reklama
 

Jsem feministka, ale platit bude muž. Stereotyp, nebo pravda?

Řada samostatných, ambiciózních, vzdělaných, odhodlaných, talentovaných žen se u nás odmítá označit za feministku. Především proto, že nechtějí být ve škatulce stereotypů. Podle nich je feministka nevzhledná ženština s knírem, co odmítá, aby ji muži pouštěli do dveří, pomáhali do kabátu nebo s těžkým zavazadlem.

Foto: iStock

Je to jeden z hlavních argumentů, že "feministky to přece nemají v hlavě v pořádku". Kdo by se bránil projevům slušného chování? Vnímáme je pak jako společenské Dony Quijoty, kteří bojují s větrnými mlýny, alias s muži, kteří oněm ženám jen chtěli pomoci do kabátu.

Ačkoliv se jedná o důkaz poměrně primitivní, v debatě funguje. Poukazovat na detaily, které nejsou rozhodně důkazem o tom, zda mezi muži a ženami existuje rovnost, je skvělý způsob, jak odvést pozornost od podstatného. Třeba od platové nerovnosti, diskriminace na základě pohlaví, násilí, sexuálního obtěžování nebo stigmatizace žen, které se právě staly matkami či naopak po dětech netouží. Zpět ale k onomu placení v restauraci a galantnosti. Jak to ve skutečnosti vnímají feministky?

Kdo dnes bude platit?

O tom, kdo si nechá předložit účet za dnešní rande, se baví ženy obecně. Bez ohledu na to, zda se považují za feministky, či nikoliv. Nejčastější odpovědí na diskusních serverech pak může být: "Jsem ochotná a připravená za sebe platit sama, ale byla bych ráda, kdyby se můj protějšek nabídl, že účet uhradí." Tento názor má pak různou intenzitu: od "pokud nezaplatí, žádné druhé rande nebude" po "bylo by příjemné, kdyby se nabídl s placením, ale když to neudělá, nic se neděje". Ženy, které věří v tradiční, tedy patriarchální uspořádání rolí, hrdě a otevřeně říkají: Chlap musí tasit peněženku. Proč? Protože je mužem a pozváním na večeři, drink nebo kávu dává najevo svůj zájem. Ženy, které se považují za feministky, se většinou za svou představu o muži, který je na něco pozve, stydí. 

"Nemůžete mít všechno"

"Pokud jste feministky, plaťte za sebe vždy samy," by mohl takovým ženám někdo říct a obvinit je ze zištnosti. Skutečnost je ale mnohem složitější. Muži a ženy nemají rovný přístup ke zdrojům, žijeme ve společnosti, kdy si ženy vybojovaly základní občanská práva, ale stále na svých bedrech nesou tíhu tradičního patriarchálního uspořádání. Jsou zodpovědné za rodičovství, domácnost, péči o stárnoucí rodiče i za to, že budou stále atraktivní.

Superženy proti své vůli

Dnes ženy většinou pracují, a jejich příjmy se tedy výrazně podílí na rodinném rozpočtu, ale musí být také naprosto obětavými matkami, které mají děti na prvním místě. Pak se od nich očekává, že budou bezproblémovými manželkami, skvělými hospodyněmi, trpělivými ošetřovatelkami a u toho všeho budou krásné. A hlavně si nebudou stěžovat. Koho to věčné stěžování zajímá? Raději běžte něco dělat, říkají odpůrci feminismu.

Co se očekává od muže?

Výdělek. Když je muž úspěšný ve své kariéře, společnost mu odpouští, že doma leží na gauči a s dětmi si maximálně pohraje. Co má tohle společného s placením účtů na rande? Žena vkládá do vztahu víc. Aby byla situace alespoň trochu vyrovnaná, potřebuje žena vědět, že i muž je ochoten něco investovat. 

Jak je to s tím kabátem?

Zde je to trochu složitější. Na jedné straně jakýkoliv projev muže tímto směrem je potvrzením, že i on do vztahu investuje, navíc jsme všichni lidé. Laskavost druhého je nám příjemná. Namlouvací hry jsou součástí společenských norem, ve kterých jsme vyrostli. Sledujeme to v romantických filmech, které formují naši představu o "správné lásce a vášni". Taková gesta můžeme vnímat jako sympatické lechtání v břiše. Jsou tu ale dvě podstatná ALE:

  • Tyto projevy galantnosti pochází z dob, kdy ženy byly vnímány coby slaboduché, emocionální osoby, o které je potřeba pečovat jako o děti, ale nemají právo na to, aby byly brané vážně.
  • Někteří muži očekávají, že za zaplacený drink, večeři a podání kabátu také něco dostanou. Často mnohonásobně víc, než sami investovali.

Ženy, které odmítají onu galantnost, tak nechtějí být v situaci, že dotyčný si bude vykládat zaplacený účet jako předplacenou společnou noc. Proto je jednodušší zaplatit si tu kávu sama, obléct se do kabátu, otevřít si dveře a rozhodnout se, s kým mít sex, než být panenkou na hraní, která jen pasivně přijímá mužovo dvoření se.

Hrát "namlouvací hry" je úplně v pořádku, stejně jako je odmítat.

Náprsenka dokonale kopírující každou křivku. Zendaya ohromila na cenách kritiků | Video: Reuters
reklama
reklama
reklama