Pečující otec je hrdina, pečující matka póvl...

Někdo pečujícího otce obdivuje, někdo se na něj dívá skrz prsty. U nás totiž bohužel stále platí, že kdo rodí, ten pečuje!

Řada z nás vnímá jako správné a spravedlivé, aby se péče o děti dělila mezi partnery rovným dílem stejně jako péče o domácnost. Aby muž i žena měli stejné právo budovat kariéru a věnovat se svým zájmům a koníčkům. Bohužel, zvláště v české společnosti je to zatím spíše přání. Tomuto ideálu je vzdáleno i samotné politické nastavení (sociální politika, podpora aktivního otcovství ze strany zaměstnavatelů). Veřejnost se na otce na mateřské dívá zatím spíše podivně, stejně tak se bohužel dívá i na matky, které jdou hned do práce. Jsou vnímány jako krkavčí matky, kterým chybí mateřský cit.

Když se otci v roli pečujícího rodiče daří, okolí jej ocení téměř jako hrdinu, což se ženě ve stejné situaci nestane, protože tam je to „normální". Navíc žena na mateřské stíhá zcela samozřejmě i péči o domácnost.

Když je na rodičovské dovolené otec, domácí práce buď "nestíhá" vůbec, nebo se s partnerkou dělí poměrně spravedlivě. Je to dáno kulturním kontextem a výchovou. Jsme zkrátka zvyklí na roli muže - živitele a ženy - pečovatelky. Tlak společenských norem tak většinu párů dožene ke klasickému rozdělení rolí a ani po návratu ženy do práce není obvykle moc šance na (rovnoprávnější) změnu situace.

Dítě se fixuje na pečující osobu

Jsme vychováváni v tom, že dítě potřebuje v nejranějších letech hlavně matku. Ukazuje se, že dítěti je poměrně jedno, jestli se o něj stará otec nebo matka - hlavně když se stará dobře. Dokládá to i řada výzkumů. Napřiklad test neobvyklé situace (standardní test vývojové psychologie) ukazuje, že dítě nepřisuzuje žádnou důležitost pohlaví své pečující osoby.

Test spočívá v tom, že dítě je záměrně uvedeno do lehce stresové situace (pobyt v místnosti s cizím člověkem apod.) a sleduje se jeho chování: preference vzhledem k rodičům, u koho vyhledává ochranu, podporu, s kým vyhledává oční i fyzický kontakt. Děti prokazovaly stejné chování v případech, kdy o ně pečovali jejich otcové, jako k matkám, pokud to byly ony, které byly jejich primárně pečujícími osobami. V případě ohrožení zvenčí tak děti vyhledávaly blízkost a bezpečí u svých otců a preferovaly je před matkami, jestliže to byli otcové, kteří o ně pečovali.

Anti-mateřství: pečovat neviditelně

Uvažujeme-li o aktivním otcovství a otci na rodičovské dovolené, podívejme se také, jak tento fenomén vnímají ženy - matky. Obvykle popisují rodičovskou dovolenou jako velmi náročnou a návrat do práce spojují s pocity osobní svobody, nikoli s pocity viny či frustrace. Při srovnání práce s dětmi doma je zaměstnání zajímavější a ne tolik vysilující.

Výrazná je také touha po sociálních kontaktech. Někteří sociologové uvádějí, že západní společnost se stala anti-mateřskou, což se projevuje tím, že o děti má být postaráno téměř neviditelně a žena je tak často izolována od řady sociálních kontaktů. Žena-matka je považována na něco míň, ne víc. Muži a jiné ženy, které matkami nejsou, mají tendenci ji brát jako méně dovednou a se sníženými schopnostmi a intelektem.

Aktivní otcovství - každý má svůj vlastní model

Role dnešního otce je na pochodu ke změně. Na muže jsou kladeny velké nároky. Podle tradic má být především živitelem rodiny, zároveň je partnerkami (i společností) tlačen do role dobrého pečovatele. Moderní otec má zvládnout všechno, a to je skoro nemožné. Skloubit tyto dva požadavky znamená vytvořit si novou, vlastní mužskou identitu - pro někoho to může představovat zmrzačení mužské role, u jiného určité smíření, nebo dokonce životní příležitost.

Při pohledu do zemí, kde je v tomto směru větší rovnoprávnost panuje, spatříme kromě vyrovnané sociální politiky s podporou otců na rodičovské dovolené také větší vyrovnanost v politice a ve vedení velkých firem - tedy v přístupu k moci. Aktivní otcovství se tu projevuje také přístupnějším a rodině přátelštějším veřejným sektorem. Všude se počítá s tím, že mohou vstoupit i děti - jsou totiž součástí ženského, ale i mužského světa.

zdroj: Nesehnutí Brno, Podoby otcovství v ČR - výzkum