Mít vztek je zdravé: Nebojte se projevit i negativní emoce
Projevujete své emoce? A dáváte najevo i ty negativní? Není na tom totiž vůbec nic špatného, ačkoli vás mnozí mohou přesvědčovat o opaku. Mít vztek a nebát se ho prožít je totiž zdravé, přirozené a normální!
Jak se vám líbí trend posledních let, který hlásá, že je třeba myslet jen pozitivně? A souzníte i s tím, že negativní emoce nejsou v pořádku a například takový vztek či hněv jsou stavy nízké, nežádoucí, tedy špatné? A jste tedy horší než druzí, když něco z toho nežádoucího seznamu náhodou pocítíte?!
Emoce jsou jistý způsob inteligence. Pomáhají v adaptaci, dokážou vést a z evolučního hlediska umožňovaly člověku přežít. Například strach či úzkost jsou zcela přirozené a základní emoce, před kterými není třeba se schovávat.
Ale i pocit vzteku, hněv nebo zklamání patří ke standardní emoční výbavě člověka. Vezměte si malé děti… Ty umí své emoce skvěle předvést a dokonale prožít. Je to zdravé a v pořádku. Potřebují se s nimi seznámit a na své aktuální úrovni je také pochopit.
Je celkem jasné, že jinak se vzteká pětileté dítě a docela jiným způsobem projeví svůj hněv dospělý. Základ je ale v tom, uvědomit si (a následně pochopit) přicházející emoci. Zpracovat ji, přijmout a nepotlačit.
Trendem poslední doby je tzv. "feelgoodismus", tedy z hlediska přirozených lidských emocí trochu děravá životní filozofie, ve které cosi chybí a jiné naopak přebývá. Všichni ale víme, že příliš cukru škodí.
Každý, kdo se zabývá léčbou duše, by vám nejspíš potvrdil, že dlouhodobé potlačování emocí může mít za následek psychosomatické fyzické symptomy. Zdánlivě bezdůvodná bolest hlavy, střevní potíže nebo třeba zatuhlá záda bývají celkem běžnými projevy opakovaného potlačování "zakázaných" pocitů.
Nakonec i své děti - v návaznosti na tento "happy" trend - v konečném důsledku učíme neprožívat emoce, být tedy emočně stabilní, přesněji řečeno bezbarví… A přitom - jak bylo zmíněno na začátku - i emoce jsou důležitou součástí naší osobnosti a inteligence. Jsou jako malířova paleta s barvami. Čím více barevných odstínů, tím autentičtější a hlubší obraz. Růžovou a žlutou tak hezky doplní třeba červená a černá.
Jistě je skvělé cítit se stabilně dobře. Jenomže jde o stav, který se nedá naučit. Nemůžete si ho přikázat ani se nedá odkoukat od někoho jiného. Není na předpis a neexistují ani žádné zdravé pilulky, které by vám takový pocit přirozeně navodily.
Jsem si jistá, že barvité emoce jsou zdravé a že jen na základě emočních prožitků lze (někdy v budoucnu) dojít k onomu magickému bytí "v pohodě". Je to ale cesta, na které je třeba nejprve posbírat pestrou emoční zkušenost a postupně na ní také vyrůst.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
