"Představa, že se rodíme se skvělými mileneckými dovednostmi včetně schopnosti o sexu komunikovat, je jeden z největších omylů," říká v rozhovoru Julie Gaia Poupětová. Jak být lepšími partnery při milování i při rozhovoru, se dozvíte právě teď.

V poslední době se mluví o tom, že udržet si partnerský vztah je fuška. Platí to také o sexuální komunikaci mezi partnery?

Jednou z nejčastějších odborných rad, když vám ve vztahu nefunguje sex, je: "Musíte o tom víc komunikovat." Zní to logicky a zdá se to jako samozřejmost. Ale většině lidí, včetně odborníků, jaksi nedochází, že je to dovednost. Můžete se ji učit napodobováním nebo trénováním jiných reakcí. A zkuste si představit, že vám terapeut nebo párový poradce bez okolků předvede na sezení třeba takový "svůdný rozhovor". Nebo vysvětlí, jak obnovit zamilovaný "romantický rozhovor". Když už vás to rodiče doma nenaučili. Takže ano, sexuální či intimní komunikace je fuška, tím spíš, že na ni neexistují žádné návody a vzory.

V mé práci mě to nakonec donutilo pro klienty vytvořit on-line videokurz, kde si mohou formou zábavných cvičení vyzkoušet pět druhů rozhovorů pro láskyplnější vztah, včetně svůdné a romantické komunikace. Je tam ale i "rozhovor o sexu", kde nejde o to vybudit vášeň, ale spíš si neutrálně říci, co, kde a jak by mohlo tomu druhému udělat lépe. Každý vztah je jiný. Ale skutečná ocenění a fungující zpětná vazba zabírají u všech lidí. Bez ohledu na situaci či fázi vztahu.

Není jak v sexu, tak v komunikaci o něm lepší vsadit na improvizaci? Nestane se pak, že naučená dovednost toho víc pokazí, než pomůže?

Když říkám, že v sexu je třeba se něco učit, jde to proti všem našim zažitým přesvědčením, že ano? Dokončuji knihu o tom, jak nám tohle přesvědčení ničí vztahy. Představa, že se rodíme se skvělými mileneckými dovednostmi včetně schopnosti o sexu komunikovat, je jedním z největších omylů. Každá spontánní akce a improvizace vyžaduje, aby člověk "něco uměl". Ideálně tak dobře, aby na to při improvizaci už nemusel myslet a mohl novou dovednost použít intuitivně a spontánně. Když improvizujete s málem, sklouznete ke stereotypu v komunikaci i v sexu. Naopak, všechny naučené dovednosti mohou vaši improvizaci jen obohatit a posunout dál.

Co tedy dělat, pokud v jinak spokojeném vztahu nefunguje partnerská intimita?

Je důležité se ptát, zda to vadí oběma nebo jen jednomu z partnerů. Zeptat se jich, co pro ně vlastně intimita znamená v širším slova smyslu. O co přicházejí, když ji ve vztahu nemají. A zda to, o co přicházejí, je opravdu důležité nebo zda se to pokouší řešit jen pod tlakem přesvědčení, že by správný vztah měl obsahovat i sex. Hluboce intimní chvíle můžete s partnerem prožívat i v jiných situacích, než je sex. Naopak, pokud vám sex nedává silné pocity sblížení, splynutí, uspokojení, lásky či jiné kvalitní prožitky, je potřeba se zaměřit na to, co vás ve vztahu intimně sbližuje.

Mohou takové dvojici pomoci nové sexuální praktiky, nebo se ve vztahu v první řadě musí nastartovat důvěra a projevy opravdové lásky?

