Manžel mě přestal vzrušovat - pomozte mi!
Můj manžel mi už po 19 letech manželství nevoní! No a co - říkáte si? Jenže já se k němu nemůžu ani přitulit!
Vím, že nejsem jediná žena, která prožívá manželskou krizi a samozřejmě to není krize první ani poslední. Snad všechny mé kamarádky si prožily se svými partnery a manžely podobné taškařice, ať už to byly nevěry či jen náznaky nevěr, spory kvůli dětem, dovoleným, majetku atd.
Většina z nich to ustála, až na pár výjimek, které se holt rozvedly/rozešly a život jde dál. I my jsme za 19 let manželství překonali leccos, jednou to bylo dokonce moje zakoukání do kolegy. Jenže vždycky jsme to vyřešili racionálně a hlavně společně! Prostě jsme si to tzv. „na férovku" řekli a společně se snažili najít řešení.
No a vzhledem k tomu, že máme dům na hypotéku, dvě krásné děti, které oba milujeme a ony milují nás, společné kamarády i aktivity atd. a samozřejmě, že se máme rádi (byť to po 19 letech není nějaké šílená zamilovanost a už trochu stereotyp) - vždycky jsme to zdárně vyřešili! Já jsem záhy pochopila, že mi chvilkový úlet s kolegou nestojí za to - ztratit spoustu víceméně úžasných let se svým manželem a zničit naší rodinu, a tak jsem románek nekompromisně ukončila. To se beztak stalo již před pěti lety.
Žádný drama (tedy zatím)!
Ale aby to nevyznívalo nějak dramaticky, máme (tedy měli jsme) s manželem v zásadě idylické manželství. Jirka slušně vydělává, na poměry okresního města bych řekla nadprůměrně, já pracuju ve státních službách, zkrátka nežijeme si špatně. Každý rok na 14 dní na dovolenou k moři, oba nás zajímá kultura, takže kino i divadlo si dopřáváme taky poměrně pravidelně. Máme jednu skvělou babičku, která ráda hlídá, tudíž máme i dost času věnovat se sami sobě. Máme i skvělou partu kamarádů, s kterým čas od času podnikáme výlet po zemích českých - s dětmi i bez nich.
Teď si možná říkáte: Na co si ta ženská stěžuje?
Ano, když si naše devatenáctileté manželství promítám zpětně, musím přiznat, že bylo fajn a rozhodně jsme si ty roky užívali poměrně aktivně, na rozdíl od mnohých mých kolegyň. Co mám tedy za problém teď? Můj manžel mi přestal po 19 letech manželství vonět! No a co - říkáte si? Jenže já se k němu nemůžu ani přitulit! Mám z toho deprese, snažím se to nějak maskovat, přetvářím se, ale ve skutečnosti strašně trpím. Nejvíc při sexu!
Už se nemám na co vymlouvat!
Výčet mých výmluv - proč se nemůžu milovat už začíná být podezřelý i mně, natož Jirkovi Dřív jsme se milovali i několikrát denně, ještě po 15 letech manželství téměř každý den. Poslední půl rok to ale zvládnu sotva dvakrát do měsíce. Jirku mám stále ráda, vážím si ho pro jeho přístup k dětem k tomu, jak se nás snaží zaopatřit i pro jeho neutuchající entuziasmus co se týče organizování rodinných výletů - jen mi prostě nevoní. Nevoní mi jeho dech, jeho pižmo, jeho přítomnost, začínám nesnášet, když se ke mně přitulí. A jsem z toho na dně!
Proč... když ho mám ráda?
Snažila jsem se najít odpověď na internetu v různých diskuzích, psala jsem anonymně i do psychologické poradny a výsledek je jediný: Měla bych to Jirkovi říct a snažit se s tím něco dělat, nejlépe zkusit navštívit psychologa, manželskou poradnu atd. Já mám ale strach, že už mi/nám nepomůže nic. Nevím, co se se mnou stalo, občas se přistihnu při myšlenkách a pocitech odporu k chlapovi, kterého mám ráda, vážím si ho, ale nepřitahuje mě - naopak! Bojím se svěřit kamarádkám, bojím se to říct i jemu, bojím se, že je to konec! Jak se můžu milovat s člověkem, který mi nevoní? Jak po něm můžu toužit? Líbat se s ním, láskyplně ho objímat? Není to jen fyzický pocit „zápachu", je to spíše psychický blok. Možná jsme jen hysterická a namlouvám si to…
Pomozte prosím! Máte podobnou zkušenost? Poradíte mi, jak se z toho dá dostat? Jak zase začít toužit? Nebo mě odsoudíte a nazvete pomatenou hysterkou.
Co si o tom myslíte? Zapojte se do diskuze pod článkem a podělte se o svůj názor i osobní zkušenosti!
Tento a další podobné soukromé problémy bude už tento čtvrtek řešit Dámský klub na rádiu Frekvence 1. Váš názor tak možná zazní i na vlnách tohoto rádia.
