Proč přibývá rozvodů? Vzdáváme to příliš brzy
Základem šťastného manželství je komunikace a vyrovnané partnerství. Sebeobětování je cestou do pekel.
Manželství se nosí čím dál míň. Podle posledních statistik se více než polovina českých dětí rodí nemanželským párům. V posledních letech narůstá i počet rozvodů. Nejčastějším důvodem rozpadu vztahů podle odborníků bývá nesoulad, nedostatek společně stráveného času a špatná komunikace. Co je podle psychologů základním kamenem šťastného vztahu?
Podle zkušené terapeutky Marie Novákové, která se mimo jiné podílí na organizaci mezinárodní akce Národní týden manželství, je nedílnou součástí harmonického partnerství především správná komunikace. V rozhovoru s ní se však dozvíte i spoustu dalších zajímavostí o manželství, a také rad, jak si dlouhodobý vztah udržet.
Lidé se berou čím dál méně. Stále více párů žije ve vztahu bez oficialit. Čím si to vysvětlujete?
Bohužel máte pravdu. Podle posledních statistik z konce loňského roku se zhruba 62 procent dětí teď rodí nesezdaným párů. Ještě v roce 2013 to bylo skoro o 20 procent méně. Ten nárůst je opravdu obrovský. Je možné, že se manželství začínáme více bát. Můžeme to ale brát, i optimisticky říkat, že vstup do manželství zvažujeme zodpovědněji.
A protože mě samotnou tyto výsledky zaujaly, udělala jsem si malý průzkum mezi dospívajícími. Pouze dva ze 150 odpověděli na otázky, zda chtějí pevný vztah a rodinu, že ne. Hovořili jsme o manželství a velice mě překvapilo, že 98 procent z nich vnímají tento statut jako velmi důležitý. Otázkou je, kde se posléze toto přesvědčení pvytratí a proč čím dál víc lidí dává přednost životu bez manželství.
Dramaticky narůstá i procento rozvodovosti. V čem se podle vás dnešní generace liší od té předešlé?
Jedním z trendů, který pozoruji, je, že to, že se vzdáváme příliš brzo. Zároveň se vytrácí vztahové dovednosti. Manželství nepřeje ani současná společnost, která je velmi náročná a zaměřená především na výkon. Vztahům se nevěnuje pozornost, jakou by měly mít. Musíme si uvědomit, že manželství rozhodně není bezúdržbový mechanismus. Je třeba se mu věnovat, učit se chápat druhého a rovněž do něj investovat čas.
Jaké bývají nejčastější příčiny rozpadů vztahů?
Na prvním místě je uváděn nesoulad, odlišné zájmy, povaha a nedostatečné komunikační dovednosti. To jen potvrzuje to, že vztahy moc "neumíme", že se jim potřebujeme mnohem více věnovat, a to už od útlého dětství. Už od školky si potřebujeme vštěpovat, že o vztahy musíme pečovat.
Hrají v tom nějakou roli i moderní technologie, počítače, mobilní telefony, sociální sítě a internet?
Umíme velmi dobře komunikovat virtuálně, ale reálně to funguje mnohem hůř. Jakoby se naše komunikace přesunula do naprosto odlišné roviny. My si ale v manželství a v rámci rodiny potřebujeme osvojit komunikaci tváří v tvář, tam už si se selfíčkem a chatem nevystačíme.
Kdy přesně nastává moment vhodný k tomu, navštívit manželskou poradnu?
To je samozřejmě velmi individuální. Já se ale domnívám, že varovným signálem je, když se nám nedaří komunikace, když vznikají takzvané zóny ve stínu, tedy témata, která nezvládáme, a o kterých nelze mluvit. Právě tehdy bychom měli uvažovat o nějakém prostředníkovi, který nám v dialogu pomůže. Ještě obtížnější je ale určit moment, kdy jít od sebe, kdy se rozejít, rozvést. Já sama jsem zastánkyní toho, pokoušet se dát vztah dohromady, pokud to jen trochu jde.
Jaký vztah se podle vás zachránit nedá?
Takový, kdy kompromis, který děláme, je na hranici naší osobnosti. Když dochází ke ztrátě sebeúcty. To je mez, za kterou je velmi riskantní jít. Sebeobětování může být cestou do pekla, protože vztah by neměl být založený jen na tom. Jestliže má vztah fungovat, musí být vyrovnaný a oba partneři musí být sami sebou. Zodpovědnost máme nejen za partnera, ale i za sebe a své hodnoty.
Dokáže zkušený psychoterapeut odhadnout, zda má pár šanci na záchranu?
To je velice těžká otázka. Podle mého názoru každý člověk drží klíč k řešení svých problémů ve svých rukách. On je ten, který cítí, jak to má být. Já jsem pouze ten, kdo ho při tom doprovází, kdo mu klade ty správné otázky. Dávám přednost tomu, že to bude on, klient, kdo se rozhodne.
Kolik vztahů se vám v průměru podaří zachránit?
Dejme tomu, něco mezi 30 až 40 procenty. Možná to nezní příliš optimisticky, ale když vezmete v úvahu, že pomoc vyhledávají páry, u nichž je to opravdu těžké, pak jde o poměrně optimistické skóre. Někdy jsem z rozchodu smutná, obzvlášť když je ve vztahu dítě.
Vyhledávají Češi pomoc terapeuta při vztahových problémech čím dál častěji?
Ano, podle mého názoru je tato tendence skutečně vzrůstající a má to dvě příčiny: Lidé nejenom že ztrácí ostych, ale všeobecně narůstá počet problémů.
Mluvila jste o ostychu. Tím trpí zřejmě spíš muži?
Možná vás překvapím. Mezi mými klienty převažují muži, zřejmě to souvisí i s tím, že mám i technické vzdělání a dokážu s nimi lépe komunikovat. Mnohokrát jsem od svých klientů slyšela, že jim vyhovuje moje systematičnost, ale i to, že se na problémy snažím dívat rozumově.
Jakou roli sehrála v pohledu na manželství emancipace?
Nepochybně jím zahýbala. Současná žena bývá hodně vytížená a zároveň soběstačná a nezávislá. Ženy jsou dnes jiné, což do určité míry může škodit manželství.
Skloubit všechny ženské role ale jistě jde?
Jistě že ano. Ale potřebujeme k tomu silnou podporu a fandovství manžela. Myslím si, že dnes už to není takový problém, existuje spousta mužů, kteří jsou ochotni se pro manželství a rodinu nasadit. A tady znovu narážíme na důležitost komunikace.
Co je tedy podle vás základem kvalitního manželství?
Sdílení společného času, dívat se stejným směrem, mít podobné koníčky. Hodně věřím na maličkosti, které symbolizují vzájemnou lásku. My ženy potřebujeme cítit, že jsme milovány. Muži naopak chtějí vnímat úctu. Komunikací zkrátka nemyslím jen slova, ale i gesta a doteky, společný čas nad tím, co máme rádi, ale i nad tím, co má rád ten druhý. Zkrátka moderní žena je taková žena, která žije v manželství, na němž pracuje. Takové ženy jsou totiž mnohem šťastnější.