Psychologové i kouči se shodují, že s nástupem sociálních sítí tak nějak "zurputněl" přístup ke vztahům. Svůj platonický idol si jednoduše "vygooglujete", zkouknete mu profil na Facebooku nebo Instagramu a na WhatsAppu zkontrolujete, jestli už je on-line.

Na jednu stranu, je to v mnohém výhoda - máte přehled, víte, co dotyčného nebo dotyčnou baví, kde ho/ji asi nejčastěji potkáte a ji případně nepotáhnete na první rande na steak, když vám její profil prozradil, že je veganka. Na druhou stranu se ale stáváme závislí na nevinném stalkingu a hlavně začínáme být často obětí vlastních domněnek.

Hlava nás vede do záhuby

Není to tak dávno, co mobily měli jen vyvolení a rande jsme si domlouvali pěkně přes pevnou linku. O internetu se nám jenom zdálo, maximálně jsme na školním počítači zkontrolovali maily. V mnohém to třeba byla nuda, ale život plynul pomaleji. A to i v lásce. V čase mezi domluvenými schůzkami se svým klukem jsem mohla maximálně snít o tom, jaké to asi bude příště. Dnes je to pro naši psychiku o dost náročnější.

"Zejména pro ženy je těžké vypnout mozek a hlavně představy. Muž je schopen se zabrat do práce a na nic nemyslet, žena si představuje, jaká bude schůzka s novou láskou, myslí na to, co právě dělá, jak se má a samozřejmě doufá, že na ni také myslí. Často ji to vede k tomu, že začne na sociálních sítích zkoumat, co potenciální partner dělá. A protože vidí jen to, co má být viděno, začne si leckdy vymýšlet příběhy, které s realitou nemají nic společného," říká francouzská psycholožka Eleanor Batté.

Obávám se, že vytváření domněnek, o kterém tak krásně mluví Jaroslav Dušek v divadelním představení Čtyři dohody, je malou smrtí pro mnoho vztahů. "Vidím, že je on-line, ale když mu volám, telefon nebere. Je jasné, že mě až tak moc nežere, když má čas na pokec s kamarády, nebo možná i s nějakou ženskou, ale na mě čas není," stěžovala si mi před časem kamarádka. Nad možností, že si její přítel nechal zapnutý Facebook a odběhl třeba na poradu, vůbec nepřemýšlí - mysl je zatemněná, srdce se láme, a přitom často vůbec není důvod.

Detox myšlenek

Motivační literatura se na nás valí ze všech stran, což vůbec není špatně, jen některé rady jsou pravdivé, ale "pro začátečníka" jen těžko proveditelné. "Nechte věci plynout," to je naprosto pravdivé motto, ale někdo, kdo je po uši zamilovaný a k tomu 99 procent času on-line, aby sledoval, jestli protějšek nepostuje nějaké fotky, na kterých se objevuje podezřele hezká kolegyně, asi plynout nenechá naprosto nic.

Terapeuti se shodují, že dobrým začátkem pro osvobození se od falešných domněnek a očekávání, je detox myšlenek, který by měl začít týdenním odříznutím se od sociálních sítí. Mluvila jsem o tom koncem roku s kamarádkou, která jen mávla rukou a zamumlala něco ve stylu: "Pche, to je hračka!", ovšem nedávno mi přiznala, že sice tenhle detox zvládla, ale první tři dny si přišla jak největší narkomanka, která je na odvykací léčbě. Každopádně zkuste to a uvidíte. Druhým krokem je psát si své domněnky a představy někam do sešitu, a pak se snažit - nenásilnou formou bez pomoci internetu - rozkrývat, jestli se věc děje jen v naší hlavě. Když vydržíte měsíc a déle, začne se vám měnit pohled na realitu, budete víc v klidu a nebudete se zabývat haldou zbytečností, které vás vlastně odtahují od reálného vztahu.

Vztekloun, nervák i hysterka. Jak se všemi vyjít na jedničku? číst článek

Vztahy

Zmíněná kamarádka Martina si celý proces prošla: "Týden bez sociálních sítí byl peklo, vůbec mě nenapadlo, k čemu se zavazuji. Nejhorší bylo, že jsem viděla, jaký jsem závislý cvok. Dnes se snažím hodně omezit pobyt na internetu. Začala jsem si zapisovat myšlenky. Bylo zajímavé, že jsem měla po nějaké době pocit, že můj život plyne tak nějak pomaleji v pohodě, žádný stres. Dost věcí, které mě vytáčely, jsem najednou byla schopná nechat plavat. Rozhodně zajímavá zkušenost, dovedla mě k tomu, že opravdu chci zpomalit - nejen ve vztazích k jiným, ale především k sobě."

Někdy, když se na svůj život a vnímání vztahů začneme dívat s malým odstupem, zjistíme, že si sami pomoct neumíme. Pak je čas najít si někoho, kdo nám pomůže objektivně - tedy psychologa, kouče, terapeuta. Kamarádky vynechte, ty vám většinou řeknou, co chcete slyšet, protože vás mají rády. "Terapie není ostuda, naučí vás zpomalit myšlenky, zaměřit se na to, co je důležité. A co je hlavní, začnete chápat, co to znamená pustit věci, nechat život plynout. Protože někdy je opravdu lepší se věcmi nezabývat hned, ale nechat je "uležet", nepřemýšlet nad nimi. Leckdy se totiž vyřeší lépe, než když urputně a hned vyrážíte na záchranou misi svého života," uzavírá vztahová terapeutka Kateřina Lebedová.