reklama

Otcové a dcery: Nejdůležitější je pro dívku pocit sebejistoty a ochrany

Měla jste tátu, kterého jste milovala, ale byl na vás příliš tvrdý? Jste otec dcery a máte na ni přehnané nároky? Co všechno potřebuje, unese i dokáže holčičí a mužské srdce? Ptala jsem se terapeutky Kristiny Baudyšové.

Foto: iStock

Nedokážu si představit, že bych měla jiného otce, i když jsme se občas míjeli. Ale vím, že se snažil. Po svém. Když jsem šla k maturitě a byla úplně paralyzovaná stresem, jediné, co jsem tehdy potřebovala, bylo, aby mi řekl, že to dobře dopadne, vždyť přece až tak o nic nejde. Ale on se najednou vytratil a nebyl. Když už jsem opravdu musela odejít, nemohla jsem najít nejen jeho, ale ani svou obuv. Našla jsem je na balkóně: tátu i boty. Neřekl ani slovo a podal mi je. Vyleštěné.

Jaká je ta nejdůležitější role otce v životě dívky? Myslím tím právě ty prvky, které ničím nenahradí matka.

Otec dává své dceři pocit jistoty a bezpečí. Pocit, že se dívka má o koho opřít. Když se něco stane, může utíkat do velké otcovské náruče a schovat se do bezpečí, jako kdyby byla malá. Otec dává dívce pocit sebejistoty a ochrany. Dívka, ze které vyroste žena, se poté nebojí dělat ve svém životě změny či jít do neznámého. Více důvěřuje životu, protože na začátku její cesty tam byla veliká jistota a ochrana. Ona se o ni mohla opřít. Pevný bod, kterému důvěřovala. Ve vztazích s muži se taková žena cítí sebejistá a zná svoji hodnotu.

Jaký je ideální scénář výchovy a péče otců svých dcer?

Pro dívku může být důležité cítit ze strany svého otce přijetí. Přijetí její osobnosti i její emocionality. Aby cítila, že táta miluje svou malou holčičku takovou, jaká je. A je jedno, jestli jí jsou tři roky a je roztomilá, nebo jí je patnáct let a někdy se cítí ztracená. Dívka touží, aby ji táta měl rád, i když zrovna pláče, bouchá dveřmi nebo křičí. Je pro ni důležité vědět, že ať dělá cokoliv, táta jí důvěřuje, že to zvládne. Protože tátova jistota dodává jistotu i dívce. Pro dívku je důležité vědět, že otcova láska není spojená s podmínkami či kritikou. Z druhé strany je důležité, aby dcera zároveň vnímala tátovy hranice. Kam až by neměla zajít… I to dodává dítěti pocit bezpečí a jistoty.

Co chybí dospívajícím dívkám a mladým ženám v okamžiku, kdy otec v rodině nefiguruje a dívka vyrostla jen s matkou?

Takové ženy v terapii zmiňují pocit nejistoty a sebepochybnosti. Jako kdyby jim chyběla pevná půda pod nohama. Zároveň mají pocit, že se nemají o co opřít. Tuto oporu často hledají u partnera. Navenek mohou paradoxně působit jako sebejisté ženy. Bývá to však maska, pod kterou se skrývá nejistota. Když nahlédnete pod povrch, uvidíte velké pochybnosti o sobě samé a nejistotu. Ženy, které svého otce vůbec nepoznaly, mohou určité období svého života dokonce tvrdit, že jim otec nechyběl a nechybí. Protože ho neznají. Jako kdyby bylo toto téma přikryté silnou bezemoční deskou. Moje zkušenost je taková, že dříve či později se necitlivost vůči tomuto tématu prolomí. Takový průlom přichází na základě bolestivé zkušenosti ve vztahu s muži. Žena si po určité době začíná uvědomovat, že příčina vztahových potíží s muži souvisí s tématem táta. A nachází v sobě potřebu toto téma léčit.

Jaké ženy vyrostou z dívek, jejichž otec byl autoritativní a emočně chladný?

Každá dívka reaguje na autoritu a chladnost svého otce jiným způsobem. Jedna dívka se může vůči otcovu chování vnitřně vzepřít a jít do takzvané mužské role. Taková žena je velmi citlivá, velmi zranitelná, svou citlivost však nedává najevo. Vypadá jako žena, často se však chová jako chlap. Dokonce může nevědomě používat tátovy grimasy. Za jejím mužským chováním bývá potřeba ochrany své vlastní citlivosti a zranitelnosti. Může se chovat dominantě a mít potřebu kontroly. Za kontrolou nad situací hledá pocit bezpečí ve svých vztazích s muži. Takové ženy často stojí v opozici vůči tátovi či mužům i v dospělém věku.

