Prožívá to každý druhý z nás... Žijeme v manželství či vztazích, v nichž se trápíme, štvou nás, iritují, "zabíjí" a my v nich setrváváme často "jen" kvůli dětem. Dodáte si odvahu a řeknete NE? Možná nebudete litovat!

Hned na začátku bych měl asi prozradit, že je mi 70 let a posledních skoro 40 let jsem prožil v poměrně bouřlivém (alespoň ze začátku) svazku se svou , teď již bývalou, manželkou. Poznal jsem ji krátce po rozvodu, který ani nestojí za to komentovat. První manželství bylo od začátku „špatně" a tak jsme to ukončili docela rychle… Když jsem ale potkal Magdu, život se mi najednou rozzářil a podruhé jsem se ženil v 37 letech - manželství vydrželo 33 let. Říkáte si, proč se v tomhle věku rozvádět, proč si kazit život na stará kolena? Proto vlastně píšu tenhle článek, a doufám, že jakožto vysloužilému novináři na volné noze, se mi snad podaří sdělit mou myšlenku.

Nedávnou jsem totiž četl tento průzkum:

Nový výzkum ukazuje, že rodiče, kteří spolu zůstávají jen kvůli dětem, jim spíše prokazují medvědí službu.

• Děti z rodin, kde rodiče zůstávají v nefunkčním manželství, často se hádají, prospívají ve škole hůř, než děti, které vychovává jeden rodič ve stabilním prostředí. Děti z rozhádaných rodin navíc častěji užívají drogy a trpí poruchami chování. Pravděpodobnost, že děti z takzvaně "konfliktních rodin" začnou pít, je dokonce o třetinu vyšší, než u dětí vychovávaných jen jedním z rodičů.
• Rozhádané manželství má vliv až do dospělosti: děti z těchto rodin častěji mají potomky už jako velmi mladí lidé a trpí problémy se vztahy.
• "Manželství není univerzální recept," říká Kelly Musicková z Cornell University. "Naše výsledky ukazují, že ačkoliv dětem prospívá život s oběma biologickými rodiči ve velkém procentu případů, není to tak vždy."
  Jak uvádí list Guardian, Musicková se zaměřila na to, jaký vliv má různé rodinné uspořádání na život dětí.
• "Děti z konfliktních rodin s větší pravděpodobností - a jde o nárůst o 45 až 75 procent - předčasně opouštějí školu, mají špatné známky, začínají kouřit, opíjejí se, kouří marihuanu, mají nemanželské děti a rozvádějí se," dodává Musicková.
  Musicková a její tým analyzovali informace a život ve dvou tisících rodinách a sledovali děti od věku čtyř do třiceti čtyř let. Zjistili, že život v rozhádaném prostředí mimo jiné vedl ke čtyřicetiprocentní pravděpodobnosti rozpadu vlastního manželství v dospělosti.
  "Dětem se daří nejlépe, když mají silnou vazbu na rodiče a když po nich rodiče vyžadují konzistentní disciplínu," tvrdí Musicková.

A co tvrdím já?

Přemýšlel jsem na tím vlastně posledních 12 let. Díval jsem se kolem sebe a v duchu si analyzoval manželství a důvody proč v něm setrvávají - naši rodinní přátelé, kamarádi s kterými občas chodím na nohejbal nebo squash, naši sousedé. A hlavně jsem analyzoval život svůj, naše manželství s Magdou, které poslední roky (asi těch 12 let) pozbývalo jakéhokoli náboje, či smyslu. Téměř jsme spolu nekomunikovali, jezdili jsme sice od jara do podzimu každý druhý víkend na chatu, ale i tam jsme se věnovali každý svým zálibám, ona zahrádce, já rybám a cyklistice. Večer nám dělala společnost kniha nebo televize a dobré noci jsme si přáli otočeni k sobě zády, to když jsme právě vypínali lampičku. O intimnostech od Magdina přechodu nemohla být ani řeč, měl jsem pocit, že se jí dělalo zle i z mého pohlazení.

Už mě nebavilo jen přežívat a čekat na smrt!