Ne, říkáte to správně. Po krizi, nebo když téma sexu ve vztahu dlouho nepřišlo na přetřes, třeba u pracovně vytížených dvojic nebo po dítěti, musí často pár obnovit důvěru. A to jak tu celkovou, tak i intimní. Daleko více pomůže specifický druh slovní komunikace, díky které si oba začnou znovu věřit, a to i tělesně. A začnou k sobě cítit znovu přitažlivost, získají pocit, že jsou pro partnera atraktivní. Když ve vztahu opětovně trpíte nedostatkem vyjádření lásky nebo ocenění toho, co pro vztah děláte, když nedokážete říci, proč je pro vás ten druhý důležitý a jak moc ho milujete, může to být stejný zabiják vášně jako zdravotní problémy. Myslím, že v takové chvíli jsou nové sexuální praktiky to poslední, co by vám mohlo pomoci.

Mají lidé problém říkat si, že se mají rádi?

Zejména muži na mých kurzech i při koučování opakovaně uvádí tisíc a jeden důvod, proč partnerce nemohou říci alespoň dvakrát denně: "Miluju tě." Říkají, že by to vypadalo podezřele, že by mu nevěřila anebo že by si na to zvykla. Je to na hlavu. Ti samí muži totiž nemají žádný problém říci si partnerce alespoň jednou či dvakrát denně o sex. A jejich ženy jako na potvoru ne a ne si na to zvyknout, že?

Platí tedy obecně teorie, že žena má lásku spojenou se sexem, kdežto muž umí lépe přepínat mezi projevy lásky a projevy sexu? V jakých případech umí přepínat žena a kdy naopak muž má sex spojený s láskou?

Ptáte se, kdy žena "umí" přepínat? Většinou, když se to naučí. To je právě ta dovednost. Velmi komplexní dovednost. Podle mého je to celé ale ještě trochu jinak. Pokud se žena cítí být milována a miluje, tak může mít častěji chuť vyjadřovat přijímanou i dávanou lásku prostřednictvím sexu. Muž, když má dost zajímavého, uspokojivého a spontánního sexu, má chuť častěji vyjadřovat lásku. Jenže když to oba jaksi dělají po svém, s dovednostmi, které okoukali od svých rodičů, druhý to často pochopí úplně jinak. A pak to nefunguje.

Muž není hromádka hormonů, říká Julie Gaia Poupětová číst článek

Vztahy

Existují páry, kde erotika funguje, protože oba partneři mají stejnou sexuální potřebu, ale zase u nich ve vztahu chybí ona partnerská blízkost?

Jsou různé druhy intimity. Existují vztahy, kde je potřeba intimity sycena hlavě sexuálně. Děje se to často ve fázi zamilovanosti nebo v mileneckých vztazích, kde dávají partneři přednost tělesné intimitě před tou emoční. Na druhou stranu, sex je svým způsobem druh komunikace, povídání si beze slov. Můžete ho dělat odtažitě nebo empaticky, stereotypně nebo kreativně, můžete jím být pohlceni nebo se naopak snažit odpovídat co nejméně. A to, jak děláte ve vztahu sex, napovídá, jak vypadá vaše celková komunikace ve vztahu.

Jak souvisí sexuální fantazie s reálným sexuálním životem a sexuálními potřebami?

Ne každý má fantazie v podobě obrazových filmových scénářů. Pro někoho to jsou spíš krátké pocitové vjemy, záblesky, představa určitého druhu doteku nebo zvuku. To se velmi obtížně popisuje někomu druhému, aniž by si u toho člověk nepřipadal trochu méněcenně a divně. Na druhou stranu, fantazie napoví, jaký druh emocí nám v životě chybí.To je ta souvislost. Takže stojí za to si o nich povídat, i když je třeba nejde realizovat. A zkusit ty emoce prožívat v životě častěji třeba jiným způsobem.

Jak o sexu mluvit?