Nastat může i opačná reakce. Reakcí dívky na tvrdost a necitlivost otce může být i strach a přizpůsobivost. Taková dívka se doslova ohnula v zádech, aby tu situaci obrazně unesla. Někdy je to vidět i na postoji těla. Pokud byl otec kritický, dívka si tuto sebekritiku nese s sebou i v životě. Není spokojená se svými výsledky, nedokáže se docenit. Pokud byl otec tvrdý v požadavcích, i dívka bývá tvrdá sama k sobě. Dobré výsledky pro ni bývají samozřejmostí. Bývá nastavená na výkon a neustále se podceňuje.

Tyto dívky si často nevěří. Necítí se být krásné, výjimečné a hodné lásky. Mají pocit, že si lásku svého otce a dále partnera musí zasloužit. Z obrovské touhy po lásce a ocenění jsou schopny dělat spoustu věcí, které jsou už za čárou. Svou vlastní sebehodnotu hledají skrze ocenění těch druhých.


Je to klišé, nebo skutečnost, že si žena, která neměla naplněnou otcovskou lásku, hledá starší partnery?

Starší partner může být pro ženskou psychiku takzvaná záruka bezpečí či jistoty, kterou neměla v dětství. To však ženě může nabídnout i mladší partner, který je zjevně otcovský a stabilní typ muže. Dříve či později začne ale partner tuto otcovskou roli opouštět. Protože tak jako my ženy nechceme být matkami svých mužů, tak ani muži dlouhodobě nevítají roli otce své ženy. Dříve či později nastane situace, kdy si muž uvědomí, že touží mít po svém boku ženu, která je partnerkou a zároveň milenkou.

Co ženám nejvíce chybí ze strany svých otců?

Ženám často schází pocit pochopení, přijetí a určité blízkosti se svým tátou. Veliká, bezpečná náruč, která je tam, kdykoliv ji dcera potřebuje, aniž by musela cokoliv vysvětlovat. Otec je tam pro ni. Svým chápajícím přístupem na okamžik umožní, aby byla jeho dcera opět malou holčičkou u svého velkého táty v bezpečné náruči.

Na co by tátové vůči svým dcerám neměli nikdy zapomínat?

Na to, že mají báječnou dceru, která touží vnímat, že je svým tátou milovaná. Na to, že jeho dceru potěší, když jí řekne něco hezkého či ji ocení. Když jí občas řekne, že je na ni hrdý. Bez důvodu. Jen tak. Protože je jeho holka. Když důvěřuje, že ona vše časem zvládne a on může vše nechat na jejím procesu.

Bývá často otec vzorem pro ženy v hledání jejich životních partnerů?

Chování táty ke své dceři - ale i k její matce - se do ženy určitým způsobem otiskne. Jsou to vzorce, které jsou v ženě hluboko zakořeněné. Podle nich si žena volí zkušenosti ve svých vztazích, tím pádem i partnera. Ženě se v jejích vztazích s muži mohou vracet pocity, které prožívala v dětství s tátou. Někdy jsou tyto vzorce viditelné, jindy se projeví až po setkání s terapeutem. Jako příklad mohu uvést dívku, která v dětství prožila nestabilní vztah svých rodičů. Otec opustil matku dívky, nejevil zájem o dceru. Dívka v sobě nese tento otisk ve svých vztazích s partnery. Neumí si najít partnera, který by s ní zůstal stabilně a choval se k ní milujícím způsobem. Žena má strach z opuštění, nízkou sebejistotu. Někdy to může vypadat jako začarovaný kruh, ze kterého může ženě dopomoci terapie.

Co se má naučit muž-otec o ženách skrze své dcery?

Dcera může dopomoci svému otci doslova otevřít jeho velké mužské srdce. Každá žena v sobě nese určitou křehkost a něžnost. Energie dospívající ženy se může ve společnosti citlivého a ohleduplného otce rozvinout do krásné květiny. Muž se může prostřednictvím své dcery otevřít své vlastní něžnosti a citlivosti.

Jak při mužském pragmatismu a racionalitě pracovat s dívčí emocionalitou tak, aby nevznikaly hádky a nepochopení?

Rozdíl mezi mužskou a ženskou přirozeností je velký. Soulad však nastává při vzájemném přijetí této rozdílnosti. Když otec přijme svou mužskou roli, která může být o síle, dynamice, akceschopnosti či pragmatičnosti, umožňuje své dceři, aby byla plně ve svém ženství. Ke kterému patří plná emocionalita a s ní se přirozeně pojí i jistá nestabilita. Muž nemůže ženu pochopit a je pro něj vždy těžké jí plně rozumět. Na to jsme my ženy příliš komplikované. Může ji však milovat. To, po čem žena skutečně touží, je láska. Cítit se milovaná. Svým otcem, svým mužem. A když se žena cítí milovaná, je pro muže inspirativní a krásná.


Kristina Baudyšová je terapeutka, lektorka sebepoznávacích seminářů a autorka videoseminářů na podporu ženství. Společně s manželem Antonínem Baudyšem žijí střídavě v Česku a Řecku, vychovávají tři děti. Více na www.kristinabaudysova.cz.

"Ti lidé nechápou, o co jde." Filozof Kroupa varuje před ukrajinskou kapitulací | Video: Tým Spotlight
reklama
reklama
reklama