Nebojte se, nejste ani v té samotě sami. Pokud jste už pár pokusů o seznámení absolvovali a nikam to nevedlo, možná je čas změnit strategii. Hodně vám toho o dané problematice prozradí manželé Hanouskovi, kteří si před lety založili web Akcepronezadané.cz a povedlo se jim být u zrodu mnoha vztahových happyendů.

Jak vás napadlo připravovat akce pro nezadané?

Dana Hanousková: Byli jsme již několik let šťastný pár, tehdy čerstvě po škole, a viděli jsme, jak je těžké se seznámit a najít toho pravého pro život. Chtěli jsme mít kolem sebe také šťastné páry, a proto jsme naše nezadané přátele začali dávat "nenápadně" dohromady. V tu dobu jsme již viděli, že seznamování nejde tak lehce jako v pubertálním věku, jako na střední či vysoké škole. Viděli jsme, že příležitostí k nalezení partnera pro život není tolik, jak by se mohlo zdát. A líbil se nám způsob, jakým jsme se seznámili my.

A jak jste se poznali vy dva?

Dana Hanousková: Na letním táboře, kde jsem byla jako praktikantka a Láďa jako vedoucí. Poznávali jsme se při zajímavém programu v krásné přírodě Vysočiny. S mnoha společnými zážitky jsme přicházeli na vzájemné sympatie. Hráli jsme si, vnímali jen aktivity v daném místě a neřešili, co se děje ve světě. Letos to bude již 18 let, co jsme spolu. Často si říkáme, že to je ideální způsob, jak se opravdu poznat. Proto také tento způsob našeho seznámení byl hlavní inspirací pro naši nynější činnost. Dát tedy lidem příležitost k seznámení v reálném prostředí pomocí zážitků a dostatku času na poznávání se. Je důležité mít na začátku vztahu základ, ke kterému je možné se vracet.

Za jak dlouho si k vám klienti našli cestu?

Dana Hanousková: S odstupem času bych řekla, že klienti si k nám našli cestu velice brzy. Vytvořili jsme webové stránky, sestavili programovou náplň podle různých témat. Do dneška se držíme počáteční myšlenky, že chceme klienty provázet programem a nenechat je jen sedět a koukat a čekat, zda se někdo začne s někým bavit. Na základě kladných doporučení účastníků akcí klientů přibývalo stále více a více. Část se jich i vrací, protože svůj záměr nebýt sám nevzdají po prvním pokusu a zároveň se jim líbí takové trávení volného víkendu, kdy se zároveň mohou poznávat s novými lidmi, přáteli. Nadšení klienti, kteří věří, že našli toho pravého, nám posílají i svatební fotky, fotky z dovolené nebo jejich rodinné foto se společným miminkem. Je také skvělé vidět, jak se lidé mění, zlepšuje se jejich komunikace s protějšky, více si věří a někteří k nám přijdou i pro radu nebo doporučení. Chtějí často pohovořit o své životní situaci, jaký mají životní příběh. Probrat to, co s kamarády, přáteli nebo rodiči nechtějí řešit a chtějí znát náš názor.

Myslíte, že nemít partnera je i dnes vnímáno jako určité stigma?

Dana Hanousková: Paradoxně způsob hledání partnera jako téma hovoru je pro mnohé nezadané tabu. Téma, o kterém se ve svém okolí nechtějí bavit. Společnost stále ještě nedospěla k tomu, že nezadaný neznamená neschopný. Rodina a přátelé tak touží nezadaným pomoci, až je donutí k tomu, že o svých pokusech o seznámení nemluví, a když nemají úspěch po několik let, tak svůj status berou jako selhání. Někteří to také řeší tím, že hrdě prohlašují, že jim je jako singl skvěle a nikoho do života nepotřebují. Někteří to vzdají a přitom se nezkusili zamyslet nebo si pohovořit s odborníkem, proč jejich pokusy o vážný vztah selhaly. Můj názor je, že pro každého je na světě ten pravý protějšek. Jen je třeba hledat, nečekat.

Chlapce je třeba při výchově zatížit, ale nezpůsobit trauma, říká terapeut číst článek

Vztahy

Většina vašich akcí se koná v přírodě. Proč zrovna tam?

