Osud některých žen: Milenkou na celý život
Jsou ženy, které skončí na celý život v roli milenky. A tak jsem se ptala, jaké to je hrát pořád druhé housle?
A hned jsem narazila, celý život mám totiž tendenci dívat se na milenky jako na nešťastné ženy, které touží po tom, aby jejich vyvolený opustil manželku a byl s nimi. Jenže není milenka jako milenka, samozřejmě…
"Já jsem s rolí té druhé, jak vy říkáte, naprosto spokojená. Nikdy jsem nechtěla mít děti, i když je mám moc ráda, a taky jsem nikdy nechtěla mít doma chlapa v tom obyčejném slova smyslu – tedy starat se o něj a poslouchat jeho názory a moudra. Vždycky mě bavily krásné večery ve společnosti a doma klid, být o samotě," vyprávěla mi padesátiletá Kristýna, která je se svým životem naprosto srovnaná, tedy – říká to a já jí věřím. Má svou práci, která ji baví, hodně koníčků, dost dobrých přátel, cestuje po světě a přítele, který je ženatý, má jen na chvíle nevšední. A o ty všední s ním nestojí, i když ho má ráda.
Ničeho nelitujte...
Úžasná a nedostižná Edith Piaf zpívá ve svém obrovském hitu "Non, Je ne regrette rien", tedy Ničeho nelituji, a já myslím, že na téhle krátké větě by se dala postavit základní poučka pro celoživotní milenky. Buď do toho jděte s pocitem, že ho nikdy nebudete mít doma, pravděpodobně výjimky existují, nebo se na to vykašlete a najděte si chlapa, se kterým založíte rodinu a budete šťastná – jen pozor, abyste si i vy jednou mohla zanotovat, ničeho nelituji.
V kontrastu se spokojenou Kristýnou jsem se totiž potkala s Marcelou, atraktivní ženou kolem čtyřicítky s osudovým smutkem v očích (jsem občas trochu patetická, ale ten smutek tam fakt byl). Marcela je už patnáct let milenkou Karla, poznali se, když byli na vysoké, a byla to láska jako trám. Jenže ona se s ním nakonec rozešla – není důležité proč – aby za pár let zjistila, že on byl láskou jejího života. Jenže Karel už byl ženatý a manželka zrovna čekala první dítě. Takže co teď? "Ono to bylo vlastně celé nechtěné, on manželku miloval, ale mě taky. Věděla jsem, že tohle není dobrá cesta, ale nemohla jsem si pomoct. Takže se z nás stali milenci. Jednou týdně se vidíme na pár hodin a jednou za pár měsíců spolu prožijeme víkend v létě a pak pár dní dovolené. Na svátky je samozřejmě s rodinou," vyprávěla mi Marcela a já měla obavu, že se rozbrečí.
Šťastně nevypadala ani náhodou, jen smutně a smířeně. Při své povaze jsem měla chuť vyskočit, zatřást s ní a zařvat: "Vykašlete se na něj a začněte znovu!" (Marcelo, až tohle budete číst, tak se nezlobte.) Bylo mi totiž jasné, že ona ho sice miluje, ale také se bojí. Jako milenka prožila taková léta a asi má pocit, že jinak to nejde. Jenže její Karel ji, dle mého názoru, bere spíš jako příjemný zvyk, vždyť s manželkou má další dvě děti, krásný dům a na rozvod to mezi nimi nevypadá.
Nemám jinou možnost
Jitka, sympatická dáma těsně před pětatřicítkou mi řekla: "Víte, já jednak nejsem žádná kráska – a hlavně, jsem takový chlap. Mám práci, co mě baví, a trávím v ní hodně času, mám své názory, za kterými si stojím, který chlap by to chtěl?" Jen tak mimochodem, Jitka vypadá víc než dobře, a i když má své vyhraněné názory, rozhodně je neprosazuje nijak radikálně. Jenže její maminka a pak také první dlouhodobý přítel jí nasadili tenhle podivný názor do hlavy a ona s ním už léta žije.
Vyprávěla mi, že posledních pět let je milenkou jednoho ženáče, znají se z práce. Předtím to byl zas krátký vztah s jiným ženatým mužem a také že je jí jasné, že na manželku "nemá". Ale doufá, že se jí aspoň podaří mít dítě. V to ale vlastně nevěří, protože většina jejích kamarádek je nezadaných, bezdětných a na obzoru žádný pořádných chlap. Zase jsem měla chuť s ní třást, ať se vzpamatuje. Musím si dát pozor na své emoce…
Podtrženo a sečteno: Ženy, které se dobrovolně pasují do role dlouholeté nebo "věčné" milenky, mají různé důvody. Občas je to stará láska, kterou nedokážou opustit, a tak jim nenápadně, ale o to rychleji uběhnou léta, která se dají využít k založení rodiny. Většina milenek ale trpí falešnými představami o sobě samotných a z mnoha důvodů mají pocit, že na víc než občasná tajná dostaveníčka prostě nemají. Ale také je dost případů žen, které víc než na občasné rande s mužem prostě nemají náladu. Žijí si vlastní život jen a jen podle svého a jsou velmi spokojené. Chtěla jsem se zeptat Jardy, co si o tématu milenky myslí on, ale asi se bál, že by doma dostal vynadáno, a tak jen popošel k rádiu a dal ho nahlas. Edith Piaf zrovna zpívala "Non, je ne regrette rien", "ničeho nelituji".