Po deseti letech zkušeností si dovolím říci, že ne každý má na mysli to samé, když se řekne "mluvit o sexu". Je důležité, co od toho čekáte? Chcete probrat fantazie, nebo sdělit tomu druhému, co by měl dělat jinak? Pak půjde o neutrální "rozhovor o sexu". Ten si můžete ve videokurzu Erotická komunikace zkusit jako první. Když má povídání naladit a vzrušit, musíte použít jiné triky a vést "smyslný rozhovor". Nebo čekáte-li v rámci slovní předehry vyznání lásky a hlubokých pocitů, pak vaše cesta k intimnímu spojení povede přes "romantický rozhovor". Ten obecně dělá více potíže mužům. My ženy zase častěji neovládáme pikantní "sprostý rozhovor", že?

A jak o něm mezi sebou nemluvit?

Existují způsoby komunikace, které běžně nepřispívají ke vzájemnému porozumění. To se netýká jen sexu, ale všech rozhovorů. Třeba útočná kritika, negativní formulace jako: "Když ty nikdy neuděláš to a to…," následované emočním výlevem. Nejde o to, že by člověk nemohl projevovat emoce. To ano. Ale je dobré dávat tomu druhému takovou zpětnou vazbu, aby to opravdu fungovalo. Klidně si poplačte, naštvěte se, dupněte si. Ale řekněte tomu druhému, kterých pocitů chcete víc a jak vám s tím může pomoci.

Julie Gaia Poupětová

Sex koučka, lektorka a autorka odborného systému kurzů a videí, ve kterých učí dovednosti pro šťastný intimní život. Autorka tréninku práce se studem pro pomáhající profese. Zakladatelka internetového vysílání SExCAFÉ na Youtube. Ve volném čase se věnuje psaní knihy. Informace najdete na www.juliegaiapoupetova.cz

Jak často lidé ve vztazích praktikují sex kvůli druhému, aby mu vyhověli?

Jako žena bych se zeptala: "A vám se nikdy nestalo, že jste začali dělat sex kvůli tomu druhému a začalo se vám to líbit?" Problém samozřejmě je, pokud u toho naopak pravidelně zažíváte negativní pocity. Častěji k tomu svolí lidé, kteří obtížně definují své hranice, zažili manipulativní vztah nebo výchovu. Pak ale jde spíš o vydírání či o manipulativní agresi. Pokud k tomu dochází opakovaně v manželství, víme navíc, že je těžké z toho vystoupit. Protože kdo vám uvěří, že nemůžete říci ne? Že vás třeba partner nemanipuluje skrze finance či děti. Je tu tenká hranice. To, co ji odlišuje, jsou vaše pocity.

Co má dělat ten partner, který má nižší sexuální apetenci? Má se "znásilňovat" kvůli potenciální vztahové frustraci? 

Samozřejmě, že ne. Bohužel žijeme v přesvědčení, že na sexu se není co učit. Pokud se to rozhodnete změnit, paradoxně zjistíte, kolik dalších úžasných a velmi sbližujících věcí jde dělat. Nemusíte být oba ve stejnou chvíli stejně nažhavení, snažit se v první řadě o pohlavní styk a mít orgasmus. Když začnete rozvíjet své sexuální dovednosti, poznávat, co vyhovuje vašemu tělu a hlavně mozku, pomůže vám to k harmonii a ke štěstí ve vztahu mnohem víc.

Zaujala mě vaše formulace "co vyhovuje hlavně vašemu mozku". Není pohlavní život a přitažlivost především tou iracionální veličinou v naší existenci?

Iracionální veličinou je to, kdo nás přitahuje. Náš pohlavní život za nás ale neřídí naše hormony. Ve skutečnosti záleží jen na nás, do jaké míry si ve vztahu uchováme vzájemnou jiskru a onu přitažlivost dlouhodobě, třeba nějakou formou slovní erotické komunikace nebo chutí objevovat nové, cítit se občas trochu trapně a díky tomu prohlubovat intimitu. Zkrátka se učit, jak aktivně pečovat nejen o vztah, ale i o vzrušení. A jak pro učení, tak pro vzrušení je nejdůležitějším orgánem právě náš mozek.