Jakmile jsou však stravovací preference doprovázeny mesiášskými výrony, pak už začíná jít do tuhého. Mnohdy již pouhé vegetariánství, natož pak veganství, bývá často doprovázeno představou, že ti, kdož naše zvyklosti nepřijímají, jsou zasaženi donebevolajícím barbarstvím, a je třeba je buď přivést na naši víru nebo nemilosrdně vymýtit.

Bůček nebo zrní?

Problém skutečně nespočívá ani v tom, kdo má přednostní užívací právo vůči kuchyni a jejímu zařízení, ani v tom, zda si každý má či nemá vařit sám. Zkuste však žít s někým, kdo vám bude dávat ostentativně najevo, že s podobnými individui je třeba pořádně zatočit.

S někým, kdo na vás bude kvůli jedné klobásce posílat spolek ochránců zvířat s paní doktorkou "jste to co jíte" Cajthamlovou v zádech! Nutno ovšem přiznat, že ani masožravci si mnohdy servítky moc neberou. Schválně hádejte, jak asi titulují svou životní souputnici, pro níž je naklíčené zrní jedinou opravdovou delikatesou!?

Tolerovat? Nebo předělat?

Láska se však nejen courá našimi žaludky, ale prý i hory přenáší. Tam, kde nás trápí až příliš dramatické odlišnosti v názoru, co je a co není zdravé, se ale chudinka dost nadře. Ne dost na tom! I kdyby se jí podařilo smířit bůčkožrouta s makrobiotičkou, přesto není ještě žádný velký důvod k oslavnému třeštění. Už proto, že by nám z něj mohla brzy třeštit hlava. Třeba ve chvíli, až budeme řešit stravovací zvyklosti našich společných potomků.

Jakýmsi mementem budiž příběh jedné mé klientky, jejíž manžel - vegan přišel naneštěstí neohlášen domů a nalezl ji (nikoli in flagranti, s tím by se ještě podle jeho vlastních slov nějak srovnal), ale jak potají cpe do jejich společných potomků pribináčky. Čtete správně, nikoli připínáčky, ale ty jedovaté pribináčky!