Mluvit sice umíme všichni, ale ve vztahu jako by nám někdo zamkl ústa na sto západů. Pokud tedy nechcete, aby se váš vztah rozpadl ze stejného důvodu, pojďte se základům partnerské komunikace naučit.

Když se zeptám mých klientů v rámci mé partnerské a manželské poradny, jaký je podle nich hlavní důvod jejich krize, prakticky 80% z nich odpoví, že nedostatečná komunikace.

Proč nám vlastně nejde komunikovat?

Není přece nic snažšího, než otevřít ústa a druhého požádat o pomoc, svěřit se mu s problémy anebo s ním probrat vlastní nespokojenost. Většina z nás ve vztahu přesto mlčí, a to ze dvou hlavních důvodů.

Prvním důvodem je: neznalost komunikace jako způsobu pečování o partnerský vztah - ani nás nenapadne s druhým probírat vlastní nespokojenost s rozdělením domácích prací, vlastní sexuální neuspokojení nebo smutek z minulé hádky.

Umět komunikovat je dovednost, kterou se musíme naučit, stejně jako násobilku. Tu nás ve škole naučili, vztahové a emoční inteligenci však nikoliv. Když se tedy chcete partnerské komunikaci naučit, počítejte s tím, že je to stejné jako s řízením auta nebo vařením. Hned to nepůjde a záleží na vás, jak intenzivně budete trénovat.

Druhým důvodem je: strach z negativní reakce - i když bychom rádi mluvili, máme strach z reakce druhého. A tak raději mlčíme za cenu, že všechno stejně jednou bouchne, to už ale bývá často pozdě. V tomto případě je dobré zjistit, proč vlastně psychické bloky u vyjadřování máme. Často bývají spojené s naší výchovou, kdy jsme se nemohli doma zcela vyjadřovat nebo nás rodiče manipulovali, posmívali se našemu projevu a podobně.

Praktický návod jak začít ve vztahu komunikovat

1. Odsouhlaste si sami pro sebe, že vám ten druhý stojí za to, abyste s ním na vztahu pracovali. Pokud vám druhý za to nestojí, nemá smysl se o něco snažit.

2. Kdykoliv cítíte, že byste něco rádi probrali a nejde vám to - napište si vaši nevyřčenou emoci na papír nebo do zápisníku.

3. S partnerem/partnerkou nikdy nemluvte za stavu, kdy jsou mezi vámi zvýšené emoce. To raději debatu ukončete a počkejte, až se emoce uklidní.

4. Až nastane příjemný okamžik, otevřete s partnerem/kou debatu o tom, co byste si přáli, rádi změnili.

5. Nepoužívejte při partnerských debatách obviňující věty typu: "Tys tenkrát neudělal" nebo "Musíš to dělat jinak". Používejte raději věty v množném čísle: "Mohli bychom společně udělat..." nebo vyslovujte prosbu: "Bylo by pro mě fajn, kdybychom chodili s dětmi oba..."

6. Snažte se s partnerem/kou dojít vždy k nějakému závěru. Já osobně mám s partnerem pravidlo, že dokud danou záležitost nevyřešíme, prostě nejdeme spát. Neshoda tak nezasáhne do našeho dalšího dne a nezkazí jej tak.

A co když se mému partnerovi/partnerce komunikovat nechce?

Poté se dostáváte do zcela jiné oblasti řešení vašeho vztahu. A to, zda má váš vztah vůbec smysl a tomu druhému stojíte za to. Protože, pokud mu za to stojíte, bude vždy ochoten s vámi hledat společné řešení a nebude mu jedno, že jste nespokojení.

Váš partner/ka může mít psychické bloky ve vyjadřování emocí, poté s nimi ale může něco udělat pomocí odborníka. Pokud jste tedy ve vztahu dlouhodobě s někým, kdo není ochoten přistoupit na jakoukoliv změnu a není ochoten se sebou nic udělat, jste s takovým člověkem skutečně spokojení a šťastní?