Desatero dobrých rad: Když se vám vyhýbá láska a nemá vás kdo obejmout

Na tohle téma jsem si opět přizvala kamaráda Jardu, občas o něm píšu, že je samozvaný vztahový guru, a jeho to zlobí. "Ty jsi taky samozvaný guru," rozčiluje se a má pravdu…

Každopádně kousnout do tématu lásky a jejího, ne vždy úspěšného, hledání je opravdu těžké, ještě když pravidelně ve své terapeutické praxi vidím lidi, kteří po lásce touží, ale ona se jim vyhýbá. Jak tedy na to, jak najít toho pravého nebo pravou? Jistě univerzální návod není, ale po rozhovoru s terapeutkou Karin Řehákovou, pročtení vašich mailů a za použití příkladů z praxe a pomoci Jardy bych sestavila několik pravidel, která vás na "cestě k lásce" možná maličko posunou.

Takže, hlavně klid

Nebojte, neženu vás k zenovým meditacím, i když by se hodily. Klid je ale první a základní věcí nejen k lepšímu životu, ale i k prostoru pro lásku. Ke klidu dojdeme vědomě, nikdo nám ho nedá ani se s ním ze dne na den neprobudíme. Někdo je větší vztekloun, někdo flegmatik, ale na zklidnění se musí pracovat. Mně pomohly malé rituály… Jsem naštvaná, vyčerpaná, smutná… uvařím si kávu a v klidu ji vypiju, bez mobilu, knížky - soustředím se na její chuť. Ráno si udělám malou meditaci nebo jen prodýchám tělo. Nebo si po návratu z práce "hodím nohy do kýblu", udělám malou lázeň, namasíruji chodidla a přitom poslouchám klidnou hudbu.

K čemu klid pomáhá v lásce?

Při "honbě" za dokonalým partnerem sprintujeme životem, nevychutnáváme si, co je tady a teď - dáváme si oblíbený dort a ani nevíme, co jíme, protože myslíme na to, kde budeme za dvě hodiny. Když se naučíme zklidnit, naučíme se pozorovat dění kolem, vnímat lidi, se kterými jsme v kontaktu, opravdu do hloubky, poslouchat, co nám kdo říká, a třeba i zachytíme signály někoho, kdo za to stojí. A určitě nám vědomé zklidňování pomůže přenést se přes pocity "už mi bylo čtyřicet a láska nikde" a sáhnutí po prvním, často spíše nevhodném,  kandidátovi na vztah. Jardův názor: "No hele, je to spousta slov o tom samém, trochu moc ezo na mě, ale v jádru máš pravdu. Když jsem přestal hledat a řekl si, že se budu věnovat tomu, co mě baví, a ženský neřešit, tak to přišlo… takže jo, souhlas."

Nevytvářejte si domněnky

Půjčila jsem si větu Jaroslava Duška ze slavného divadelního představení a neméně slavné hry - Čtyři dohody. Domněnky jsou náš nepřítel, a to vážně. Vytváříme si je všichni a dokážou velmi negativně ovlivnit celý náš život a lásku. Za všechny uvádím ukázku z dopisu paní Heleny: "Když mi bylo třicet, poznala jsem v práci Pavla, byl spíš introvert, ale po čase se z nás stali kamarádi. Tedy já byla zamilovaná, ale tajila jsem to, každý den mu totiž do kanceláře volala nějaká paní, se kterou hovořil ,provozně´, a já byla přesvědčená, že je to manželka. O jeho soukromí jsem nic nevěděla, protože on o něm nemluvil a já se bála zeptat. Hodně jsme se bavili o našem společném koníčku, filmu, občas zašli do kina nebo na kafe, ale nic víc. Já ho milovala, ale měl manželku a nikdy bych si netroufla cokoli říct nebo udělat. Asi po půl roce už jsem byla vážně nešťastná, našla jsem muže svého života, ale nemohla jsem být s ním. Nakonec jsem dala výpověď, uprosila šéfa, že ze zdravotních důvodů musím odejít hned, s nikým se nerozloučila a utekla, jak malá holka. Pavel mi mnohokrát volal, ale já mu to nikdy nevzala. Za pár let jsem se vdala, jsem docela šťastná, ale Pavel to není… Když se mi narodila první dcera, potkala jsem bývalou kolegyni z práce. Ta mi vyprávěla, že po mém odchodu to bylo v kanceláři hrozné. Pavel měl deprese, prý mu v tu dobu těžce onemocněla sestra, které pomáhal s každodenním chodem domácnosti, a pak se asi stalo něco dalšího, protože byl úplně na dně. Dodnes se prý neoženil…" Co dodat, kdyby Helena zachovala klid a nevytvořila si nepodloženou domněnku, že je Pavel ženatý, mohlo být všechno třeba jinak…

Očekávání dokonalého

"Hledání dokonalosti je jen záminka k tomu, abychom omluvili fakt, že jsme sami. Jedna má klientka stále horlivě šermuje faktem, že by se nikdy nesešla s ženatým nebo zadaným mužem, přitom nonstop řeší s kamarádkami zadaného známého a zkoumá, jestli o ni stojí. Má pocit, že by se ztrapnila, kdyby přiznala sobě i okolí, že není paní Dokonalá…," píše ve své knize Láska není kouzlo vztahová koučka Margaret Collins. A já si myslím, že očekávání dokonalého partnera, nebo možná strach z pocitů trapnosti nebo odsouzení lidí z okolí, často brání v navazování přirozených vztahů.

