Co s puberťačkou? Dcera kouří, pije, sprostě nám nadává
Přestaň mě už konečně buzerovat, chováš se jako kráva! Tak přesně tuhle větu jsem si vyslechla včera večer. Rozhodně to nebylo poprvé, ani naposled a už vůbec to nebylo to nejhorší, co si k nám naše dceruška dovolí.
Přestaň mě už konečně buzerovat, chováš se jako kráva! Tak přesně tuhle větu jsem si vyslechla včera večer. Rozhodně to nebylo poprvé, ani naposled a už vůbec to nebylo to nejhorší, co si k nám naše dceruška dovolí.
Je jí patnáct, cloumá s ní puberta a my už vážně nevíme, jak na ni. Celé dny je někde pryč, domů chodí pozdě, někdy navíc opilá, smrdí od cigaret a kolega z práce mi dokonce prozradil, že ji viděl, nebo spíš cítil někde s partou kouřit trávu.
Zhoršila se ve škole, i když naštěstí je dost chytrá na to, aby to zatím zvládala i bez učení. Po prázdninách má jít na gymnázium, a mám velikou obavu, že tam už to tak jednoduché nebude. Navíc podobně jako na nás je drzá i na učitele, možná jen ta sprostá slova vypouští.
Pravidla jsou přežitek
Má takový ten klasický pocit, že vyrostla, dospěla, všemu rozumí, všechno ví nejlíp, a tak může tvrdit, že všechno funguje špatně, že pravidla jsou přežitek a jsou tu jen od toho, aby se porušovala. A my všichni, kdo nežijeme takhle anarchisticky, jak ona hlásá, jsme naprostí idioti.
Takže je vám asi jasné, že i když jsme už na ni zkoušeli snad všechno, zatím nic nezafungovalo. Zpočátku jsem dělala tu chybu, že jsem se na ni sice rozzlobila a dala jí nějaké zákazy, ale moc dlouho jsem nevydržela s ní nemluvit, takže si z toho přestala cokoli dělat a zákazy porušovala.
Teď už to sice umím myslet vážně a skutečně vydržím s ní třeba týden mluvit jen o těch nejnutnějších provozních věcech, ale jí to dost možná naopak vyhovuje. Zkusili jsme nemluvit, nadávat, ale to ji namíchne ještě víc a okamžitě vymýšlí, jak nám to vrátit.
Začala krást
Dáváme jí domácí vězení, ale když přijdeme z práce, doma ji samozřejmě nenajdeme. Když jí něco po dobrém dovolíme, přijde o dvě nebo tři hodiny později, mobil nám samozřejmě nebere.
Zkoušela jsem to s ní i probrat jako s kamarádkou, po dobrém jí vysvětlit, že to všechno nedělám kvůli tomu, že ji chci z dlouhé chvíle buzerovat, ale proto, že o ni mám strach. Ale ani to nezabralo. Vysmála se mi.
Už jsme jí i párkrát zatrhli kapesné, ale začala nám krást peníze z peněženky. Když jsme si peníze lépe schovávali, začala chodit ven bez peněz, a pak se naší tetě záhadně ztratily tři tisíce. Krátce poté, co jsme je i s ní, jeli navštívit. Nakonec se přiznala, že je vzala, samozřejmě kvůli tomu, že my jsme pitomci, kteří jí nedají ani korunu, takže co má asi tak dělat.
A kromě toho je ukradla proto, aby mohla vrátit peníze kamarádům, od kterých si mezitím popůjčovala. Takže peněžní tresty už jsme raději taky zavrhli. Nechci se dočkat dne, kdy u dveří zazvoní policie, protože někde něco ukradla v obchodě.
Poslouchejte rádio Frekvence 1 online ZDE >>
Je mi jasné, že tohle všechno není jen z její hlavy, a že její kamarádi zřejmě musejí její jednání schvalovat nebo dělat to samé. Samozřejmě jsem jí zkoušela naznačit, že se chytla špatných lidí, ale to jsem zase byla za trapku.
Pevně doufám, že si třeba v září na nové škole najde jiné kamarády a bude trávit čas s nimi. Jenže tihle bydlí tady v okolí a zná se s nimi odmalička. Obávám se, že ani tak se jich jen tak nepustí...
Už jsem vážně v koncích a při představě, že teď má před sebou dva měsíce volných dní, jdou na mě mdloby. Takže pokud někoho z vás napadá nějaký trik, jak ji trochu zkrotit, sem s ním, prosím!
Čtenářka Naďa
Podobné téma bude mimo jiné námětem dnešního pořadu Dámský klub na rádiu Frekvence 1.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Plastiky: Patnáctiletí chtějí lepší prsa, nos a pohlaví
10 velkých nepravd o záškoláctví: Znáte je?
Mít dítě ve dvaceti: Nejlepší, co se mi mohlo stát
