Možná se budete divit, ale pojem nevěra ani zdaleka není tak jasný, jak by se mohlo na první pohled zdát. Existují totiž různé druhy nevěry.

Typy nevěry

Ta, co asi každému vyvstane na mysli, jako první, je asi sex s osobou mimo vztah, o které partner neví a nesouhlasí s ním. A jaký sex se "počítá"? Vaginální, anální, orální? A co petting? Líbání? Co z toho všechno je nevěra? Dnešní doba navíc mnohem více přeje docela jiným typům nevěry. Velmi častá je nevěra v podobě peprné konverzace doplněné mnohdy i o řadu fotografií, či o videochat s někým mimo vztah, s kým však na skutečný sex třeba nikdy nedojde.

Další typ "WhatsAppové nevěry" je ještě důmyslnější. O erotično v něm vůbec nejde, za to počítejte s velmi intimním písemným, telefonickým či dokonce osobním kontaktem, ve kterém váš partner bude s dotyčnou/dotyčným sdílet své nitro, a to třeba i tehdy, kdy vám ho nikdy neukázal, což je o to bolestivější.

Zejména pro pány existuje ještě další typ nevěry - prostitutky. Byť je někteří muži vnímají třeba jen jako součást statusu či pracovního jednání. A ano, nevěrou může být pro některé ženy třeba i to, když jde partner do strip baru, případně když si objedná lap dance (tanec na klíně), či dokonce i to, když se doma dívá na porno bez partnerky.

Kdo rozhoduje o tom, co je či není nevěrou?

Pro někoho možná trochu paradoxně ten "podváděný". Existují i případy, kdy se jeden z partnerů bude hádat, že jasně o nevěru nešlo, zatímco ten druhý na tom bude trvat a bude hluboce zraněný. Tato hádka vše ještě výrazně zhorší. Vztah má však zásadní problém tehdy, když se nejméně jeden z jeho účastníků cítí vztahem raněný. Ne tehdy, kdy na nějaké pomyslné "objektivní" škále je dosaženo něčeho "špatného".

Narcistní zranění jako zdroj bolesti

Blízké vztahy nás zraňují. Už od dětství. Nejhlubší zranění nám způsobují rodiče. Ať už něčím "objektivně" špatným jako je bití, podmínečná láska, či různé další formy fyzického či psychického týrání, anebo něčím špatným v očích dítěte - nedostanu zmrzlinku, když ji chci, nedostal jsem to autíčko, co jsem chtěl, nesmím si hrát, když musíme odejít do školky. Všechna tahle minulá zranění si velmi dobře pamatujeme. Ať už k nim máme vědomý přístup, či nikoliv. V naší epizodické paměti jsou tyto emoce a reakce na ně pevně vryty, a tak ovlivňují i naše dnešní chování. Hloubka takového zranění se v očích dospělých nedá poznat.

Když si pak v dospělosti vybíráme partnera, ve skrytu duše doufáme, že on už nám takováto zranění způsobovat nebude. A teď je tu nevěra! On(a) mě zradil(a)! Udělal(a) mi přesně to, co jsem už nikdy nechtěl(a) zažít! Jak mi to mohl udělat? Proč zrovna mně? V psychoanalýze se těmto pocitům říká narcistní zranění. Plynou z toho, že někdo ublíží nám jako osobě v situaci, kdy to vnímáme jako naprosto nespravedlivé. Narcistní zranění vzbuzují obrovský hněv, vyvolávají starou bolest, a jak asi víte ze zpráv i filmů, někdy lidi doženou i k šíleným, a také trestným, činům.

Nevěra jako signál problému ve vztahu

Jenže nevěra je problém vztahu. Není to problém toho, že partner zrovna takhle při pátku neměl nic lepšího na práci než najít způsob, jak vám co nejvíce ublížit. A asi byste se i divili, jak moc nevěra ubližuje tomu, kdo je jejím přímým účastníkem, kdo podvádí.

Ten, který podvádí, to totiž obvykle dělá z nějakého pro sebe velmi dobrého důvodu. Z důvodu, který se zpočátku zdá jako tak silný, že dokáže vykoupit všechny negativní pocity, které podvádějící tuší, že přijdou, až bude lhát svému partnerovi doma do očí. Jaké je překvapení podvádějících, když se pak záhy ukazuje, že lidské emoce nerespektují prostá ekonomická pravidla o mezním užitku.