Jací máme být?

Už od dětství máme, a ne vždy ideálně, vštípená pravidla pro mnoho věcí, jak se chovat k lidem, co neříkat, co říkat a o co usilovat. A samozřejmě je i "vzorec", podle kterého bychom měli vybírat svůj protějšek… Jenže právě tyhle zaběhané vzorce nefungují, naštěstí, každý jsme přece jiný a na lásku nejsou pravidla. To, že by se muž, který vás okouzlil, nelíbil vaší babičce, přece není rozhodující. A také nemusíte být paní Dokonalou pro všechny vaše přátele, že? Být fantasticky vyladěná, úžasně štíhlá, s patřičnou dávkou cynismu a intelektuálního šmrncu je sice prima, ale můžete se vsadit, že většina vašich kamarádek, méně dokonalých, bude odcházet domů za partnerem, a vy toho svého pana Dokonalého budete pravděpodobně vyhlížet dlouho.

Jardův názor: "Dneska jsme nějak sladění, souhlasím… Pseudodokonalé ženské jsou děsivé, ty se hodí tak do filmů. Nehledě na to, že vy ženské všechno vždycky ladíte do nejmenších detailů. Každopádně mít doma robota, co super vypadá, chová se cool a kontroluje sebe i ostatní v každé situaci, je, troufnu si tvrdit, pro každého chlapa noční můra. Přirozená žena, co je s ní legrace, moc nic neřeší, nepomlouvá a celé dny nekritizuje, je fakt balzám na nervy…"

A protože rozsahem už "přetahujeme", tady je patero Terezy a patero Jardy, jak mít život s láskou tak nějak víc v pohodě, třeba se vám něco zalíbí…

Tereza říká:

1. Budujte vnitřní klid - jógou, procházkami v přírodě, cestováním nebo třeba lepením modýlků - čím větší vnitřní klid, tím větší šance na hezký život.
2. Naučte se mít ráda - je to těžké, to dobře znám, ale každý krůček k odbourání mindráků vede k sebelásce, která nám v hledání lásky pomáhá naprosto nezbytně.
3. Domněnka je nepřítel - nevytvářejte si nepodložené představy o sobě ani o ostatních, je to to nejtěžší na světě, ale žít bez předsudků otevírá cestu k lásce.
4. Nebojte se neúspěchu - on totiž neúspěch v lásce neexistuje, můžete mít smůlu na partnery, kteří jsou ale odrazem nás samých. Bojím se i vlastního stínu a nejsem se svým strachem srovnaná? Pravděpodobně si přivolám partnera, který bude můj strach ještě zvyšovat… Jedinou cestou "z neúspěchu" je poznat sám sebe, pochopit vzorce chování, které máme, a změnit je, jde to… mnoho lidí to dokázalo.
5. Mějte otevřené srdce - to, že vás někdo zraní, je hrozné a smutné a nikdo o to nestojíme, ale takový je život. Pokud ale zavřeme srdce a budeme "hrát na jistotu", skutečná láska nás potkat přece ani nemůže…

Jarda ženám:

1. Hlavně klid - neplašte, nehysterčete, nemá to smysl a ničemu to nepomůže.
2. Troufněte si na každého chlapa - idoly neexistují, každý chlap chodí na velkou a smrdí, když se nemyje. Líbí se vám, tak do toho!
3. Nepruďte - pokud si myslíte, že je pro chlapy zajímavý cynismus, kritika a prudění okolí, že se zamilují do vašeho cool stylu - tak fakt ne… Buďte přirozená a máte vyhráno.
4. Neřešte furt - jasně, postava, vzhled a vůbec. Chlapi mají rádi, když ženská dobře vypadá, ale nepotřebují modelku a nějaký faldík navíc nebo nenalakované nehty nás nezajímají!
5. Věřte si - když vás pozve na kafe ve dvou, tak vás BALÍ, když vás ob den doprovází z práce před dům, tak vás BALÍ, když vám každý den napíše několik zpráv, tak vás BALÍ… tak se nebojte furt a užívejte si ten zájem. Ale pozor, pokud  je to opačně a výše zmíněné věci děláte vy a máte pocit, že je vztah navázán, tak vás NEBALÍ, maximálně je to kamarád…