Příběh Jany: Chovala jsem se jako cvok. Svou žárlivostí jsem vyhnala skvělého chlapa
Jedním z hlavních důvodů rozpadu mnoha vztahů je žárlivost. Ale pozor, ještě horší než ta vyjádřená, je skryté semínko nedůvěry. To když se ve vašem vztahu zahnízdí, může dorůst do devastujících rozměrů.
Když se řekne žárlivost, většina z nás si představí scénu jako vystřiženou z "italské domácnosti", kde talíře a hrnky lítají vzduchem. Jenže podle sociologů je nejhorším typem žárlivosti ta skrytá, která hlodá uvnitř nás. Právě ta totiž může za rozpad mnoha vztahů.
To, co nevyjádříme, nás ohrožuje nejvíc. Pokud vybouchneme a na partnera vykřičíme, že se určitě tajně schází s blondýnkou z vedlejší kanceláře, sice to může vypadat šíleně, ale pořád je to příležitost k tomu promluvit si a vše vyřešit. Jenže když v nás potichu hlodá červík pochybností, je to mnohem horší. "Pokud prohledáváme partnerovi mobil, stalkujeme ho na sociálních sítích, ale neřekneme nic, je to mnohem horší pro naši psychiku. Často pak dojde nakonec k rozchodu. Buď z důvodů skryté žárlivosti, která ani nemusí být opodstatněná, nebo partner už neunese tíživé prostředí a odejde. Případně si skutečně najde někoho jiného," říká psycholog Harold Smithson.
Jeden příklad za všechny
Pro dnešek bych zde ráda uvedla, za všechny příběhy, které od vás chodí, ten od Jany. Je totiž jako vystřižený z nějakého hollywoodského filmu, dobrý konec ale bohužel očekávat nemůžeme. "Nikdy jsem nepatřila k žárlivým ženským. Když mi bylo čtyřicet pět, potkala jsem, coby rozvedená matka dospívajícího syna osudovou lásku. Tedy když už jsem nedoufala, že se to stane, přišel Martin. Muž o kterém jsem vždycky snila a všechno nám klapalo. Jenže jednou jsem udělala doma malý večírek a pozvala i moc hezkou, o deset let mladší, sousedku. S Martinem, mým přítelem, mají podobné zaměstnání a tak si hezky rozuměli.
A já začala žárlit, bohužel hodně hloupě. Nic jsem neřekla, ani sama sobě jsem nebyla schopná přiznat, co se děje. Občas Martin v domě mou sousedku potkal, vždy prohodili pár milých slov a mně se začal v hlavě skládat příběh, jak se schází za mými zády. Jak jinak, ona je přece mladší a krásnější. Na Martina jsem začala být nepříjemná, když se ptal, tvrdila jsem, že se nic neděje, ale situaci vyhrotila až tak, že se se mnou rozešel. Pár měsíců na to mi sousedka představila svého přítele a pyšně oznámila, že se budou brát.
Dnes je mi jasné, že jsem se chovala jako cvok a ani nevím, proč. Musela jsem pak zajít za terapeutkou a věci si ujasnit, asi opravdu za to jak jsem se chovala může můj nízký pocit sebehodnoty, ale co s tím. Chodím na terapie ale vlastně jsem propadla rezignaci, že muže jako byl Martin už nikdy nenajdu. Pokud bych tedy mohla komukoli včetně sebe poradit - ať to stojí co to stojí, buďte na rovinu, mluvte o svých pocitech, klidně hysterčete nebo se pohádejte, jen ať "to" jde ven," napsala mi Jana.
Jak naložit se skrytou žárlivostí
Z Janina smutného příběhu je nejzásadnějším ponaučením to, co píše v závěru a shoduje se v tom i s odborníky. Nenechávejte si své pocity pro sebe, je lepší jít s pravdou ven a říct partnerovi o svých představách a podezřeních, než v sobě všechno dusit a pak pochopit pravdu, až když už nejde nic moc zachránit. Nejhorší je, že skrytou žárlivost si většina lidí nikdy nepřizná. Pokud začnete partnera podezřívat, a vidíte za jeho pozdním příchodem z práce skrytý příběh možné nevěry, nejprve se zastavte a udělejte si pořádek sami v sobě. Jak podezření vzniklo, kde je důkaz, co hodláte dělat? "Základem je ujasnit si pocity a naučit se s nimi pracovat. Především k sobě buďte radikálně upřímní a pokud je potřeba, nebojte se jít se poradit s odborníkem. Kamarádka je sice prima, ale je velmi pravděpodobné, že vám bude stranit a její názor nebude mít ten správný odstup," říká psycholog Harold Smithson.
Pište si své pocity
Podle dalších odborníků je dobré si psát deník, do kterého se nebojíte vyjádřit své pocity, také je nutné se nenechat strhnout k paranoidnímu kontrolování mobilu, nebo sociálních sítí, na kterých se partner pohybuje. Vím, že se to snadno řekne, ale pokud už s vámi nebude chtít být, tak s tím stejně nic nenaděláte. Tak tedy buďte aspoň trochu nad věcí, nechte věci plynout jak jen to jde a když to nejde, a nejste schopní "vysypat" své obavy partnerovi, zajděte za psychologem či terapeutem, to není vůbec ostuda. Tam se můžete vypovídat a vyslechnout si názor někoho nestranného.
