Milujete ho, a nemůžete ho mít. Proč nás přitahují ti, kteří o nás nestojí?
Neopětovaná láska dokáže člověku pořádně zamotat hlavu. Zatímco někdo si tím prošel jednou, dvakrát nebo vůbec, jiní lidé si touto torturou prochází znovu a znovu. Co to o člověku vypovídá?
Patříte mezi nenapravitelné romantiky, kteří se zas a znovu zamilovávají do nesprávných lidí? Neopětovaná láska umí člověku pořádně zamotat hlavu a stát se to může každému. Pokud ale máte pocit, že vám se to děje pořád, možná nastal čas zamyslet se nad tím, proč to tak vlastně je.
1. Ve skutečnosti to není láska
Myslíte si, že jej milujete - ale ve skutečnosti milujete spíš svou představu o něm. To, co pro vás znamená, to, jak se díky němu cítíte. Do jeho idealizované podoby si promítáte svoje představy o lepším životě, ale nevidíte jej jako opravdového člověka z masa a krve, který se skládá z kombinace dobrých a špatných vlastností, tak jako my všichni. Romantizování si někoho znamená ignoraci skutečnosti, že nemusíte být zcela kompatibilní; láska obnáší hlubší duševní spojení, společné zážitky a důvěru. Co vy nejspíš pociťujete, je chtíč - ten sice bývá součástí láskyplného vztahu, ale sám o sobě dřív nebo později zase pomine.
2. Vypovídá to o vašem vztahu k sobě samé
Lidé, kteří sami k sobě nepociťují vroucnost, mají tendenci zoufale toužit po uznání a náklonnosti jiných. Stejně mají sklony více citově investovat do jiných než sami do sebe. Ostatní lidé v takových případech fungují jako rozptýlení od vlastní sabotáže. Když se vám i povede získat si srdce člověka, o kterého máte zájem, je vysoce pravděpodobné, že tento vztah záměrně budete také sabotovat - už jen z toho důvodu, že se z nedostatku sebelásky budete domnívat, že si jej prostě nezasloužíte.
3. V jednostranných vztazích se cítíte pohodlně
Možná máte zakořeněné také nesprávné představy o lásce. Podle psychologů mnoho traumat má kořeny v dětství: je proto možné, že vyhledáváte jednostranné vztahy i proto, že jste měla odcizený vztah s rodiči, nebo aspoň s jedním z nich. Neznamená to hned, že vaši rodiče byli alkoholici nebo že vás zneužívali - stačilo, že sami nevěděli, jak pracovat se svými emocemi, a neměli tudíž nástroje ani k tomu, jak se zorientovat v těch vašich. Kompenzovat jste to pak musela buď zvýšenou sobeckostí, nebo snahou se lidem zalíbit. Ve vztazích, kde jste odmítaná, se cítíte bezpečně, protože je tak dobře znáte. Jste zvyklá těžce pracovat, abyste si zasloužila lásku - když vás někdo miluje jen tak, přijde vám to podezřelé. Moc snadné.
4. Bojíte se ztráty kontroly
V reálném vztahu vždy hrozí, že ten druhý si to rozmyslí a rozhodne se odejít. Stát se může cokoli: vztah může být ukončen i z důvodu nečekaných ztrát, smrti, rozličných zájmů a změny hodnot. Ovlivňuje to mnoho faktorů, nad kterými nemá člověk kontrolu, a je možné, že se schválně chráníte před takovým zraněním tím, že si vybíráte lidi, u kterých vám toto nebezpečí nehrozí.
5. Upřednostňujete pocit zamilovanosti před skutečným vztahem
A je tu ještě možnost, že závazek v konvenční podobě vás zkrátka až tak moc nepřitahuje. Upřednostňujete pocit, že jste "na lovu"; ve vztahu vzrušení z nového objevu přece jen časem upadá a vášnivá zamilovanost se mění na lásku v klidnější podobě, která už není tak všepohlcující a ohnivá. Zamilovanost je pro vás stejně návyková, jako pro jiné lidi alkohol, drogy, jídlo nebo pornografie: možná vám slouží jako dočasná léčba jiných potlačovaných pocitů. Sama se ovšem musíte rozhodnout, jestli jste v takovém rozpoložení spokojená nebo jestli se chcete pohnout dál a zkusit zapracovat na svém osobním rozvoji.
