Nahota: Máte se odhalit, nebo stydět?

Halíte se do neforemných tepláků a košil nebo doma chodíte, jak vás Pánbůh stvořil? O nahotě a o tom, jaká "móda" nás v tomto ohledu čeká, píše pro Žena.cz MUDr. Zlatko Pastor.

Kde jsou ty doby, kdy byl muž u vytržení při zahlédnutí kotníku ženy, která si neprozřetelně při chůzi do schodů zvedla sukni o něco výš než se patří. Tedy, patřilo. V oněch dobách nikoho ani moc nepřekvapilo, když po mnohaletém manželství se sedmi dětmi znal muž svou ženu jenom přes doteky noční košile.

Dobové fotografie z plováren výmluvně ilustrují, že spatřit alespoň kousek ženského těla byl výkon skoro nadlidský. Dnes se s něčím takovým už nikdo příliš nezatěžuje. Délky sukní, dáli se ten úzký pruh textilie vůbec takto nazývat, jsou tak minimální, že se naše fantazie nemusí už vůbec obtěžovat s představami, jak to asi po tím vypadá. Vidět je skoro vše a to málo co zbývá, snad už není třeba ani odkrývat.

60. léta: Odhoďte prádlo i stud!

Dekolty jsou hluboké jako dříve bývaly myšlenky a stud je slovo na čtyři, které se doplňuje do křížovky při otázce: archaický termín pro pocit nepatřičnosti při zahlédnutí části nahého lidského těla. Ale doby se mění a my s nimi. Ve skutečnosti to ale taková hrůza není. Stud a pocit hanby jsou tu přeci jenom s námi. Mění se pouze hranice toho, co je ještě přípustné a co už se vymyká běžným zvyklostem.

Stále platí rčení "jiný kraj, jiný mrav". Jsou kultury, ve kterých jsou obnažená ženská ňadra zcela normální, zatímco jinde se rdí při spatření ženského podpaží nebo oblasti kolem pupíku. Přitom ta krátká trička mladým děvčatům tolik sluší, nevypadají-li však jako reklama firmy Michelin. Přelomová byla šedesátá léta minulého století. Tehdy jsme se začali svlékat. Ženy odhazovaly svoje podprsenky a začaly více ukazovat kolena.

Kde se vzala móda "nahoře bez"?

Za tehdejší módu minisukní tak trochu může vynález punčochových kalhot. Sukně se mohly začít zkracovat, protože pod nimi nebyly vidět ty tenké šňůrečky podvazků. V té době také už každý věděl, že bikinky nejsou jenom korálovým ostrovem v Pacifiku, kde se uskutečnil výbuch vodíkové bomby, ale symbolem volnosti šedesátých let. Na časy "nahoře bez" jsme si ale ještě nějakou chvilku museli počkat.

Kdoví zdali se bude psát v dalším desetiletí o dnešku jako o období, ve kterém si lidé schovávali svůj genitál do oděvu, kterému říkali plavky. Děti jsou také čím dál tím méně stydlivější. Jsou více informované o svém těle a spousta věcí jim připadá normální. Anekdota, kdy se potkají dvě šestileté holčičky a jedna povídá té druhé: "Včera u transformátoru jsem viděla Petrův penis". "Aha", řekne ta druhá. "A co je to ten transformátor?", přestává být vtipem, ale stává se realitou.

Budoucnost v holém klíně?

S rozvojem demokracie ztrácíme zábrany, jsme svobodnější a o otevíráme se okolí. Mění se naše hodnoty a touhy. Holé klíny, podpaží a lýtka jsou stejně samozřejmá jako antikoncepce a orální sex. Přes halenku prosvítající bradavka či tanga vytažená skoro až pod lopatky překvapí dnes už málokoho. Muži znají genitál partnerky stejně jako vlastní peněženku a menstruaci očekávají jako by byla jejich. Máme ještě co skrývat? Doba nás smýká diktátem uniformity a nutností odhalovat se čím dále tím víc. Přesto ti opravdoví znalci vědí, že většinou je daleko dráždivější zahlédnout než vidět.