Moji rodiče, můj partner? Stydím se za ně!

Máte podobný problém a nevíte, jak se ho zbavit? Poradí vám PhDr. Petr Šmolka a poradíte si i vy sami.

Pokud se stydíme za chování druhých, vypovídá to často mnohem víc o nás než o nich. Stud za druhé je vždy spojen se srovnáváním našich a jejich hodnot, postojů či chování. V podtextu bývá přesvědčení, že ty naše jsou kvalitnější.

Ne dost na tom. Stud za druhé bývá i odrazem našich nejistot a pochyb. Obáváme se, že budeme okolím posuzováni a hodnoceni s ohledem na projevy těch, za než se stydíme. Jistou logiku lze podobným úvahám přiznat tam, kde jsme si mohli zvolit. Tedy například u partnerských výběrů.

Existuje oprávněný stud?

Pokud jsme svůj život spojili s někým, kdo se chová jak "slon v porcelánu", nedodržuje základní hygienické návyky a vše korunuje výroky, které jen potvrzují, že je ducha mdlého, pak se pocitům studu nelze divit. Jakmile však podobné pocity prožíváme i ve vztahu k někomu, kdo nám byl přidělen jaksi z moci úřední, například vůči rodičům, vyzní vše jinak.

V logice věci přece je, že okolí by nás nemělo soudit dle toho, jak se projevují naši rodiče. Tam, kde jsme si vědomi vlastní ceny, tam, kde jsme s to vystupovat sami za sebe tak, že se za své jednání nemusíme stydět, všude tam je opravdu podivné, pokud bychom měli mít pocit, že okolí nás bude soudit dle "hnízda", z něhož jsme už před lety vyletěli.

Jak se zbavit studu?

Stud není pocit, kterého bychom se mohli zbavit "silou vůle". Podobná snaha bývá zpravidla kontraproduktivní. O něco snazší je situace tam, kde se stydíme za jednání někoho, s kým je náš život propojen pouze na principu volby. Pokud jím tedy bude náš životní partner, pak je dobré zvážit, zda v takovém vztahu vůbec setrvávat.

Nikoli kvůli tomu, že nám "dělá ostudu", jako spíš proto, že se nám těžko žije s někým, koho si nedokážeme vážit. I tak bychom se však měli nejprve zamyslet, zda náhodou naše požadavky nejsou až hrubě nepřiměřené. Zda my sami jsme takové "hvězdy".

Budou-li totiž naše očekávání až nereálně vysoká, pak je dost dobře možné, že nás pocity studu budou doprovázet i do dalších vztahů. Pak by bylo užitečné pokusit se svá očekávání dostat více do souladu s možnou realitou. Napomoci by nám mohlo i okolí a jeho pohled na našeho partnera. Co, když těm druhým připadá docela fajn a kvalitní, zatímco nás považuje za namyšlené nadutce?

"Stydím se za své rodiče!"

Stydíme-li se za vlastní rodiče, snad s výjimkou rodičů hrubě společensky nepřizpůsobivých (narkomanů, alkoholiků apod.), pak bychom si měli připustit, že náš stud vypovídá mnohem více o našem vztahu k nim než o jejich skutečných hodnotách. Alespoň v duchu bychom, se jim měli omluvit a naopak se je snažit přistihnout při něčem, co náš názor na ně poopraví. Třeba to nebude tak těžké...