Dana Hanousková: Do přírody nás to oba táhne. Je to ideální místo pro odpočinek, uvolnění se od stresu. Zažití něčeho jedinečného. Nadechnutí se. A také k seznámení. V přírodě navíc trochu zapomenete na svoje naučené role. Začnete si všímat lidí kolem sebe. Zrelaxovaní a usměvaví jste pak přitažlivější pro protějšek. V přírodě také snadněji najdete téma hovoru. I kdyby to bylo o té cestě, kterou právě jdete, co jste zažili předchozí den, co je vidět kolem. Nesvádí vás to tolik sledovat mobil a příspěvky na sociální síti, neřešíte, že nemáte dobrý wifi signál.

Ladislav Hanousek: Setkání v realitě má navíc obrovskou výhodu. Okamžitě poznáváte sympatie protějšků. Tedy úsměv, mimiku, vůni, tón hlasu, pohyby a tak dále, tedy vše to, co má za následek, zda vám je či není protějšek sympatický. V průběhu různorodého programu poznáváte lidi takové, jací doopravdy jsou. Během krátkého posezení u kávy protějšek moc nepoznáte, ale během celovíkendového programu už poznáte mnoho věcí.

Jakým způsobem začleňujete do programu samotný akt seznamování?

Dana Hanousková: Zveme účastníky k tomu, aby si svůj volný čas užili, a je pouze na nich, zda se budou chtít nechat vést připraveným programem nebo pouze být přítomni a nezapojovat se. Nikoho do ničeho nenutíme, přesto se většina účastní připraveného programu. V programu máme začleněny nenápadné činnosti, které na sebe navazují a umožňují i těm nesmělejším poznat další členy skupiny. Výhodou je, že je pouze na vás, zda se budete s konkrétní osobou bavit pár minut, nebo celý den. Nikdo v průběhu hovoru najednou nezavelí: "Čas uplynul, přesedněte si!" Máte navíc i možnost přehodnotit svůj první dojem, který jste si mohli mylně udělat o určité osobě. Pozvolné seznamování bez námi určených časových limitů má své velké výhody.

Jak moc lidé bojují se studem?

Dana Hanousková: Myslím, že největší boj svádí ti, co teprve přemýšlí, zda na takovou akci pro nezadané pojedou. Ve společnosti je mnoho předsudků, nezadaní někdy berou účast na akci určené pro nezadané jako svoje osobní selhání. Je to škoda, že nás tolik ovlivňují předsudky, názory druhých či jen představa o tom, co by kdo řekl, kdyby věděl, že se účastním takové akce. Na akci již není prostor na stud.

Ladislav Hanousek: Dá se říci, že lidé se dělí na ty, kteří se s námi rozhodnou jet a jedou, a na ty, kterým obavy znemožní účast. Pokud už k nám lidé přijedou a překonají pár chvil nejistoty (nové místo, noví lidé, co bude za program), v pátek si již přejí dobrou noc s úsměvem a v sobotu se vítají na snídani jako dlouholetí přátelé, kteří ani nevědí, že nějaký stud či obavy před víkendem měli.

Jaké problémy dnes nejčastěji řeší v rámci seznamování muži a jaké ženy?

Dana Hanousková: V současné době obě pohlaví nejčastěji řeší nedostatek opravdových příležitostí k seznámení. Dle mého názoru je to dáno dobou a způsobem života, kdy je upřednostňováno setkávání ve fiktivním světě internetu a na sociálních sítích. Nezadaní tráví téměř veškerý svůj čas v práci, zaměřují se na kariéru a odkládají svůj život na "později". Věnují se více svým fiktivním přátelům než opravdovým vztahům. Když si uvědomí, že jim není dobře samotným, zjistí, že mají jen omezené možnosti někoho poznat. Zkuste se zamyslet, kde byste hledala vy? Diskotéka, bar, mezi kolegy v práci? To nejsou úplně ideální místa, kdybyste chtěla vážný dlouhotrvající vztah. Nezadaní proto často zkouší virtuální seznamky, které na první pohled nabízí mnoho potenciálních partnerů. Vedle toho mají přehnaná očekávání a jsou poté zklamáni, že se jejich vysněný partner neobjevil tak rychle, jak si představovali.

Jaké nejčastější chyby ve vztazích děláme?

