Při pokusu o byť letmé úvahy nad danou otázkou se mi nelze ubránit nikoli odpovědi, nýbrž zase otázce. A to vlezle se vkrádající, poněkud lapidární a na první pohled možná nejapně působící: A není to jedno?

Žena, která se v toulkách svou bytostí, snad při hledání sebe samé, dobrala k této otázce, si sama zjednodušila cestu při hledání odpovědi. Možné jsou jen ty dvě, obsažené v úvodní otázce. A tím krasojízda nekončí: ráčí-li být uvedená tazatelka kariéristkou, pranic jí to vadit nebude. Ba naopak, na svůj status kariéristky je pyšná.

Je-li emancipovanou ženou, taky skvěle! Ve svém samostatném životě se spoléhá jen sama na sebe nepotřebujíc pochybnou, testosteronem nasáklou oporu muže. Ale abychom s tím nebyli tak rychle hotovi, neuškodí, podíváme-li se na věc hlouběji. I když pro začátek nemusíme tak hluboko, pro zorientování se ve věci bude stačit jen vklouznout pod povrch.

Co to vlastně slovo kariérist(k)a znamená a proč je vnímáno ryze negativně?

Aspoň jsem neslyšel, že by někdy nějaký uchazeč o zaměstnání uvedl do oficiálního životopisu skutečnost, že je kariérista. Přitom by mu to v kariéře mohlo možná i pomoci. Tazatelka titulní otázky buďto chce zjistit, jak je dobrá a v čem si může sama sebe vážit. A odpověď hledá skrze práci. No jo, je pak ovšem kariéristka, když jen hledá svou hodnotu? Nebo hledá - a nalézá - uspokojení v práci, tedy v tom, co ji baví. To by mohlo být dokonce záviděníhodné. Je ale pak kariéristka?

Taky může být plná úzkosti a nejistoty. Jedním ze způsobů, jak své strachy dostat pod kontrolu, je mít pod kontrolou svět kolem sebe. Tedy mít moc nad lidmi pod sebou. Ano, tenhle způsob boje s vlastními nezvládnutými emocemi je velice častý. Ovšem je taky dost málo efektivní a může naštvat hodně lidí kolem sebe (tedy, hlavně pod sebou).

Ale je to prosím kariérizmus? Moc se mi to nezdá.

Takový člověk kolem sebe sice šíří dusno a strach, ale v podstatě by zasluhoval spíše soucit. Vždyť je to chudák ustrašená. Většina lidí si však pod pojmem kariérista nejspíše představí sobce, jakousi slizkou bytost, deroucí se vzhůru po hlavách ostatních. Sobce, pro kterého lidé kolem nepředstavují nic kromě vítané možnosti je bezskrupulózně využít k vydrápání se na vyšší stupně společenského žebříčku. Takový člověk si však zřejmě nikdy nepoloží úvodní otázku. Proč by to taky proboha dělal? Tu si asi může položit jen člověk s alespoň zbytkovým citem vůči lidem. Někdo, kdo disponuje třebas jen fragmenty sebeúcty. Právě tyhle vlastnosti jsou však u čistokrevného kariéristy - sobce těžko k pohledání. Naopak by nepřístojně zatěžovaly a zpomalovaly jeho jinak svižný výtah vzhůru. Nejlépe tam, kde už žádní jiní lidé nejsou a nebudou mu tak moci překážet ve výhledu na sebe sama ani vrhat stín na jeho nekonečně se šířící jas.

A emancipovaná žena?

V ní lze tušit bytost nezávislou. A není podstatné, jestli si každou korunu vydělá sama nebo zda její muž doma každý měsíc vysype kapsy. Je to žena nezávislá vnitřně, psychicky. Nemusí se schovávat za svého muže, nemusí si hrát na paní učitelovou či milostivou paní radovou. Je to žena, která dobře ví, kdo je a čeho si na sobě může vážit. A že si sama sebe vůbec může vážit. A lhostejno, jak se k tomu má její chlap. Pokud se u ní nějaký vyskytuje.

Ví, v čem je dobrá. A stejně tak je jí známo, na čem by u sebe ještě mohla zapracovat. A právě proto, že ví, kdo je, nedělá jí problém občas o sobě zapochybovat. Dávat si otázky a třeba některé i nechat bez odpovědi. Ono je to vlastně jedno.

 Položí-li si někdo otázku typu „jsem emancipovaná nebo kariéristka?", už si na ni vlastně zároveň odpoví. Krom toho, že by šla přeložit asi do „znám svou hodnotu nebo se bojím sebe i ostatních?", o sobě prozrazuje citlivost a zájem nejen o sebe, ale i o druhé. Taky nám odhaluje ženu, která se nespokojí jen s pozlátkem vnějšího světa, ale která hledá i pod povrchem. A to kariéristka asi nebude…