Jak se přestat srovnávat: Spoléhejte hlavně sami na sebe
Všichni víme, že nejšťastnější budeme, když přestaneme svůj život porovnávat s životy druhých. Jenže jak to udělat?
"Srovnávání se s druhými je zabijákem radosti," říkal už před sto lety Theodore Roosevelt, a to ještě netušil, co způsobí příchod sociálních sítí, kde během několika vteřin poznáte velmi podrobně životy lidí ze svého okolí i z druhého konce světa.
Začíná to nicméně už ve chvíli, kdy se narodíte. Rodiče vás samozřejmě považují za to nejkrásnější a nejchytřejší dítě pod sluncem. Ovšem možná jen do chvíle, kdy zjistí, že to sousedovic už umí chodit, zatímco vy sotva pasete koníčky.
Nesmyslná kritéria
Už v roce 1954 popsal psycholog Leon Festinger teorii sociálního srovnávání, podle níž hodnotu sebe samých stanovujeme podle ostatních, samozřejmě hlavně podle těch, které obdivujeme. Sami si nastavujeme často zcela nesmyslná kritéria založená jen na našich pocitech, v jen o něco málo lepším případě na nějaké společenské normě.
Máme často ve zvyku porovnávat se s nedostižnými nebo nereálnými cíli. V minulosti to byly celebrity z časopisů, dnes jejich úlohu převzaly sociální sítě. Všichni víme, jak tyto kanály fungují, přesto spousta z nás podlehne špatným dojmům. Známe filtry a zkrášlovací aplikace, a přesto jsme schopni uvěřit, že všichni kolem nás (na internetu) jsou tak krásní, jen my ne. Věříme, že všichni jsou šťastní, bohatí, cestují a jedí v nejdražších restauracích, protože to přece mají na Instagramu.
V důsledku toho ztrácíme sebedůvěru a i když se nám povede cokoli, nikdy si nepřipadáme dost dobří. Řešením však není tyto aplikace zrušit, vymazat a žít v digitálním detoxu. Koneckonců nejde jen o internet - zbytečně se srovnáváme i s kolegyní, sestrou nebo třeba úplně neznámými lidmi, na které náhodně narazíme například v kavárně, a působí na nás dobrým dojmem. Řešením je přeměnit závist v inspiraci nebo v motivaci, jak zlepšit svůj vlastní život.
Ti druzí
A pak zcela přehodnotit vlastní hodnoty, a také si uvědomit, že není nutné zapadat do škatulek a patřit k davu. Jak říkal Jean Paul Sartre: "Peklo jsou ti druzí." Narážel na to, že často děláme nebo si myslíme věci jen proto, že to tak dělají ostatní, a to navzdory tomu, že sami to cítíme úplně jinak. Je dobré uvěřit, že jedině pokud se spoléháme hlavně sami na sebe a důvěřujeme vlastnímu úsudku i vkusu, stáváme se lepším člověkem - i v tom smyslu, že jsme hned o poznání šťastnější a spokojenější.
Je také dobré uvědomit si, že to není soutěž. Nemusíte být hezčí, chytřejší nebo úspěšnější, když nechcete. Když chcete, tak se vzdělávejte, sportujte a více než sociálním sítím se věnujte opravdové práci. Je mimochodem dokázáno, že všechny aktivity spojené s obrazovkou počítače či telefonu, pocit štěstí snižují, zatímco činnosti mimo displeje mají opačný efekt.
Pořád ještě to nepomohlo? Pak vždy, když vás přepadne pocit závisti a začnete se podceňovat, zanalyzujte si situaci: Co přesně je to, co druzí mají, a vy ne? Jak toho dosáhli? Můžete toho také dosáhnout? Jak? A skutečně po tom toužíte tak moc, abyste tu cestu za svým cílem podstoupili?
Neuškodí si pak také připomenout, že i vy máte věci, které vám možná jiní závidí. Schválně na chvíli odložte všechnu skromnost a zkuste na sobě takové věci najít.
