Proč si říkat jménem? Pejsáčku, čumáčku, taťko je lepší

Křestní jména byste u nás doma nezaslechli, jak je rok dlouhý. S mým partnerem si říkáme jedině hezkými přezdívkami a zdrobnělinami. Přijde mi to hezké a intimní. Co si o tom myslíte vy?

Foto: Isifa/Thinkstock

9. 1. 2014

Křestní jména byste u nás doma nezaslechli, jak je rok dlouhý. S mým partnerem si říkáme jedině hezkými přezdívkami a zdrobnělinami. Přijde mi to hezké a intimní - křestním jménem nás přece oslovují všichni ostatní, proto my chceme něco speciálního. Co si o tom myslíte vy?

Protože se za to nestydíme, říkáme si tak i před ostatními, nemáme co skrývat. Kamarádky se mi za to posmívají, ale spíš z legrace. Zato moje matka mi kvůli tomu teď dala přednášku. Že prý už to naše cukrování nemůže poslouchat, že je to dětinské a trapné a dospělí lidé, že prý se takhle nechovají.

Matka závidí

Trochu mě tím šokovala, a proto mě napadlo napsat sem, abych se dověděla, jak se na to dívají ostatní. Matku totiž podezírám, že jen závidí, že jsme mladí a zamilovaní, zatímco ona má už tohle všechno dávno za sebou.

Nechápu totiž, co je špatného na tom, že svého muže tolik miluju a projevuju mu svou lásku i v oslovení. Obzvlášť když on je stejného názoru, a tak si to vesele oplácíme. Naše přezdívky se pravidelně proměňují. Samozřejmě si říkáme zlato a lásko a miláčku a poklade, to jsou taková obligátní oslovení, ale tak si říkají všichni, proto my chceme něco hezčího.

Většinou se naše oslovení týkají té fáze, kterou náš vztah zrovna prochází. Ze začátku to byly třeba různé zkomoleniny toho miláčka. Říkali jsme si miloušku, mili, milánku... Pak jsme se plynule přemístili do zvířecí říše. Začalo to méďánkem, čumáčkem, koťátkem a kocourkem, pak, možná proto, že jsme zrovna přemýšleli nad tím, že si koupíme psa, to začal být pejsánek a pejsáček, nebo třeba pejsí, případně štěňátko.

Poslouchejte rádio Frekvence 1 online ZDE >>

Už si ani všechny ty přezdívky nepamatuju, přece jen jsme spolu už šest let. Anebo si je pamatuju, ale už nevím, jak jsme se k nim dostali. Jeden čas mi například říkal bambulko. Vtipné je, že tahle oslovení neopouštíme ani při hádkách. Jen mi místo zdrobnělinky řekne třeba bambule.

V poslední době naše oslovování hodně změnila svatba. Jak jinak. Vzali jsme se před rokem, ovšem už během všech příprav jsem mu začala říkat mužíčku, manžílku, někdy manžo. On nezůstal pozadu, a tak jsem pro něj ženuška.

Stala jsem se mamkou

V poslední době začínáme docela vážně uvažovat o dětech, děláme si z toho legraci a škádlíme se oslovením mamko a taťko. Jedna kamarádka mi říkala, že kdyby jí manžel řekl mamko, urazí se. Že prý v jejích očích je mamka padesátiletá matka od rodiny s vytahanýma prsama a žádným životem.

Nerozumím tomu. Vždyť přece neexistuje nic hezčího a intimnějšího, než když s někým chcete mít děti. Nebo je vám doopravdy milejší říkat otci svých dětí jednoduše Karle?

Těším se na vaše názory. Vaše Jana

Tohle téma bude mimo jiné námětem zítřejšího pořadu Dámský klub na rádiu Frekvence 1, ovšem diskutovat můžete i v komentářích pod článkem.