Vychovali jsme dvě děti, syn je doktor medicíny, dcera se vdala za Američana a žije v Bostonu, kde jsme samozřejmě posledních 12 let nebyli, protože Magdě se nechtělo. Tzn. první bod výše uvedeného průzkumy mluví pravdu - byli jsme spolu asi jen kvůli těm dětem, asi i proto, aby se Magda mohla chlubit sousedkám, jak si ta naše dcera žije „s tím Američanem" a syn, jak se stává uznávaným lékařem. To byla jediná Magdina radost - já byl už roky na vedlejší koleji. Přitom se mi stále líbí ženy, sexuálně jsem stále „při smyslech", sportuju a na svůj věk myslím vypadám docela slušně, pro jistou věkovou skupinu padesátnic a výš , i docela sexy. A tak jsem se to rozhodnul k překvapení všech - paradoxně nikoliv našich dětí - rozseknout!

Magdo, chci se s tebou rozvést!

Popisovat rozvodovou anabázi a moře slz, nadávek, výtek, proklínání se mi nechce! Chci psát o nečem jiném a možná naivně doufat, že tím nějakému dědkovi, nebo bábince v mém věku pomůžu..

Je mi totiž báječně, je mi 70 a konečně zase žiju!

Přestěhoval jsem se do bytu, který jsem koupili za a) proto, abychom uložili naspořené peníze, za b) pro syna, který ale už roky bydlí s manželkou v domku za Prahou. Pořídil jsem si do bytu nový počítač a (teď se možná budete smát) založil jsem si Facebook a nainstaloval si Skype. Přes Facebook jsem našel několik „starých" přátel, nebo jejich dětí, které mi na ně daly telefon. Přes Skype jsem v kontaktu s dcerou, jako nikdy před tím. Ona mě chápe a už se nemůže dočkat až za ní na měsíc přiletím - to udělám hned na jaře. Letenka už je koupená.

Dělám si co mě baví!

Koupil jsem si psa, s kterým podnikám dlouhé procházky a zjišťuju, že je to ideální prostředek k seznamování. Zjišťuju taky, že je na světě stále spousta zajímavých, akčních žen, které prožívají to, co jsem prožíval posledních 12 let já. Dokonce mezi takovými ženami mám již tři „favoritky" s kterými chodíme do bazénu, na kávičky, seč mi můj nemalý důchod stačí. S kamarády jsme zorganizovali nohejbalový turnaj a rozhodli jsme se z něj udělat každoroční tradici. Taky jezdíme každé dva měsíce po českých luzích a hájích na víkendy - oni s manželkami, já s kamarádkami, kterým by se asi jinak říkalo milenky. ŽIJU si svým životem, dělám si co mě baví, konečně se můžu nadechnout. Se synem jsme konečně zašli na pivo (i z toho jsme si udělali tradici) a i on mě pochopil. Mámu má samozřejmě rád, ale chápe i to, že jsem vedle ní pomalu „umíral". Ostatně je to lékař medicíny a když vidí, jak jsem pookřál, že má zase co dělat, aby mě porazil ve squashi, je mou proměnou nadšen!

Průzkum asi neplatí pro všechny

Ještě k onomu průzkumu… Naše manželství nepatřilo mezi nejrozhádanější, ale idylka to taky nebyla. A že by to naše děti poznamenalo? To nikoliv! Jedna věc jsou vztahové problémy mezi rodiči a věcí druhou zase to, do jaké míry tyto problémy „aplikujeme" či přeneseme do východy. Je-li rodič (nejlépe tedy oba) inteligentní a má své děti rád, miluje je, pak se snaží, aby nic z problémů nepocítili, alespoň do doby, kdy z toho budou mít rozum. Tzn. mně se zdají v průzkumu uvedená procenta trochu přitažená za vlasy. Ale o to mi ani tak nešlo…

Apeluji tedy na mé vrstevníky, ale nakonec (a možná o to víc) i na mladší ročníky:

Žijete v manželství, které nefunguje, nic vám nepřináší, nedělá vám radost? Vedete nudný, stereotypní život, jen kvůli  dětem? Zkuste to změnit! Promyslete si pozitiva, negativa, možnosti - a máte-li alespoň trochu možnost cokoliv změnit - udělejte to! A zkuste zase žít tak - jak chcete vy!