Jak zvládat kritiku? Naučte se ji přijímat i dávat

Kritizujete se často? A vnímáte samé mouchy i u svého okolí? Co vám to dává? Bere vám to něco? Na to, co nás má kritika naučit, jsem se ptala Lucie Mucalové, psychoterapeutky pro děti a dospělé.

Jak vnímat kritiku a jak na ni reagovat?

Kritika může být dobrý rádce, ale i nepřítel, který se živí naším sebevědomím. Každý se s kritikou v nějaké formě setkáváme, jen nás odlišuje přístup k ní. Hlavou si můžeme říci, ze budeme ke kritice přistupovat tak či onak. Ale to nestačí. Důležité jsou naše naučené vzorce chování, které jsme výchovou a zkušenostmi získali. A tady je zádrhel. Pokud jsem zvyklá sama sebe kritizovat, pokud kritizuji nebo se kritiky bojím, tak právě toto téma se kolem mě stále točí. Tím, že si nejsem jistý sám sebou, tak mě jakákoli kritika rozhodí a je mi z ní psychicky i fyzicky zle. V takovou chvíli je potřeba s ní začít pracovat. I kritika je součástí života, není třeba s ní bojovat, ba naopak naučit se na ní vyrůst. Proto reagovat na kritiku budeme právě podle naučených vzorců chování, které máme uloženy v podvědomí. Nestačí si nasadit masku a říci si, to zvládnu, nenechám se opět rozhodit. Podvědomí vyhraje, a pokud je zavirované v určité oblasti, tak dělá proti nám všechno. 

Jak se z negativní kritiky necítit ještě víc pod psa?

Neustále pracovat na svém sebevědomí a hlavně si uvědomit, co mě v životě stahuje a proč. To, co vyzařujeme směrem k sobě nebo do okolí, to dostáváme zpět. Pokud se stále ponižuji, hledám na sobě chyby, tak co jiného má na mě ten druhý vidět? Přece to stejné. Pokud je nezvládnutí kritiky vaše téma, tak konec zraňování se, ale začněte hledat cesty, jak z toho ven. Naříkáním, obviňováním sebe a druhých opravdu nic nezískáte. Jedině náladu pod psa. Cesta k cíli může být i zábavná, dopřejte si ji. Udělejte si z kritika parťáka, a ne nepřítele. 

Jak reagovat na konstruktivní kritiku?

Konstruktivní kritika je důležitým předpokladem pro zdravé fungování každého z nás. Bez konstruktivní kritiky ustrneme na místě. Nepůjdeme vpřed, přestaneme růst. Důležité je ovšem naučit se říkat kritiku tak, aby člověk neubližoval a neléčil si své ego. Je to o dovednosti vyhodnotit, zda to, co říkám, je postavené na reálných činech a informacích, zda si to nedobarvuji něčím svým. Pracujme na rozvoji měkkých dovedností, využívejme empatii, otevřenost a rozhodně makejme na svém sebevědomí, bez toho prostě ani konstruktivní kritiku neustojíme a zbytečně se budeme trápit. Právě konstruktivní kritika je cesta k růstu v osobním i pracovním životě. 

Kdy kritika pomáhá a kdy člověku spíše škodí?

Samozřejmě kritika škodí ve chvíli, kdy je naše sebevědomí na bodu nula a jediné, co umíme, je kritizovat sebe nebo druhé. Pokud si někdo léčí kritizováním svůj nešťastný a zpackaný život, tak to určitě není cesta k růstu pro nikoho. Pokud ovšem chcete vyrůst nebo něco změnit, tak zde je konstruktivní kritika alfou omegou. Změna může nastat ve chvíli, kdy jsem si vědom zádrhelu, kdy si dané věci pojmenuji, kdy mi někdo nastaví zrcadlo a já s tím nebojuji, ale hledám možnosti nových cest. 

Jak pracovat s pochvalou?

Pochvala je velkým tématem a obzvláště v naší společnosti se moc nenosí. Přitom pochvala a kritika vytvářejí něco úžasného a výjimečného. Polarity. Patří k sobě jako noc a den. Pochvalu mnoho lidí nepřijímá, tedy jen na oko. Pochvala je často vnímána jako něco trapného. Je známkou sebevědomého člověka, že dokáže přijmout kritiku i pochvalu. Opět to pramení z výchovy. Pokud jsem jako dítě byla jen kritizována a teď v dospělosti mě někdo chválí, tak se zřejmě cítím divně, nekomfortně. Opět je potřeba si to uvědomit a i pochvalu se učit přijmout. Začíná to jako všechno, u sebe. Pokud neumím pochválit sebe, možná to neumím směrem k druhým, anebo to směrem k nim není upřímné. Život je o vyváženosti. Pokud hledáte v životě harmonii, je potřeba tam mít pochvalu i kritiku a hlavně přijetí.  

K čemu konstruktivní kritika slouží?  

K růstu. Pokud chcete žít stereotypní, nudný život bez procesu růstu, tak klidně s kritikou bojujte a odmítejte ji. Pokud chcete život žít a mít ho pestrý a rozvíjející, učte se s kritikou vyjít a najít k sobě cestu. Kritika může být pomocníkem. 

Proč má někdo tendenci k větší kritice druhých, ale i sám k sobě? 

Jde o to, jak má každý z nás zvládnutou kritiku sám u sebe. Pokud jsem hromádka neštěstí bez kapky sebevědomí a jsem zaměřená na samou kritiku, tak mě to pravděpodobně bude vést ke kritice i venku. Dokud bojuji s kritikou, tak mohu zažívat boj se sebou a okolním světem. Naopak, lidé, kteří mají téma kritiky zvládnuté, nebo na sobě pracují, tak nemají potřebu využívat kritiku jako nebezpečnou zbraň, ale naopak, využijí kritiku ve chvíli, kdy chtějí dát prostor k růstu.  

Proč vlastně slova tak zraňují?

Zraňují taková slova, která v sobě nemáme zpracována. Každý jsme citlivý na svá témata. To, co nás ničí, je jen známka toho, ze někdo naproti nám šlápl na kuří oko. Zraňující slova přicházejí právě ve chvíli, kdy vládnou emoce a rozum odešel pryč. Važme slov, která posíláme na druhou stranu. Jsou to možná jen slova, která ale mohou hodně zasáhnout a přes ten zásah už není možné k sobě najít cestu zpět.