Většinu času jsou emoce pozitivní záležitost. Vyjadřujeme jimi radost, lásku, štěstí, emoce nás mobilizují, a cizí emoce nám poskytují různé druhy potěšení. Jenže někdy mohou emoce způsobit i problémy. To v případě, že je naše emocionální reakce nevhodná. 

Asi se to někdy stalo každému a možná z toho doteď máte stín na duši. Naštěstí existuje způsob, jak se tomu vyvarovat.

Emocionálně nevhodné mohou být naše reakce hned z několika důvodů. Někdy pociťujeme naprosto správnou emoci, ale projevíme ji se špatnou intenzitou. Například je na místě mít obavy, ale projevili jsme je až příliš a jsme vyděšení.

3 typy špatných emocí

Nebo cítíme správnou emoci, ale projevíme ji špatným způsobem. Například je odůvodněné se hněvat, ale pokud v důsledku toho zarytě mlčíme, je to kontraproduktivní a dětinské. Třetím typem je pak reakce zcela nesprávná, kterou je zároveň nejtěžší u sebe změnit. Jde totiž o to, že vůbec nenastal důvod, abychom se například báli, nebo se hněvali.

Emoce v takovém případě nevznikají vědomě a velmi často se nedají ani předpovědět, proto je celkem složité s nimi bojovat. Navíc proto, že každý člověk reaguje jinak, neexistují ani vědecké důkazy o tom, jak v mozku vznikají emoční spouštěče. Některé závěry ale přece jen vyvodit jdou.

Obecně emoce nejčastěji vznikají, pokud cítíme, že se stane něco zásadního pro náš život nebo pro naše blaho. Ať v pozitivním či negativním smyslu. Není to sice jediný mechanismus vzniku emocí, ale podle experta na neverbální komunikaci Paula Ekmana a jeho knihy Odhalené emoce, je tento faktor nejdůležitější, a proto je třeba se na něj zaměřit.

Poznejte svého nepřítele

Je to logické, protože emoce se vyvinuly proto, abychom uměli pohotově reagovat v životně důležitých situacích jako je třeba ta, kdy se na vás na silnici zničehonic řítí auto. Pocítíte nebezpečí a strach, a proto stačíte uhnout, aniž byste nad tím museli přemýšlet.

Spouštěče emocí jsou samozřejmě u každého trochu jiné, což souvisí s kulturou a společností, ve které vyrůstáme a žijeme, s výchovou, ale i vlastními zkušenostmi a povahou. Pokud se tedy chcete špatných emocí zbavit, musíte nejprve vypozorovat, co je u vás spouští. Vzpomeňte si na všechno, co vás kdy zbytečně vyděsilo, rozesmutnilo, naštvalo, překvapilo a podobně.

Většina nesprávných emocí je totiž naučená, takže jejich spouštěč musel proběhnout víckrát a emoční reakce se po jeho příchodu postupně zintenzivňovaly, až pro nás začaly být automatické. Proto je také ve většině případů možné se je zase odnaučit. Musíte myslet na to, co vás jakkoli rozrušuje a vsugerovat si to natolik, abyste si to ve chvíli, kdy se spouštěč zase objeví, dokázali uvědomit a reagovali tentokrát už správně.

Pozor na vzpomínky

Některé reakce máme na druhou stranu vrozené, ale i jejich průběh a vznik lze vysledovat a postupem času mu předcházet. 

Pozor bychom si při tom všem měli dát také na vzpomínky. I ty totiž mohou vyvolat stejné emoce jako tehdy, když se věc skutečně stala. V důsledku vzpomínání pak můžeme reagovat například podrážděně, i když k tomu v tu chvíli nemáme absolutně žádný důvod. Stejně pak působí i představivost, tedy to, co se vlastně nikdy nestalo.

Správné, ale nevhodné

Pokud emoce, kterou cítíme je správná, ale projevujeme ji přehnaně, bývá to často důsledkem toho, že špatně pochopíme její spouštěč, tedy třeba to, co nám kdo řekne. Kvůli nějakým předchozím zkušenostem třeba i z dětství vidíme v něčí větě něco jiného, než tam doopravdy je. Cítíme například výčitku, která tam není, a proto reagujeme přehnaně.

Nevidíme věci v kontextu, protože jsme například zvyklí, že nás starší bratr v dětství tak trochu šikanoval, a tak v lecčem cítíme, že nás chce někdo ovládat, a tak třeba začneme správně cítit obavu, ale u toho se ještě naštveme a podle toho reagujeme.

V takových případech je skutečně dobré umět své emoce ztlumit, i když vypnout je úplně by také bylo špatně. Emoce nás motivují i upozorňují třeba na to, že nám někdo chce zkřížit plány a podobně.

Spouštěče přehnaných reakcí tedy také bývají naučené a neseme si je v sobě. A abychom s nimi mohli bojovat, musíme je nejprve poznat. Čím silnější vaše reakce na daný spouštěč jsou, tím dříve jste se je pravděpodobně naučili. Jinými slovy, dost možná vznikly už v raném dětství.

Silné emoce ale mohou vzniknout klidně až v dospělosti, ovšem v případě, že se vám něco děje až příliš často. Možná vás ze všeho nejvíc vytočí, když vás ostatní řidiči ve zúženém pruhu předjíždějí. Sice o nic nejde a ztratíte tím třeba jen minutu času, ale přesto vás to naštve klidně každý den, a to už při pohledu na značku označující zúžení.

Co s tím?

V první řadě si musíte uvědomit, kdy máte přehnané emoce a musíte je umět rozpoznat. Poté musíte analyzovat celou situaci a vyvodit, co ve vás přehnanou emoci vyvolalo. Možná to nepůjde hned, ale postupně. Klidně začněte tím, že si začnete podrobně zapisovat jednotlivé epizody, kdy víte, že jste reagovali přehnaně, nebo kdy vás na to upozornil někdo jiný. Po čase zjistíte, jaký faktor mají tyhle příhody společný.

Dalším krokem by mělo být zamyšlení, proč zrovna tenhle spouštěč má na vás takový vliv. Jakmile na to přijdete, pamatujte, že řešením není se všem takovým situacím úplně vyhýbat, protože to se vám zřejmě nikdy nepovede. Vy naopak musíte pracovat na tom, abyste spouštěč oslabili.

Buďte objektivní

Musíte ho přehodnotit. Pokud máte problém s reakcemi na určité chování druhých, naučte se ho analyzovat a objektivně si říct, co tím ten druhý myslel. Jednejte přitom s čistou hlavou a zapomeňte na všechny vzorce chování, které máte v hlavě vsugerované.

Důležité je také pokusit se předvídat, kdy může takové chování od druhých přijít, čímž získáte více času, abyste se připravili reagovat správně. Díky tomu, že budete rozumět sami sobě, že přesně odpozorujete a poznáte vlastní reakce i jejich důvody, bude snadné je pozměnit.

Zdroj: Paul Ekman: Odhalené emoce, nakladatelství Jan Melvil Publishing