Dana Hanousková: Ženy často nechtějí přijmout skutečnost, že pro muže jsou dlouhodobě přitažlivé tehdy, pokud vyzařují svoji ženskost a jemnost, pečují o sebe a mají o svého muže zájem. Je důležité, aby žena, která v zaměstnání nebo v podnikání musí uplatňovat mužský princip, uměla při příchodu domů vypnout a být příjemnou, jemnou i emocionální ženou. Ženou, která bude svému muži důvěřovat, nebude mu zasahovat do řešení jeho povinností, bude mít zájem o jeho nápady a chválit ho za jeho úspěchy či pomoc, kterou pro ni vykonal.

Muži často nejsou zcela odpoutáni od své matky, nemají mužské vzory, chybí jim životní vize, odpovědnost za svůj život a za svá rozhodnutí, tedy takové vlastnosti, aby mohli být pro ženu v partnerství oporou. Někteří vyžadují rozdělování prací na ženské a mužské, aniž by k tomu byl důvod. Myslím tím to, že odmítají uvařit, dát prádlo do pračky, vyluxovat, ale přitom po příchodu z práce, která nebývá fyzicky náročná, si sednou na gauč nebo k počítači a nemají zájem pomoci partnerce s domácími pracemi. Nemají zpravidla ani žádné fyzicky náročné povinnosti, pro které by již neměli sil na domácí práce. Bohužel jsou k tomu vedeni od dětství a mají představu, že matka (žena) jim bude posluhovat. Když vidím, jak žena vláčí těžký nákup a vedle znuděně kráčí její dospívající syn, pak není těžké odhadnout, jaký model do života si její syn ponese.

Ladislav Hanousek: Když oba nerespektují základní odlišnosti mezi mužem a ženou, pak často vznikají nedorozumění, třenice, které vztah narušují a často jsou i důvodem jeho zániku. Typické je, že ženy se nejlépe uvolní od stresu tím, že se z něj vypovídají. Muži tím, že sami chtějí přijít na řešení problému, ideálně o samotě a v tichu. Je to jeden z nejčastějších konfliktů mezi mužem a ženou. V krátkosti řečeno: muži špatně naslouchají ženám a málo je chválí a ženy často přenášejí své "emocionální bouře" na muže, kteří si s tím neumí poradit, v horším případě ještě přiloží polínko do ohně.

Muži by byli rádi, kdyby ženy mluvily věcně a ne formou bouřlivého přílivu emocí, a ženy by byly rády, kdyby jim muži více naslouchali a nedávali jim nevyžádaná řešení, protože žena hledá řešení tím, že se o svých problémech potřebuje pouze vypovídat. Bohužel muž se chce o svých problémech bavit až tehdy, když opravdu chce od druhého pomoci. V tom je velký rozdíl a příčina mnoha konfliktů.

A na co bychom si měli dávat pozor na první schůzce?

Dana Hanousková: Pokud jde o první schůzku, pak by si muži měli nejvíce dát pozor na včasný příchod. Je to jedna z nejdůležitějších věcí pro ženu, protože žena potřebuje cítit v muži spolehlivost. A na prvním rande je to první a zároveň kolikrát poslední příležitost, jak to žena může zjistit, a jak vnímá muže v prvních vteřinách.

Ladislav Hanousek: Žena by si naopak měla dát pozor na své ženské přednosti, kterými může muže nejvíce zaujmout. Tedy upravenost, něžnost, úsměv, vůně, smyslnost, laskavost. Důležité tedy je, aby ženy byly v postoji "mám zájem přijmout do svého života partnera". Ne otce pro své děti, ne opraváře pro svoji domácnost, ale milujícího partnera.

Aby tedy byly milé, usměvavé, příjemné a otevřené. Může totiž být sebelépe upravená žena, ale pokud se bude chovat jako přísná učitelka, nekompromisní manažerka, jako ta nejdůležitější na světě, bude z ní sálat především mužská energie naproti té ženské a bude navenek nepřístupná, málokterého chlapa zaujme. Kolikrát může jít o pózu z nervozity nebo "nemoc z povolání", kde se manažerský, tedy především mužský styl chování vyžaduje, pokud se ale od něj žena neumí odpoutat a chová se tak i ve svém osobním životě, má v seznamování problém. Muž totiž nestojí o druhého "muže", o soupeření, o poučování. Muž se naopak cítí dobře, když je důležitý, nějak potřebný. Takže i takové to zmiňované mužem nabídnuté otevření dveří udělá muži radost, když ho žena s úsměvem přijme. Zjednodušeně řečeno, muži v prvním okamžiku hledají přitažlivost a ženy spolehlivost, bezpečí a oporu.