Část podvádějících však často absolutně netuší, do jakého problému se řítí. Třeba už tím, že nemají pro sebe jasně definovanou nevěru. Jejich mozek jim navíc jejich vlastní nevěru s využitím důmyslných egoobranných mechanismů, zejména pak racionalizace, důsledně zatajuje, až do posledního okamžiku. "No tak si s ní trochu víc píšu, no a co." "Ta moje mi stejně nevěnuje pozornost, tak proč si s ní nepsat." "Doma nám stejně moc nefunguje, a tenhle chlap mi tak rozumí, a navíc je tak sexy, ne jako ten můj!" apod. No, každý egoobranný mechanismus se jednoho dne vyčerpá a pak přijde prozření.

To se paradoxně odehrává na dvou rovinách. I ten podvádějící má tendenci začít tou víc o "egu". "Nikdy jsem si nemyslel(a), že zrovna já někdy budu nevěrný/á!" "Jak se mi to vůbec mohlo stát?!" "Kdybych žil(a) s někým jiným, tak se mi to nestane!" No, ale dost pravděpodobně stane. Problém totiž není v partnerovi, ale ve vás. Přesněji ve vás obou. Nemocný je totiž vztah.

Nevěra jako projev nemoci vztahu

První, co je třeba udělat při odhalení nevěry je tedy začít u sebe a u vztahu. Jak pro podvádějícího tak pro podváděného je samozřejmě snazší zabývat se vlastním zraněním a tím: "Jak si mi to mohl(a) udělat!" respektive "K čemu si mě to proboha dohnal(a)!" Jenže problém spočívá trochu někde jinde než v tom druhém. Vztahy, ve kterých dochází k nevěře, jsou nemocné. Nemocný může být jak partnerský vztah, tak i vztah dotyčných k sobě samým. Ve zdravých vztazích k nevěře nedochází, a to proto, že v nich kromě lásky, která sama o sobě nevěře nemusí nutně zabránit, panuje i vzájemný respekt, úcta a empatie vůči partnerovi. Na projevy empatie se však musíme nejprve cítit ve vztahu v bezpečí. A pokud se v partnerském vztahu necítíme v bezpečí, něco je špatně - ne nutně však v tom druhém.

Párová terapie jako cesta k rychlejšímu uzdravení i klidnějšímu rozchodu
Nevěra nemusí být pro vztah rozhodně fatální. Pokud je něco, co může vztahu efektivně pomoci se s ní vyrovnat, je to párová terapie. Ta může totiž odhalit, co je ve vztahu už delší dobu nefunkční, a umožnit oběma partnerům spolu lépe komunikovat. Paradoxně neslouží k tomu, aby se pár dal dohromady, a už vůbec ne k tomu, aby se podařilo jasně "identifikovat viníka", což občas vede k některým zklamáním. Někdy také může odhalit, že vztah byl již od počátku nemocný, že problém nastal už ve výběru partnerů, v tom, že právě tito dva lidé neměli potenciál vybudovat spolu spokojený a naplněný partnerský vztah. Z párové terapie často míří její účastníci na terapii individuální. To když nahlédnou na svůj "příspěvek" k problému. Párová terapie je ale také cestou ke klidnějšímu rozchodu nebo rozvodu. Pro ty, kteří nevěru nedokáží překonat, ale přesto spolu zůstanou v doživotním vztahu - kvůli své rodičovské roli - se určitě vyplatí ji zkusit.

Co přichází po nevěře

Lidé po nevěře mnohdy reagují již v předem známých vzorcích. Od popírání - "To nemůže být pravda! To se mi nemohlo stát!" - přes hněv a agresi - "Jak si mi to mohl(a) udělat!" - přes někdy smlouvání - "Budeme dělat, že se to nestalo!" - přes depresi - "Je to hrozné! Že se to muselo stát zrovna mně/nám! Nikdy to nepřekonáme!" až po akceptaci - "Tak už se to stalo, to už změnit nejde," která je výchozím bodem pro klidné a konstruktivní řešení následků nevěry. A řešení bývá vždy několik možných. Pro daný pár reálná však mohou být jen některá z nich.